Šuplíky a poklady

18. září 2013 v 14:55 | m. |  Z deníku au-pair
Baví mě uklízet měsíce nedotčené místnosti a šuplíky v domě. Ashleigh má spoustu věcí, o mnohých ani sama neví, a mě prostě baví se tím prohrabovat. Bavilo by mě to ještě víc, kdyby se toho aktivně účastnila a byla by třeba možnost se zeptat, jestli by ten některejch krám nechtěla charitativně věnovat (nebo výhodně prodat) někomu, kdo by tu věc miloval a užil mnohem víc než ona na dně šuplíku - třeba mně.

I když jsem poměrně spokojená s věcmi, které mám, debordelizace je nikdy nekončící proces, který hlavně zahrnuje i obnovování. Vyhodit staré krámy a namísto nich si pořídit něco opravdu pěkného, třeba i za lepší peníze. Probrat skříň a vyházet z ní všechna neforemná trička, která se hodí tak akorát na uklízení, a ani na to si je nevezmu, protože jsem z nich už vyrostla a táhne mi na cemr. Střelit nebo položit na popelnici vysoký boty, který jsem sice vážně musela mít, ale žel bohu se do nich prostě přes ty svý tlustý lýtka nevejdu, a namísto toho všeho si pořídit nějakej fakt pěknej svetr v barvě, která mi fakt sekne.


I když o věcech uvažuju už jinak, pořád mě hrozně baví nakupovat a pořizovat si pěkný věci, co je využiju, ať už oblečení nebo fakt šikovný doplňky. Třeba to nádherný černý psaníčko se stříbrným cvočkem na zapínání, co jsem dneska vyhrabala z jednoho šuplíku plnýho krámů v kuchyni, o tom se mi snad bude i zdát. Vždycky jsem takový nějaký potřebovala. Nevím, proč jsem si ho nikdy nekoupila, hlavně asi že jsem neměla vkus, a tak jsem ty občasný plesový akce vždycky přežila s nějakou bláznivou taškou přes rameno, která pro mě beztak byla praktičtější, protože jsem sebou vždycky potřebovala tahat tuny věcí. Ale asi už jsem starší nebo se mi změnil vkus, prostě i když se mi taková plesová akce nepřihodila už pěknejch pár let, prostě vím, že až se přihodí příště, takový psaníčko by se mi zatraceně šiklo - a navíc je malinkatý, dost malý na to, aby mě nemuselo trápit, že mi bude do tý doby ležet ve skříni. Prostě by tam nezaclánělo.

A nebo ten mobil. Stará Nokia, kterou nikdo z rodiny zcela jistě používat nebude a já poměrně zoufale nutně potřebuju přesně takovej prehistorickej, jednoduchej verk, namísto svýho milovanýho véčka, jehož nefunkční klávesnice mě přivede do blázince, ale bohužel se z nabídky trhu nejsem schopná rozhodnout. Zato třicet tři desítka, tu mám bohatě vyzkoušenou a vím, že by to bylo parádní řešení.

Ale v tom zase přichází do hry ta nemožnost komunikace s Ashleigh. Mluvíme spolu tak málo, že mám i po pěti měsících a třech týdnech v Itálii pocit, že jsme ještě neprošly pořádným icebreakem, a že by se to prostě nehodilo. Obzvlášť teď, když má hlavu plnou starostí (ale kdy nemá?), mi přijde pitomý ptát se jí, jestli bych jí nemohla pod rukama rozebrat všechen majetek, i když třeba za peníze, ale prostě projevovat touhu po jejích věcech mi přijde nevhodné.

A možná je to dobře, že nedostanu všechno, co bych chtěla. Třeba když si počkám, samo to jednou vyplyne, a nebo taky ne a já zjistím, že jsem tu věc nakonec zase tak moc nepotřebovala, a nebo si holt zajdu do krámu a koupím si něco v tom smyslu sama, teď, když jsem si ujasnila, co se mi líbí. Přijde mi to jako dobrý cvičení, procházet ty její krámy a sledovat, jak by se mi leccos líbilo, ale vždycky si nakonec řeknu, že by mi to k ničemu nebylo a že to nepotřebuju. A i tak mě to těší. Věci už prostě vnímám jinak a co nevyužiju, to většinou doopravdy nemusím mít ve smyslu vlastnit. Těší mě už prostě tím, jak jsou krásný a že je někdo vyrobil, a jenom si přeju, aby se používaly. Asi jsem blázen, ale vidět takový krásný psaníčko zapadaný bordelem někde na dně skříně, mě skoro bolí.

Každopádně čím dál tím víc přemýšlím o tom, jak krásný by bylo mít takovej občasnej byznys na vyklízení domácností - akorát by to vyžadovalo spoluúčast majitele, abych věděla, co ponechat, co prodat a co se může vyhodit. A nebo třeba jednou najdu uplatnění při likvidování pozůstalostí? Co všechno člověka nenapadne při oprašování léta nepoužívané kanceláře a několika šuplat.

ilustrace: goodgirl94 (Deviantart)
 


Komentáře

1 Martina Martina | 18. září 2013 v 18:10 | Reagovat

Ja tie Tvoje člájky proste milujem...

2 M. M. | 18. září 2013 v 18:13 | Reagovat

články ;-)

3 m. m. | Web | 18. září 2013 v 20:11 | Reagovat

[1]: To jako fakt? 8-O Jestli jo, tak děkuju pěkně (^-^*)

4 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 18. září 2013 v 22:41 | Reagovat

Likvidování pozůstalosti? To není špatný nápad, to mě nikdy nenapadlo, jak si to člověk také mohl užívat :-)

5 Lusu Lusu | Web | 29. září 2013 v 23:36 | Reagovat

Vždy som bola bordelár, vždy som veľa vecí vyhadzovala a vždy mi neskutočné kvantum zostalo... Neviem, či sa to dá nazvať minimalizmom, ale poslednú dobu všetko triedim, vyhadzujem, predávam knihy, ktoré už nikto z našej rodiny nebude čítať... A práve pred chvíľou som vyhádzala zo skrine všetky veci, ktoré som na sebe tento rok nemala / necítim sa v nich už najlepšie a ani nevyzerám, keďže som trochu pribrala.. a úplne ma to šokovalo! vždy mi mama nadávala, že čo frflem, že si nemám čo obliecť - ale po tom pretriedení, keď mi v skrini zostali len veci, ktoré reálne nosím - 12 vešiaov a vedľa 7 tričiek a 4 gate..

neoplatí sa to doma držať, mám teraz z toho veľmi dobrý pocit - nechcem skončiť ako moji starí rodičia, ktorí držia veci, ktoré nikto už nebude potrebovať a zbytočne sa nimi zahlcujú... problém je, že človek tie veci môže mať, kedy sa mu zachce, len málokedy to naozaj potrebuje a zavadzia mu to (veď kto len neobdivuje tie pekné, čisté, priestranné byty bez všetkých somarín?)

nanešťastie, pravdepodobne by sa tá dievčina netvárila nadšene - minimálne väčšina ľudí by sa nadšene netvárila... vidno to aj na blšákoch - často krát tam vidím veľa vecí, ktoré sme my už dávno vyhodili a tam to niekto ponúka, dokonca predáva! -_-
a to len preto, lebo si myslia, že tá vec má nejakú hodnotu (ale reálne úplne minimálnu ak nie žiadnu :D)

a "psaníčko" - ak vieš, že by si ho využila, tak sa jej naň spýtaj, alebo si nejaké kúp :) -> resp. ak si kúpiš nejaké basic čierne s malým detailom, tak ho určite využiješ :) a keby ťa omrzelo, tak predáš/venuješ a kúpiš si niečo iné :D a aby si z neho mala dobrý pocit, kúp si ho za peniaze, ktoré si získala predajom nejakej už pre teba nepotrebnej veci/vecí :)

6 m. m. | E-mail | Web | 30. září 2013 v 19:10 | Reagovat

[5]: Mluvíš mi z duše, taky mi udělá dobře vždycky, když proberu skříň nebo pár šuplat a zbavím se věcí, které jsem už delší dobu nepoužívala/nenosila a u nichž to v nejbližších měsících nebo letech ani nehrozí.

To psaníčko asi až tak nepotřebuju. Spíš jsem se jen nechala unést myšlenkou recyklace. Když vidím, že někdo něco nepoužívá a ani o tom neví, mám tendence uvažovat, jak to dostat k někomu, kdo by  to používal a věděl o tom, ani to nemusím být já :) Jen mě prostě takoví lidé rozčilujou a vyloženě mě trápí lidi, co zběsile nakupujou, nakupujou, až maj plnej barák krámů, a pak nakupujou vesele dál, i když ty věci naprosto nepotřebujou a už maj deset jinejch od stejnýho druhu. Padesát párů bot a stejně jdou nakupovat boty. Plnou lednici zeleniny, ale koupí si na večeři mraženou pizzu. Prostě nesnáším plýtvání 8-)

Jo, u mě se prodej zasek. Chtěla jsem rozprodat starý oblečení, ale votočvohoz žalostně selhal. Nevim, nedostatečný fotky, nebo jsem to měla víc obnovovat... zkusim to třeba zas někdy příště a nebo se na prodej vydlábnu a odnesu to prostě do sběru.

7 Fido Fido | Web | 1. října 2013 v 16:11 | Reagovat

Jéé :D Takhle procházím šuplíky čas od času i já  a se vším si vždy tak dlouho hraju, prohlížím a vzpomínám.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe