Liebster Blog Award aneb yet another řetězák

28. října 2013 v 23:55 | m. |  co se mi honí hlavou
Už je to nějaká doba, co jsem reagovala na řetězák - málokterej mi už dneska přijde zajímavej, otázky se většinou opakujou a odpovědi tuplem. Ale zase když přijde vyloženě výzva, tak se tomu vyhejbat nebudu. Už nějakou dobu kolem mě poletuje cosi s názvem "Liebster Blog Award" a jak jsem si vždycky říkala, damn, proč mě nikdy nikdo k takovejm blbostem nenominuje, byla by aspoň sranda, a ono si to na mě dneska konečně sedlo a já byla konečně nominována jedním z nejčerstvějších nováčků v AK, Adamem Dildou. Nezabiju ho, jak se obával :) Naopak to využiju jako takový nakopnutíčko, jelikož mám pocit blogovacího záseku a potřebuju odseknout. Takže...



Co je LBA:

Úplně jednoduchej řetězáček původem odněkud z Německa, jehož pravidla se různí (obviously, běhá to internetem, každej si to trochu zmodifikuje a přetentuje k obrazu svému), ale dobře, nebudeme hnidopišit a vezmu to tak, jak to přišlo:
  1. napiš deset věcí o sobě
  2. odpověz na deset otázek, jež pro tebe sepsal ten, kdo tě nominoval
  3. sepiš deset otázek pro další blogery
  4. nominuj pět dalších blogerů
  5. oznam to nominovaným
Co se mi na týhle verzi líbí, je hlavně fakt, že i když jedenáctej Doktor je hodně zatraceně dobrej, pořád mám ještě slabost pro Desítku a jeho číslo :D A taky že mě to nenutí otravovat s podobnou věcí dalších deset nebo jedenáct lidí - tolik oblíbenců snad ani nemám. Pětka je číslo víc než dostačující.

Takže deset věcí o mně:
  1. Neznám svou přirozenou barvu vlasů. Tipuju něco jako neurčitě středně hnědou, ale vlastně to vůbec nevim, protože jakmile mi začne odrůstat barva, přebarvuju.
  2. Jako malá jsem si brutálně kousala nehty a nedovedla jsem si představit, že bych se toho kdy zbavila. K tomu zázraku pak došlo prostým použitím nehtů umělých. Po těch pár dnech mi ty moje pořádně narostly a mně se to tak líbilo, že jsem se o ně začala pořádně starat a stalo se pro mě skoro posedlostí mít nehty pěkně upravené a dlouhé aspoň na škrábání.
  3. Miluju slaný brambůrky.
  4. Miluju kafe a kavárny. Nějakou dobu to bez něj vydržím a dost obstojně přežiju i o instantním, ale požitku z pořádně udělaného kapučína se nic nevyrovná.
  5. Hrozně ráda sladím, do čaje tak lžičku a půl, dvě, do kafe i tři nebo čtyři, když je silný, protože nesnáším hořkost. Někdy z toho mám špatný svědomí, tak to vyvažuju tím, že si ten čaj někdy neosladím vůbec, hlavně třeba zelenej nebo bylinkovej. Nesladký kafe ovšem vypiju jen s velkou nechutí.
  6. Nesnáším skákání na trampolíně a další pohyby, co mi otřásají tělem. Ztrácím přitom rovnováhu, mám nepříjemnej tlak v hlavě, špatně se mi dýchá a blbě vidím. Z toho důvodu zásadně nechodím na žádné "adrenalinové" atrakce, protože ten pocit odstředění, tlaku a neschopnosti se nadechnout prostě nesnesu.
  7. Stejně špatně se mi dělá z výšek.
  8. Štve mě, že neumim pořádně kreslit a malovat. Jednou za uherák něco v tom smyslu vyplodim a pak z toho mám dlouhý roky i radost, ale prostě to neumim udělat častěji než třeba jednou za dva roky.
  9. Totálně obdivuju a miluju blogery, kteří si svoje blogy sami ilustrují. Tomu říkám skutečně autorskej blog s duší, ale hlavní tam pořád musí bejt ten zatraceně dobrej a přínosnej text. Sebelepší ilustrace nebo fotky z toho dobrej blog neudělaj. Dobrej bloger podle mě musí bejt tak trochu renesanční člověk a kromě psaní musí ovládat ještě další umělecký projevy, aby to fakt mělo grády.
  10. Nemůžu usnout, když mám hlad. Když mám hlad, kručí mi v břiše, ale naprosto šílenym způsobem, kterej mě jednak ruší svou hlasitostí, jednak se mi to tam nepříjemně hemží, jednak se za to stydim, když je u toho někdo další, a jednak je mi prostě z hladu špatně a neklidno. Proto sebou na všechny přespávací akce už léta nosím svačinku, i když je třeba přislíbeno občerstvení. I kdyby jenom záchrannej rohlík na to umlčení žaludku. Však mě už kolikrát zachránil.
Tak to by bylo deset z prstu vycucanejch trivií, a teď Adamovy otázky, to by mělo jít líp :)

Temnota nebo světlo?
Mám spíš ráda šero. Mám citlivý oči a někdy se to v běžnym denním světle prostě nedá vydržet, slzim jako blázen. A navíc jsem spíš obecně večerní tvor. Takže šero, lampičky, svíčky... ale kdyby bylo to šero moc dlouho, tak se z toho zblázním. Když jsem nějakou dobu bez Slunce, začne mi z toho hrabat a upadám do splínu.

Máš rád/a upřímnost?
Samozřejmě, kdo by neměl? Dost dobře nesnesu a nedovedu prominout lež, obzvlášť když je to úplně blbá, do očí bijící lež. Ale ijsem přesvědčená, že k upřímnosti se musí zcela nutně vázat i takt. Jsou lidi, kteří si myslí, že je právě upřímnost jejich ohromnou předností, ale vůbec jim nedochází, že spoustu věcí podávají dost necitlivě a že tím ubližují. Upřímnost je základ, obzvlášť když se tě někdo zeptá na tvůj upřímnej názor. Ale jestli si myslíš, že je v pořádku holce říct, že ano, dneska ti to ohromně sluší, jak ses pěkně namalovala, ale měla bysis oholit kníra... tak ne. Neni. A neni upřímnost jako upřímnost.

Jaká je tvá největší slabina?
Nedostatek vůle. A schopnost zcela bravurně prokrastinovat ohledně věcí, který ve skutečnosti nejvíc chci udělat a za prase nedovedu pochopit, proč se tomu vlastně tak bránim. Ale bránim se dobře.

Které 3 věci jsou pro tebe nejdůležitější? Popřípadě proč?
Mít domov, nějaký to něco, kde je to moje, podle mých pravidel a tak, jak se mi to líbí. Mít kolem sebe lidi, kterejm na mně záleží a kteří mě doopravdy chápou. I kdyby byl jeden takovej, kterej mě doopravdy zná a i přesto mě má rád. A mít nějakej smysl. Důvod, proč tu sem. Nějakou misi, kterou musím plnit, aby měla moje existence smysl.

Proč? Protože bez těch věcí jsem ztracená.

Máš nějakého člověka, podle kterého se řídíš? Odpověď zdůvodni.
Ani ne. Jsou lidi, kteří mě inspirují, ale vesměs funguju jako takovej filtr. Tahám ze světa spoustu informací a rozumů, v hlavě a srdci si to přefiltruju a co z toho mi dává smysl nakombinovaný dohromady, tomu říkám moje životní filozofie a tím se řídím. Ale nemám na světě jedinýho člověka, podle nějž bych všechno dělala nebo jemuž bych se každým svým dechem snažila zavděčit. V tom nějak nespatřuju smysl.

Když se chci podle něčeho nebo někoho opravdu řídit, představím si svoje ideální já. Svoje já, co nemá ego a netrpí slabostmi jako je prokrastinace nebo strach ze zklamání. Představím si, co bych v ideálním případě udělala a co by bylo v dané situaci prostě nejlepší, a to udělám.

Který měsíc ti přijde nejsympatičtější? Proč?
Prosinec, protože jsou Vánoce a všichni jsou z toho naměkko. A protože v prosinci můžeš relugérně udělat čáru za vším, co jsi posrala v posledním roce, a začít nanovo s čistym štítem a prázdnym diářem.

Myslíš si o sobě, že jsi dobrý/á bloger/blogerka?
Myslím, že mám hodně na čem pracovat. Ale oproti svému mladšímu já jsem se rozhodně už leccos naučila. Teď ještě kdyby to člověk uměl fakt všechno implementovat, ale to já se zase nedonutim. Dělám to všechno tak jako pozvolna, postupně.

Upřednostňuješ osobní kontakt nebo internetové psaní?
Jak s kym. S některejma lidma se nedá mluvit naživo a s jinejma to zase bůhvíproč nejde po netu, máte chuť je zabít. Já osobně radši vystupuju na netu, to je takový moje přirozený prostředí. Ale druhý lidi raději vnímám naživo, pokud je chci skutečně poznat, protože na netu se málokdo vyjadřuje a chová přesně stejně jako naživo, to nedělám nejspíš ani já, i když si to ráda myslim.

Na internetu se mi ale líbí třeba to, jak je možný vpadnout doprostřed tématu bez jakýhokoli úvodu a omáčky a aniž by se kdokoli na cokoli ptal. Vy jste se mě neptali na nic o mně, ale já to tu můžu stejně napsat a nebude to divný. V reálu takový věci moc nejdou, tam se hraje na omáčky, icebreaky a na odpovídání na to, na co se vás lidi ptali. A někdy to smrdí neupřímností a nuceností.

Rozumíš si s rodiči?
Teď docela jo :D Ale když s nima bydlim, tak nám to nejde.

Co tě na lidech nejvíce mrzí?
Že se obrňujou vší tou falší, lží a přetvářkou a jen zřídkakdy vás skutečně pustěj k tomu, co je uvnitř. Z některejch lidí máte už od první chvíle dojem, že jste doma a že je znáte už odjakživa, ale většina lidí tak nefunguje. Většina lidí jsou obrněnci, s nimiž můžete celej den a celou noc tlachat o kravinách, a přitom máte pocit, že mlátíte prázdnou slámu a že to je úplně o ničem.

A taky to, že maj naprosto neuvěřitelnej potenciál a tak zoufale málo ho využívaj. Svět by mohl vypadat úplně jinak, my na to tak strašně máme, ale prostě to nedáváme. Sereme to, jak se dá. A těch občasnejch světýlek navrácení víry v lidstvo je děsně málo.

Tak, to by bylo, a teď přišla další sranda, protože než jsem ten článek dopsala, dostala jsem druhou nominaci od Adeleine, kterou jsem mimochodem sama chtěla nominovat :D Grr, a to jsem si myslela, že už to mám za sebou... Takže jdeme na Adeleininy otázky, jestli na to ještě máte nervy:

Kdybyste si mohli vybrat nějakou nadpřirozenou schopnost, jakou byste si vybrali, proč, a co byste s ní dělali?
Rozhodně firebending :) Zbožňuju elementální schopnosti, ne nadarmo si říkám Fénix a ovládání ohně mě totálně fascinuje, stejně jako možnost stát se sama ohněm. Kdybych si mohla vybrat, neváhala bych a byl by to ohěň, prostě proto, že je mi opravdu blízkej a dost často mám pocit, že vybuchnu nebo shořím. A máme toho hodně společnýho. Co bych s tím dělala? Už bych si nikdy nemusela kupovat zapalovače na svíčky! Jaj!

V jaké době byste chtěli žít, kdybyste mohli? Proč?
V nějaké, kde lidi budou fakt přemýšlet o důsledcích svého zacházení s přírodou, třeba. Asi někdy v budoucnosti, minulost mě až tak neláká. Hodně dob by mě lákalo na výlet, na krátkej turistickej pobyt. Ale zůstat bych tam asi nemohla.

Na co myslíte jako první ráno, když otevřete oči?
Většinou na záchod. A nebo na to, jakej mě čeká den.

Je něco, na co nadáváte/radíte aby do někdo nedělal, a sami to děláte?
Určitě. Třeba zrovna ta ekologie - tý vody, co protočim při sprchování nebo koupání. V létě se třeba fakt snažim, ale v zimě to nedávám, potřebuju se prostě pořádně prohřát a nemám sílu vylízt z tý vyhřátý sprchy dřív než za čtvrt hodiny.

Kdybyste měli milion, co byste s ním udělali?
Něco bych určitě utratila, asi bych se pokusila pořídit si za něj nějaký minimalistický bydleníčko nebo bych investovala do nějakejch fajn věcí, co by mi zpříjemnily život, ale spíš bych to asi postupně rozutrácela za drobnosti a žití tak nějak obecně. Co by zbylo, leželo by nejspíš někde na účtě, na budoucí časy.

Je nějaký film, který vás opravdu hodně změnil? Jaký, čím?
Nejsem si jistá, jestli mě vysloveně změnil, ale hodně mě posunul směrem, v němž jsem si už máčela prsty, a je to Peaceful Warrior. V tom filmu jsem našla pro mě nejsilněji resonující filozofii vůbec, filozofii přítomného okamžiku a neexistence limitů lidského potenciálu. Je to film, kterej mě hodně podpořil a hodně pro mě znamenal.

Kdybyste měli sestavit žebříček 10ti životních hodnot podle důležitosti, jak by vypadal?
Asi dost podobně jako žebříčky jiných lidí, ale asi by tam nebyla kariéra, ta je mi nějak ukradená. Pro mě je ze všeho nejdůležitější mít klid a nenechat se ničím a nikým vláčet. Nesnáším stres a umím si dost dobře představit život bez něj (nebo jen s minimálním, ještě zdravě přežitelným množstvím). Pokud jde o práci, stálo by tam něco jako dělat práci, která má smysl, a dělat ji po svém.

Co je nejdůležitější umět/znát pro život?
Pro život je nejdůležitější znát, co je nejdůležitější pro váš život, a umět to dělat. A umět se ubránit stavu, kdy to neděláš.

Litujete víc toho, co jste v minulosti udělali, nebo právě toho, co ne?
Jak se to veme - lituju asi nejvíc věcí, který jsem udělala, šly do kelu, ale já od nich neuměla odejít včas. Lituju toho, že některý situace jsem nezvládla tak, jak jsem měla. Ale na druhou stranu vím, že s tím, co jsem tehdy měla k dispozii a jaká jsem byla, to jinak ani nešlo. Nevěděla jsem dost a potřebovala jsem se to naučit. Díky tý lítosti jsem dneska jinej člověk a znovu už ty věci neudělám. V lesčems jsem si musela omáčet čumák a někdy lituju tý vnitřní bolesti, co jsem si protrpěla. Ale kdybych ji neprotrpěla, byla bych dneska stejná? Myslím, že všechno, co se stalo, se muselo stát tak, jak se to stalo. A že mě koneckonců čeká ještě spousta let života, kdy ty všechny zkušenosti budu moct zužitkovat a bejt jiná.

Jaká je podle vás vaše nejlepší vlastnost?
Moje úcta k životu a věcem. Jestli ne všechno zlo světa, tak jeho většina se děje prostě proto, že ti, kdo ho tropí, nemají úctu k životu druhých lidí, k životu zvířat, k životu našeho prostředí, ani vlastně k životům vlastním, a už vůbec k věcem a jejich existenci - což zase značí neúctu k lidem, kteří ty věci vyrobili, k systému, kterej umožnil tu věc dopravit až do jejich rukou, k světu, kterej jim dal šanci něco na tomhle světě změnit, a k přírodě, která byla vydrancována proto, aby ty věci mohly vzniknout. Úcta je základ. Já ji mám a toho si na sobě nejvíc vážím, za to jsem nejvíc vděčná.

Tak! Tramtadadá, je na čase dát do kupy otázky pro moje oběti, muhaha >:) Ty Adeleininy asi nepřebiju, ty mě fakt bavily, ale zkusíme to, aby se neřeklo. Tak třeba:
  1. Kdybysis mohl/a vybrat kterejkoli filmovej svět a zapadnout do něj jako postava, kterej by to byl a proč? A kdo by byla tvoje postava? Čím by byla důležitá?
  2. Když se ti naposledy zdálo něco, co sis přál/a, aby se splnilo, co to bylo?
  3. Můžeš změnit jednu věc na svém blogu. Co to bude?
  4. Můžeš změnit jednu věc ve své minulosti. Kterou si vybereš?
  5. Kdo z rodiny je tvůj největší vzor a proč?
  6. Kterého člověka bys vzal/a na cestu kolem světa a proč?
  7. Dovedeš si představit, že bys aspoň na čas zakořenil/a v některé z cizích zemí? Která by to byla? Co tě tam láká?
  8. Viděl/a jsi v poslední době nějaký opravdu hodně dobrý film, který můžeš doporučit?
  9. Jak bys popsal/a (pár vět, netřeba slohovku) svůj byt/dům někomu, kdo tam nikdy nebyl?
  10. Máš nějaký svůj koutek nebo místo, kde je ti dobře a kam se rád/a ukrýváš? Co je na něm tak kouzelného?
A je to, finišujeme! Už mi zbývá jen nominovat pět oveček a doufat, že mi to neomlátí o hlavu a neprotočí oči v sloup :D Inu pokud ano, pokračovat není povinnost ;) Liebster Award je možné prostě jen s díky přijmout. Ale docela doufám, že se aspoň někdo chytí. Neptala bych se, kdyby mě to nezajímalo, že.
Nominuji proto:
a těším se na reakce :) Jestli se do toho fakt pustíte, budu ráda za odkaz na článek ;)
No vida, to bylo docela milé večerní popsáníčko...
 


Komentáře

1 M. M. | Web | 29. října 2013 v 0:12 | Reagovat

Jsem tě taky nominoval, víš! A dřív! C-ha! :D

Svačinka na přespávací akce mě pobavila :-D

2 m. m. | E-mail | Web | 29. října 2013 v 0:21 | Reagovat

[1]: Fakt? To je mi novinka, což značí, žes mi to buď zapomněl napsat, nebo že jsem na to už zapomněla :D (Tvůj blog zase tak poctivě nesleduju)

Uvidim, jestli bude zejtra síla na další set odpovědí :)

3 Maude Maude | Web | 29. října 2013 v 0:24 | Reagovat

hah, tady je někdo vtipnej ty jo.. teď neusnu a budu muset přemejšlet, co tam napíšu, až si k tomu tak za .. řekněme rok .. konečně sednu :D

ne, dík, snad se k tomu dostanu dřív, ale jednoduchý to teda nebude, jak tak koukám na otázky..

4 M. M. | 29. října 2013 v 0:27 | Reagovat

[2]: Zapomněl jsem to napsat... O:) :D

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 29. října 2013 v 3:33 | Reagovat

A kde som zostal ja? (Ja si ilustrujem blog sam a pischam do neho - niekedy...) :-(

6 kennys kennys | 29. října 2013 v 7:10 | Reagovat

Pani, tve otazky jsou bozi, kdybych je mela dostat, presne bych vedela co odpovedet :3 :)

7 m. m. | E-mail | Web | 29. října 2013 v 9:01 | Reagovat

[3]: Sem ti chtěla trochu pomoct rozproudit psavou :-D

[4]: To bude vono :D

[5]: Jak - kde jsi zůstal? Tohle neni o tom, nominovat lidi, co si sami ilustrujou blog :D A navíc jsem myslela ilustrace jako kresby, ne fotky. Vlastní  doprovodné fotky mě taky baví, ale vlastní ulustrace nejvíc.

[6]: Hele tak klidně odpověz i bez nominace, to přece nevadí :) Napiš článek, že tě to chytlo, a máš to 8-)

8 Taychi Taychi | E-mail | Web | 29. října 2013 v 13:56 | Reagovat

Joj... Tak hm.. ze začátku jen že mám taky občas problémy s kručícím žaludkem. K tomu se váže ten fakt, že je fakt otravný a trapný vedle někoho spát a slyšet svůj žaludek a to třeba asi i v intimní chvilku. I když bžunda je, když se druhej žaludek přidá a mají dialog. :-D

Jinak mám raději desátého doctora. Jedenáctý na mě působí jako dítě. A film Peaceful Warrior je skvělej. Jak jsem chodila na kurzy Tvůrců svého života, tak na jednom celodenním kurzu se promítal. Já jsem tam nebyla, tak jsem se na něj dívala doma, ale přesně jak ty popisuješ něco to člověku dá do života. :-) Bylo pěkné přečíst si odpovědi na otázky od Adama, ale i na ty od Adelaine, které máme společné.

9 Megynka Megynka | Web | 30. října 2013 v 19:33 | Reagovat

Můžu ti ho taky ukradnout? :D už dlouho jsem žádný nedělala ... :)

10 m. m. | E-mail | Web | 30. října 2013 v 21:35 | Reagovat

[9]: Jasně, posluž si 8-) Čím víc, tim líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe