Slovo do začátku roku: balanc (a o potřebě získat ho zpátky)

5. ledna 2014 v 19:19 | m. |  Z deníku au-pair
Tak už jsme zase "doma". Začíná se mi motat, kde vlastně doma je. Ale vlastně mi je všude dobře, jen když mám u sebe vždycky někoho, kdo mě má rád a koho mám ráda já, a když mám taky pár příležitostí k tomu, být aspoň někdy úplně sama.

Přijeli jsme do bordelu a k hladovým kočkám - což jsme předpokládali - ale velice pozitivní zpráva je, že Ashleigh nechala puštěné topení, takže je skoro po celém domě (nebo alespoň v obyvatelných částech) příjemně teplo. Samozřejmě s výjimkou našeho vlastního pokoje, odkud nám vzali během Vánoc topítka a vůbec je nenapadlo je třeba včas vrátit zpátky a snad dokonce i zprovoznit, abychom tam neměli mrazírnu, až se vrátíme. Ještě že alespoň kotel byl puštěný, a já se mohla večer naložit do teplé vody. Sice v pokoji o teplotě lednice, ale aspoň ve vlastním. Fakt nerada se chodím koupat do horního patra, kde je nejen zima, ale i strašidelno.


Navečer jsme museli zajet na pumpu pro kočičí žrádlo - vztah téhle rodiny ke zvířatům je otřesný. Že je tu všude bordel jak v tanku, to je jedna věc, ale že tu nebylo víc jídla než jedna kapsa (k večeři, na čtyři kočky, a na snídani už vůbec nic), že nikdo za celé tři týdny nevyčistil ani králičí výběh, ani slepice, to už je do nebe volající. O takových blbostech jako že nikdo nečesal Lily a Minnie, takže měly kožichy plné cucků, už ani nemluvě. Chudáci zvířata. Tohle mě na Ashleigh mrzí ze všeho nejvíc.

Založila jsem si notes na zapisování odvedené práce a taky financí. Asi to bude trochu na palici, ale snad v tom brzo najdu nějaký rozumný systém a půjde to. Problém vidím v tom, že pan M. si založil aplikaci na to samé a vlastně si to ještě částečně píšu do počítače, takže mám trochu pocit, že se z toho brzo zblázním, a to jsme sotva začali. Chci mít letos přehled, kolik hodin pro Ashleigh reálně odpracuju, a až mi zase jednou nakáže, abych pro ní sepsala, kolik peněz nám celkově za půl roku dala, chci mít ta čísla kde sebrat. Ten soupis od července totiž prostě nedávám, nemám z čeho. Dala jsem to dohromady jen částečně, ale kolik hodin navíc jsme třeba s panem M. odpracovali, to si nikdo z nás nevede (nebylo proč) a z prstu si to nevycucám. Jsem vážně zvědavá, co mi na to řekne, ale sakra, moje chyba to není. Tak mě tím ovšem naštvala, že jsem se rozhodla nedat jí už ani minutu práce zadarmo, a už teď o víkendu nestačím koukat. Cca hodinu jsem strávila jen poklízením kuchyně, uklízením jejího nádobí a praním a sušením. Mimochodem, prádla k žehlení je tu alespoň na týden, to bude fakt síla, dát tenhle barák zase do kupy. Ale nestěžuju si, alespoň je co dělat a naštěstí taky nemusíme zítra do Hovu. Jen ještě zjistit, jak je to s Jo. Vzhledem k tomu, že pořád hrozně prší, nevím, co by u ní pan M. mohl tentokrát dělat, když obvykle pracuje na zahradě. Utírání prachu ho totiž zoufale nebaví, ale obávám se, že se tomu nevyhne.

Wordpress mi dává zabrat. Notně mě mrzí, že ten nový blog ještě není v provozu. Měla jsem v úmyslu ho spustit s Novým rokem a z tohohle prozatím udělat prostý Archiv, než mě třeba napadne něco jiného (ale asi nenapadne a přijde mi to jako docela dobrý nápad). Jenže se těmi kvanty kódu prostě nejsem schopná prokousat. Nějak se mi asi povedlo rozhodit ho tak, že se mi nechtělo zobrazovat přidávání komentářů, a vyřešila jsem to změnou šablony. Jenže se mi pořád nelíbí a ať zvolím, co zvolím, ty šablony mají neskutečně dlouhé a komplikované kódy! Kde jsou ty sliby, že to bude děsně snadné a kdovíco ještě? Vůbec s tím nepohnu, a to nejsem až takový začátečník a aspoň trochu tvorbě kódu rozumím, alespoň v CSS. Ale jen k nastavení fontu se vztahuje asi deset různých řádků a všechno je to tak divné, že u toho sedím jako hromádka neštěstí, a i když mám dneska čas, prostě to nezvládám. Sype se mi to na hlavu. Kde je nějaké zatržítko:"Chci celý blog v Tahomě, jen nadpisy v XY?". Proč je to tam všechno tak strašně složité?

Složitost zabíjí inspiraci. Cítím se zoufale nepříjemně z toho, jak doslova cítím, jak je ve mně ta inspirace zablokovaná. Jak to tam vevnitř je, ale vývody jsou jaksi ucpané a ono to nemůže ven. Skoro přemýšlím o znovuzprovoznění dočasného tumblru, kde člověk může prostě psát a neřeší vůbec žádná nastavení. Jenže tam by mi hrozně chyběly ty komentáře, vždyť proto to člověk dělá.

www.yogachic.comNemůžu si pomoct, ten přelom 2013/2014 se mi z hlediska kreativity nějak hrozně zašmodrchal a nevím, kdy se mi z toho zase podaří vymotat. I z té knihy a jak mi nejde, je mi skoro až špatně. A úplně nejvíc mě sere, jak se mi tu z toho zase stává věčný stížnostník. Musím, herdek, něčím začít, a něco znovu rozjet, stůj co stůj. Však ona se ta ispirace pak zase přelije z jednoho do druhého a zase to půjde. Musí. Už pro těch báječných padesát jedna lidí, co mě tu pravidelně čte a sleduje. (Kde se pořád berete? O.o)

Spousta mých oblíbených blogerů si do tohohle roku dává nějaké slovo. Klíčové slovo, které s nimi rezonuje a bude je pohánět kupředu. Myslím, že moje slovo bude alespoň do začátku "Balance", protože mám pocit, že jsem nějak ztratila rovnováhu a všechno se mi vymklo z rukou. Ne že by se mi dělo něco hrozného, ale všechno se to děje bez mého dohledu a souhlasu a já mám občas pocit, jako by mi někdo házel na hlavu papírové a plastové koule a já jenom stojím a tupě zírám, když mě pleskají do obličeje. Na všechno krčím rameny a všechno je pro mě teď nějak nemožné. Blog, práce, domluva s Ashleigh, žití obecně, plánování... hrozně se potřebuju zase pro něco nadchnout. Něco hrozně jednoduchého, co bude fungovat tak, jak má, to mi vždycky pomůže. Možná potřebuju udělat pár nových fotek a možná si potřebuju dobře uklidit nahoře v pokoji, kde mám teď trochu chaos v šuplatech, protože už mám zase nějak moc věcí a málo úložných prostorů. Potřebuju to tam udělat útulnější a lépe použivatelné.

A až se to zase vrátí do zlatého středu, mým dalším slovem bude asi "Experiment", nebo "Explore". Protože z Anglie jsem toho zatím až tak moc neviděla a mám pocit, že bych to letos měla napravit, no a navíc už za pár měsíců dojde na lámání chleba, totiž moment, kdy budeme s panem M. muset řešit, co dál. V podstatě to řešíme už teď a s nápady se držíme docela při zdi, ale neměli bychom se raději odpoutat od zaběhlých stereotypů? Myslím, že bychom se možná měli přestat bát a měli bychom se znovu vydat za hranice našich všedních dní, abychom zase trochu rozproudili adrenalin a kreativitu. Přijde vám to možná zvláštní, ale momentálně mi to připadá, jako že "hm, tak jsem v Anglii, no a co". Asi to souvisí s tím splínem, co na mě se zimou padl, ale taky by to mohlo být znamení, že té příležitosti nevyužívám tolik, jak bych mohla. Že bychom měli víc cestovat. Naplánovat si nějakou blbost. Oxford, Cambridge, Stonehenge, Porthsmouth... to je jedno. Nějakou změnu. Už ani ten Brighton mě tak netankuje, natožpak Crawley, to mě už vyloženě nudí. No a s tím by přece člověk měl něco dělat.

Co nějaké yoga centrum? Zajet si někam do bazénu, poznat nové lidi. Jsme tu už moc dlouho zavření. Uvidíme, co mě ještě napadne a jak se z toho krizování dostanu tentokrát.
 


Komentáře

1 Michaela Michaela | Web | 5. ledna 2014 v 21:13 | Reagovat

Já jsem upřímně v Anglii nikdy nebyla a hrozně bych tam chtěla. Ale představa jak tam přijedu a prostě nic nevím, nikoho neznám a všechno tohle okolo, mě hrozně děsí.
Já si do začátku žádné slovo nevybrala. Já o tomhle trendu ani neslyšela. Ale kdybych si měla vybrat, tak by to bylo něco jako creativity. Protože tu bych letos hodně potřebovala.

2 Jindra Jindra | 5. ledna 2014 v 21:28 | Reagovat

Piš si to v Excelu a posílej to babě mailem a bombarduj ji s tím tak dlouho, než nepřijde zaplatit. Vytisknout to můžeš vždycky. Přes den nebo několik dní stačí poznámky na papír, ale pak přehledně do PC. Já si finance eviduju už spousty let, příjmy i výdaje. Jde určitým položkám přidělovat kód a pak se ti samo v tabulce podle kódů třídí, za které položky (jídlo, bydlení, net, auto, zvířata, knihy) kolik utratíš za celý rok. A hlavně příjmy. S kódem pro hlavní příjem a druhý kód pro všechny přivýdělky. Mně tohle vyloženě baví, to mám po dědovi, vedl si to celý život, byť do sešitků.Výhoda je, že třeba když po letech potřebuju koupit něco znova, tak si najdu, kolik to tenkrát stálo, název eshopu a datum nákupu.

3 Žonglérka Žonglérka | Web | 6. ledna 2014 v 0:32 | Reagovat

Doporučuji ti k návštěvě Cornwall. Kus Anglie jsem viděla, ale jen o téhle části jsem za všech okolností včetně velmi špatného počasí schopna prohlásit, že je nádherný a nikdy na něj nezapomenu.

4 m. m. | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 0:53 | Reagovat

[1]: Mně to děsilo prvně taky, tak jsem jela s kamarádkou. Ve dvou se to líp táhne. Ale musí to bejt někdo, na koho je spoleh.

[2]: Teď zrovna Excel nemám, mám trochu potíže s PC. Ovšem i když jsem ho měla, nepřišlo mi to jako nejlepší řešení, já přece jenom raději papír, zatím. Uvidim, jak se to osvědčí. Bombardovat ji s tim  můžu líp, když to budu mít přímo v rukách a strčim jí to pod nos.

[3]: Mrknu na to :) Krpet z ruky, ale kdyby tam bylo něco konkrétního, co stojí za tu štreku, proč ne.

5 Jindra Jindra | 6. ledna 2014 v 1:03 | Reagovat

Papír nee, ten ti moc práce neusnadní. Síla je právě v tom vyhodnocování dat, samo ti to vše sčítá a dle kódů vyhodnocuje, nebudeš se stačit divit, kudy ti utíkají peníze a dá se tak podle toho plánovat. Přidáváš si další listy dle potřeby, např. plánované výdaje na aktuální rok sepíšeš, samo se ti to dole sečte a pak průběžně píšeš, cos už koupila a za kolik. Nebo na dalším listu si zapisuješ výplaty. Na dalším třeba stav spořícího účtu pokud máš. Papír je jen na aktuální poznámky po ruce, ale pak rychle přepsat. No a taky se pocvičíš v Excelu a to není marné. Jdou dělat makra, VBA příkazy na tlačítko, co za tebe spoustu věcí zautomatizují, exportují vybraná data do dalšího souboru, roztřídí, vymažou prázdné položky, tisíce možností. Já to využívám doma i v práci, tak jsem se docela naučil. Základ ale je, mít to nakrmeno daty. A s tím se nejlíp začíná na začátku roku. Já taky začal na Nový rok.
Jinak dnes jsem instaloval novou verzi programu Calibre, pro správu a konverze elektronických knih a automaticky to nainstalovalo nový program,který se jmenuje Edit E-Book, na tvorbu vlastních knih, je k tomu i nějaký tutorial. Tak jsem si vzpomněl na tebe.

6 Lilien Lilien | 6. ledna 2014 v 16:47 | Reagovat

A co si třeba dát pevný cíl, že než to všechno skončí, tak dejme tomu, jednou za měsíc se vydáte na nějaké to nové vámi zvolené místo?

7 m. m. | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 20:54 | Reagovat

[5]: Já tomu věřim, že ti to ten Excel ve výsledku fakt usnadní a že se s tim daj dělat divy :) Ale pc nemám furt po ruce a právěže to dočasný zapisování na papír mě teď nějak přestalo bavit, tak to chci zkusit psát prostě do papírovýho notesu a tam to mít všechno po ruce. Ten sebou budu nosit furt, takže by se němělo stávat, že na něco zapomenu, což se mi doteď stávalo poměrně často.

No, to zní dobře, ten program :)

[6]: K pevným cílům jsem skeptická :-D Nám se tak často mění plány, že je dost obtížné je udržovat, a navíc když to nevidí oba stejně, tak to prostě dohromady nedáš. Panu M. se třeba vůbec nechce do Stonehenge a mně jo. Sice jsem tam už jednou byla a nebyla to až taková pecka, ale právě proto si to chci zopakovat. Dneska už to budu vnímat jinak, tehdy jsem měla fakt příšernou náladu - a ještě mi zateklo do boty :-D Celej den šlapeš v mokrý botě, bosou nohou obalenou do igelitovýho sáčku, kterej ti někdo půjčil. Fakt ideál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe