Říjen 2013

Halloweenový článek

31. října 2013 v 17:52 | m. |  Z deníku au-pair
Dobré zprávy, ty já ráda. Ještě ráno jsme se nové brigády dost báli, ale nakonec se ukázala jako docela příjemná, nijak zvlášť náročná a navíc ne tak bídně placená, jak jsme původně mysleli. To všechno dohromady spolu s tím, že jsme nedostali pokutu za parkování (nebyli jsme si jisti, jestli stojíme dobře), že jsme si prošli v Arundelu takovou maličkou skrytou Příčnou Ulici (ale nic moc tam neměli), že jsem si včera koupila pěknej, provázkem opletenej květináč (a plánuju si do něj pořídit vánoční hvězdu, až ji někde uvidím), že za pár tejdnů jedu na dlouhou návštěvu domů, že Clařina hospůdka Sage je vážně pěkné místečko, kde se mimojiné odehrávají jazzové koncerty, že je dneska Halloween a na večer sosám Střihorukého Edwarda a Nightmare before Christmas (obojí jsem dlouho neviděla), že nám Ashleigh povolila, abychom u Clare pracovali každou středu ráno (a k Ashleigh pak půjdeme odpoledne) a že zítra zase jedeme do Hove, kde uvidím Perličku a Veverku.

Ty mně minule daly. Mysteriózní pán je v nestřežené chvíli vypustil do zahrady a ty mrchy si to v tu ránu namířily pěkně přes plot k sousedům a za boha jsem je nemohla nalákat zpátky. Na Pearl nakonec zabralo netradiční mávátko vyrobené z urvaného stébla jakési oschlé rostliny z jednoho z Ashleighiných květináčů, ale Squirrel by mávátko nemohlo být ukradenější a moje volání jakbysmet. Čím naléhavěji jsem ji volala, mlaskala na ni, luskala prsty a klepala na dřevěný plot, tím ostentativněji se po cizí zahrádce procházela směrem ode mě, tu a tam se zastavila a oňuchávala listí jejich keře. Naprostý nezájem o mou osobu nakonec korunovala okamžitým přiběhnutím k sousedce, která to všechno viděla z okna a jala se mi se zběhlým zvířetem pomoct. Myslím, že Ashleigh by si s ní měla promluvit a domluvit se na tom, že tam ty kočky holt občas budou chodit. Udržet je totiž jinak v domě, když potřebujete dveře do zahrady otevřené, je poměrně náročné a k nim navíc dost necitlivé. A ostatně sousedi by mohli být rádi. Jejich caparti, tisknoucí rozjařeně ruce na okna a volající "Daddy, daddy, look!" na mě působili docela nadšeně.


Před stěhováním, za stěhováním, nikdo nesmí stát

29. října 2013 v 19:13 | m. |  Z deníku au-pair
Tak je po stěhování. V pátek a sobotu jsme Ashleigh pomáhali s přesunem do Hove a zase jednou jsme si mohli uvrtět hlavou nad jejími myšlenkovými pochody a množstvím krámů.

Stěhoval se hlavně nábytek. Ashleigh si chce Thakeham pořád držet jako hlavní domov a místo na víkendy a pořád doufá, že to bude moct celý sakumprdum prodat, takže chce, aby to i vypadalo - a proto tu většina věcí zůstala. Ale některé věci jako samozřejmě ty největší a nejtěžší skříně, gauče, stolky, židle a taky stůl obří jídelní, jely do Hove.

Nepochopila jsem, proč si na to stěhování nezařídila stěhováky. Nigel a pan M. se při tahání těch nejtěžších věcí málem strhali, já si taky natáhla kdejakej sval a všichni jsme byli zpocení jako prasata ještě než jsme to vůbec naskládali do náklaďáku - a jeli jsme nadvakrát.

Nepochopila jsem, že neměla sbaleno, když jsme v pátek ráno přišli pomáhat - teprve snídala s tím, že se do toho teda jdeme dát.

Nepochopila jsem, že nepřiměla děti, aby si sbalily svoje. Seděly jsme u toho spolu, já spíš jen skládala a dávala do tašek, ona nad tím krčila rameny a nevěděla, co má dětem vzít a co chtějí. Proč proboha tenhle úkol nepřidělila jim, když oni jsou ti jediní, kdo můžou říct, co s sebou chtějí?


Liebster podruhé

29. října 2013 v 16:04 | m. |  co se mi honí hlavou
Ukázalo se, že tu mám ještě jednu opomenutou nominaci od jmenovce M., jehož blog jsem sice začala sledovat poměrně nedávno, ale už se stal mým velkým oblíbencem, kterého bych si mimochodem dovedla velmi dobře představit v AK a snad bych mu i prominula tu stejnou přezdívku ;) Možná je to zase ta moje slabost pro divný a všelijak vybočující lidi, možná je to v tom, že fakt dobře a pravidelně píše a že se u těch jeho článků kolikrát chlámu nad tím, jak dokonale si umí udělat srandu sám ze sebe, a možná v tom vězí i jeho příjemnej minimalistickej design, přehlednost a inspirativní články s recepty na jednoduchá veganská jídla. Celkově je to prostě o něčem a je to dobře ochucený, takže mu nemůžu odmítnout odpovědět na jeho vlastní liebsterovské otázky, žeáno :)


Liebster Blog Award aneb yet another řetězák

28. října 2013 v 23:55 | m. |  co se mi honí hlavou
Už je to nějaká doba, co jsem reagovala na řetězák - málokterej mi už dneska přijde zajímavej, otázky se většinou opakujou a odpovědi tuplem. Ale zase když přijde vyloženě výzva, tak se tomu vyhejbat nebudu. Už nějakou dobu kolem mě poletuje cosi s názvem "Liebster Blog Award" a jak jsem si vždycky říkala, damn, proč mě nikdy nikdo k takovejm blbostem nenominuje, byla by aspoň sranda, a ono si to na mě dneska konečně sedlo a já byla konečně nominována jedním z nejčerstvějších nováčků v AK, Adamem Dildou. Nezabiju ho, jak se obával :) Naopak to využiju jako takový nakopnutíčko, jelikož mám pocit blogovacího záseku a potřebuju odseknout. Takže...



Santalová

21. října 2013 v 20:19 | m. |  poesie
Od čakrové svíce
mi hoří líce
a poroučím vonným tyčinkám:

Jen naplňte místnost,
hořte více!
Já nejsem žádná slečinka.

A unesu trochu dusna,
když vůně je to vkusná
a dává průchod vzpomínkám.

*


Pár dní do Halloweenu a úvahy o dárcích

21. října 2013 v 14:13 | m. |  Z deníku au-pair
Tak už se to kolem nás pěkně zbarvuje. Ne moc, ale aspoň trochu, aby člověk dostal pocit, že je podzim. Listí pod nohama tu nešustí, protože pokud zrovna neprší, je aspoň mokro. Ale občas se zadaří a třeba i vysvitne sluníčko a to se pak snažíme toho využít a jako záminku si často bereme Daisy.

Práce je pomálu. Ashleigh odjela na další, snad už poslední letošní dovolenou do Itálie, a dům osiřel. Není v něm co dělat a co by člověk dělat šel, to si rozmyslí, protože v domě není nikdo, kdo by to ocenil (na co oprašovat a honit se za pavučinama, když tam za dva dny budou znova). A ke všemu v něm visí taková posmutnělá předzvěst blížícího se odjezdu Daisy, Pearl a Squizzie, bez nichž si to tu upřímně nedovedu dost dobře představit. Kdo mě bude celý ráno budit šlapáním mi po hlavě a lechtáním vouskama po tváři? Kdo mě vytahne z postele ve čtyři ráno zoufalým mňoukáním na dveře nebo skákáním na okno? Kdo nám bude zvracet pod postel? Erm...

Ne, dobře, to mi zrovna chybět nebude.



Přišla zima a s ní přicházejí změny

11. října 2013 v 16:28 | m. |  Z deníku au-pair
Radar, Rainy, Rainbow, Raven, Rachel, Richmond, Rebecca, Red, Renoir, Rory, Rose, Roxanne (Roxy), Ruby (Hovnoo!), R2D2, Rajah, Ra, Ravenna, Raymond (Ray), Reena, Reese, Reggie, Remus, Renee /Rennie, Rhea, Rhia (i když to zní jako vložky), Richard /Rick, Richie, Rimbaud, Rin, RJ, Rocca, Rocket, Rococo, Rodney, Roger, Rogue, Rommie (Andromeda), Rosalie, Ross, Ruby Red, Ruby Jewel, Rush, Ryelle, Ryon, Rienne / Ryanne, Riley, Raya. Hmm...

Vybírám jména pro koťata, neb jsem se dozvěděla, že naše Ája je březí a za měsíc bude rodit. A taky že rodičové mají nové auto. A dalších pár věcí, když jsem si konečně po dlouhý době popovídala s mámou po Skypu. To je vono, konečně přicházejí ty momenty, kdy se člověk dozvídá velké převratné informace a vidí, že se v jeho nepřítomnosti něco děje. Kromě nich mě až bolí sledovat, jak se životy mnohých lidí, které znám, za ten rok vůbec nemění. Možná je to PMS, ale nemůžu si pomoct, prostě je mi z toho smutno.

Když máte někoho rád, hrozně si přejete, aby něco udělal jinak. Aby se vymanil z nesmyslů, v nichž si topí hlavu, aby prolomil vzorce svého chování, které mu po celá desetiletí přinášely pořád ty stejné neuspokojivé výsledky, a přesto si v nich z nějakého důvodu lebedí a snad si je i pěstuje. Aby konečně taky řekl:"Seru na všechno, dneska jsem sova!" a hodil nohy na stůl. A aby konečně s definitivní platností vyřešil svoje problémy a přestal je pouze dočasně zametat pod koberec, kde už je jich beztak tolik, že se to tam ani nevejde.

Ale pak si zase říkám, že já mám se svou momentální prokrastinací co říkat a dokud tu knihu nedopíšu... na druhou stranu už to, že jsem začala, je pro mě obrovskej úspěch. No, teď mi to až tak nepřijde, protože od sebe chci prostě víc než jen drobný krůčky, ale to se zase srovná.


Chce to víc produktivity.

5. října 2013 v 18:17 | m. |  co se mi honí hlavou
Máme za sebou další poměrně příjemnej týden a já se zase jednou dostávám do focení. Hrozně mě to baví. Nepřipadám si na to nijak zvlášť talentovaná, určitě se dopouštím šílenejch antifotograferskejch přestupků - už samotnej fakt, JAK to dělám - že prostě vyblejsknu kdejakou kravinu a pak z toho třeba i vyhlodám nějakej zajímavej záběr, ale v podstatě to má jen malou uměleckou hodnotu a ke všemu si pak hojně pomáhám filtry, kde, i když to dá rozhodně práci, je sporný, jak moc musí bejt člověk talentovanej na hejbání posouvátkem a odhadování, kolik kterýho filtru udělá co.

Ale stejně mě to baví. Baví mě, že mám konečně svůj foťák, a i když za šera s nim neumim vyfotit ani to hovno (zase otázka, jak moc je to vinou samotnýho foťáku a jak moc si za to můžu sama prostě tím, že s ním totálně neumím zacházet), ve dne je to můj velkej kamarád na občasný cvakání potenciálně užitečnejch záběrů. A na Deviantartu se zase něco děje.



Moje meditace: Boj s myslí, cesta do sebe, vibrace a mantry

3. října 2013 v 16:47 | m. |  co se mi honí hlavou
Ok, takže když už mám všechno připravené, jsem na správném místě ve správnou chvíli a správně naladěná, medituju. Osobně vnímám to, čemu říkám "meditace", alespoň prozatím spíš jako cvičení, které mě má připravit na skutečnou meditaci. Většinu času strávím spíš, než meditováním jako takovým, praktikováním různých cviků, které mají za cíl kultivovat a zklidnit mysl. Učím se přecházet z bodu, kde všechny moje myšlenky lítají světem a časem zcela bez kontroly, do bodu, kdy se mysl zklidní jako hladina rybníku a člověk v ní konečně uzří odraz Měsíce jako velký zářící kotouč namísto chaotických záblesků. (cha, to je poetika! :D Ale vážně.)

Mysl je hlučná a zabordelená. Zpočátku se zdá být pouze neposedná a snad trochu nesrovnaná, ale jakmile si jí začnete všímat a dloubat se v ní, změní se v rozběsněnou bestii o nehorázné síle, která se zuby nehty brání jakékoli kontrole, a pokud si uvědomí, že se ji dokonce nedejbože pokoušíte zcela ovládnout, utišit, vypnout a odříznout, hell hath no fury like her. (pro neangličtině, hodně ji naserete)

Tohle je samozřejmě hodně individuální, zdaleka ne každý to tak má. Meditace je spíš o používání různých návodů, nechání se vést a zkoumání vlastního nitra za pochodu. Jsou to každého zamčené dveře do jeho osobní třinácté komnaty, a co tam kdo objeví, neví ani on sám.


Moje meditace: Příprava

1. října 2013 v 20:59 | m. |  co se mi honí hlavou
Já vim, já vim, mám rest. Už jsem vám pověděla, jak jsem k meditování přišla a co mi to dalo, ale ještě vám dlužím bližší výklad k tomu, jak vlastně medituju, co při tom dělám a jak to probíhá, takže jdu na to. Koho to nezajímá nebo jste to už u mě vyčetli, dejte si pro dnešek pohov a běžte si místo čtení třeba udělat čaj, tohle je hlavně pro ten zbytek, kterej je tu buď prvně nebo prostě nemá chuť hledat to v Archivu mezi řádky. (Btw všimla jsem si, že se mi někam vytratil odkaz na Archiv, takže pro ty z vás, kdo neví, že na Blog.cz se dá Archiv kteréhokoli blogu zobrazit prostým přidáním "/archiv" (bez uvozovek) za adresu, jsem ho přidala do sloupku - a vida, to se mi tam zase jednou možná vloudilo něco, co ještě někdo nevěděl ;))

Enjoy.

The Puttytribe