Crawley je můj novej Camden Town.

14. června 2013 v 17:14 | m. |  Z deníku au-pair
Jsem v sedmém nebi. Baštím čokoládovej termixek a užívám si tu chuť a texturu, která mi připomíná domov, na kterou jsem dostala chuť asi tak před týdnem a kterou jsem tu naprosto nečekala. Ale třeba na tý myšlence "Objednej si něco u vesmíru a on ti to doručí" něco fakt je. Co, vy jste neviděli Secret?

Minulou neděli jsme samozřejmě museli jet do Crawley. Už jsme tam dlouho nebyli, byli jsme unavení ze všech těch extra hodin pro Ashleigh a z první pracovní session u Jo a měli jsme silnou potřebu rozfofrovat nějaký peníze, obohatit šatník a vůbec si tak nějak zpříjemnit život různýma užitečnýma věcičkama, co se dají sehnat v Poundlandu i jinde. Nakonec to dopadlo tak, že jsme rozfofrovali hodně peněz a od rána až do zavíračky jsme lítali křížem krážem po centru, slintali nad tím či oním a za leccos jsme neváhali ty prachy dát, protože když už je člověk jednou má a má ten výběr, byl by hřích si pořádně nenakoupit do zásoby na příštích pár let věci, co vydržej a budou vám dělat radost.


Je to fakt. To, co tady, doma prostě nekoupim a když, tak rozhodně ne v takový kvalitě a za tak nízkou cenu. Jedna z hlavních věcí, co zbožňuju na nakupování oblečení tady, je, že Briti jsou specialisti na jednoduchý oblečení. Zatímco doma na vás ze všech stran útočí levný šunty od vietnamců, pošitý bambilionama třpytek, flitrů a aplikací nepochopitelného významu, a v nesmyslných třech nebo čtyřech barvách, zdejší Primarky překypují oblečením v příjemně tlumených přírodních tónech, není problém nakoupit v rámci jediné návštěvy základní kousky jako tílka ve všech obyčejných barvách, obyyčejná bavlněná trička s krátkým, dlouhým nebo tříčtvrtečním rukávem (dost dlouhá na to, aby vám z nich nelezla záda, což je doma v Čechách další nesplnitelný úkol), obyčejné tmavé legíny, teplákové soupravy, džíny, které padnou a nejsou na nich žádné nášivky, prodřeniny a ďužny (v Praze mission impossible), mikiny a svetry bez jediného centimetru potisku, příjemná pyžama, padnoucí košile a další miliony věcí.

Normálně přemýšlím, že všechny ty hadry, co jsem před odjezdem naházela na VotočVohoz, o Vánocích napěchuju do kufru a odvezu sem, abych je tu odnesla do Charity Shopu. Narozdíl od Prahy, kde mi to vždycky přišlo hrozně komplikované, zdejší charity shopy přijmou cokoli, co jim přinesete, a podle názvu shopu víte přesně, kam ten výtěžek půjde. A můžete se pak na to chodit koukat, jak to visí na ramínku, než si to někdo koupí a bude mít radost, jakej výhodnej kup udělal.

Šetření je fajn. A kupovat s rozmyslem je nesmírně důležitý. Ale když se mě tuhle ptali, co že dělám se všema těma penězma, co si tu vydělám, neměla jsem problém říct, že momentálně dost utrácím za to, abych se měla dobře. Dělám si radost. Kupuju si věci, o kterých jsem už děsně dlouho snila, ale neměla jsem ty koule. Koupila jsem si nový tenisky - pan M. mě prosil div ne na kolenou, abych si je už proboha pořídila :D Měl recht, ty starý jsou naprostej otřes a nedovedu pochopit, že mi ty nohy ještě neupadly, když jsem nosila něco tak příšerně rozšmajdanýho, prakticky s nulovou podrážkou a podporou nohy. Taky jsem si koupila krásnej svetr v námořnicky modrý barvě, obyčejnej černej cardigan, sametový tepláky (starý jsem nechala doma, už se rozpadaly), myš k laptopu (hurá, to mi změnilo život), fixy, šití a další věci, co, jak říkám, zpříjemňujou život.

Samozřejmě jsem taky neodolala a hodila další dvě libry do automatu s figurkama Doctora Who :D Já vim, suďte mě. Ale každej má svoje guilty pleasures ;) Plačící anděl se jim moc nepovedl, ale druhej Dálek, tentokrát bílej, potěšil 8)

Na Crawley je mimojiné bezva, že je tam pořád co objevovat. Když už jsme si začínali myslet, že to nejlepší jsme vykoumali, ukázalo se, že má ještě mnohem větší potenciál, než jsme si mysleli. Kromě Poundlandu, kterej je samozřejmě boží, jsme objevili Poundworld, kterej byl v tu chvíli mnohem božštější, neboť v něm měli - narozdíl od Poundlandu - tu myš (a naše pokladní byla Češka, ta musela koukat, když jsem panu M. hlásila "No to mě poser, voni jí tady maj!" Nato se otočila a krásně česky povídá "A jenom za libru!" :D). Bohužel jsme to zjistili pět minut poté, co jsem si jinou, mnohem dražší, koupila v elektru za rohem, takže jsem se musela jít trochu ztrapnit a vrátit ji, ale díky tomu jsem ušetřila čtyři libry a muhaha, za to se dá koupit věcí... >:)

Další skrytou perlou byli Indi s krámkem jako mají u nás ťamani. Kromě spousty potřeb pro huliče (který teda zrovna nevyužijem, ale tak zaujalo to :D) měli třeba obrovskej výběr vonnejch tyčinek, levný nádobí (potřebovali jsme nějakou naběračku), šikovný klapky na uši (ale to kdyžtak až na podzim) nebo lžíci na boty, kterou jsme doposud nemohli jinde sehnat.

A jen co jsme vylezli odtamtud, praštil nás do očí nápis Polskie Delikatesy. Jelikož návštěva polských delikates je zkušenými au-pairkami doporučována všem, jimž se stýská po českém chlebu, krupici, strouhance a dalších věcech, co tady jinak neseženete (ačkoli chleba už jsme sehnali i jinde), nahrnuli jsme se tam jako velká voda a hned u vchodu pan M. zajásal, neboť konečně objevil to pravé místo na nákup koření. Z nějakého důvodu totiž v Sainsbury's, v Tescu i všude jinde, kde jsme byli, vedou pouze předražené lahvičky a nikdy ne sáčky na doplnění.

V krámku bylo narváno k prasknutí a děsná fronta a my už měli hroznej hlad na oběd, ale přesto jsme si to vystáli aspoň kvůli tomu koření - a kvůli termixu, kterej jsem tam prostě nemohla nechat. Celou dobu jsme se rozhlíželi jako caparti v krámku se sladkostma a radost nám dělaly ty nejběžnější věci jako třeba horalky. Prosimvás horalky! Doma bych si to nekoupila, mám mnohem radši tatranky, když už, ale prostě. Je to takovej závan domova. A jinde to tu fakt nemaj.

http://claires.co.ukTakže taková byla zhruba naše neděle. Nákupy, zkoušení, objevování - konečně jsem se taky odvážila ke Claire's, kde jsem samozřejmě okamžitě objevila hned několik naprosto rozkošnejch věciček, které naprosto totálně nepotřebuju, jako třeba ty fantastický zašle stříbrný cibulky na dlouhym řetízku, který si přeju už dobrejch šest let, nebo luxusní koženou čelenku s mašlí a cvočkama, která mi samozřejmě ohromně slušela a já se pořád snažim si připomínat, že čelenky nenosím a i když je to všechno nechutně lákavý a po ruce, jsem minimalista, jsem minimalista, jsem minimalista... :D Chjo. Pan M. mě odtamtud musel odtáhnout a já kňučela.

Na oplátku jsem ho pak nechala chvilku slintat v Apple Store, zatímco jsem si šla vybírat boty. Jsme my to ale povedená dvojka.

Ale nebojte, za hadry, Dáleky a přívěsky všechno neutratim. Poslušně si spořím na foťák. A musím říct, že zrovna v hlavě válím těch několik foťáků, co jsem viděla v jednom second handu právě v Crawley. Slušnej Canon za nějaký dvě stovky? Fujifilm za devadesát liber? Normálně mě to láká. Ale jak si má člověk u foťáku ze sekáče ověřit, že je fakt dobrej? Jak si to vůbec má ověřit u foťáku z normálního krámu? Nezbyde asi nic jinýho než studovat recenze. A taky je blbý, že se už nemůžu jít podívat do toho elektra, co jsem tam šla vrátit tu myš :D Myslím, že jsem trhla rekord v rychlosti reklamace zboží. Prodavač byl sice v pohodě, ale vzal si na mě tolik kontaktních údajů a informací, že moje fotka teď pravděpodobně visí někde u kasy. Jestlipak si pamatují pana M. ...?
 


Komentáře

1 Maude Maude | Web | 14. června 2013 v 20:27 | Reagovat

nejlepší ukončení článku :-D ňach, takový pěkně vychcaný, ale zároveň Třešňovsky bezelstný :-)

Foťáku z bazaru bych se bála, ale i když je to bazarový zboží, měla bys na něj mít alespoň pár měsíců záruku ne? To snad platí i v UK, a za pár měsíců nebo tejdnů by se kazy měly projevit.

Hodinky na řetízku jsou úžasný, taky jeden z mejch snů:)) A jsem zvědavá, kolik budeš mít nasbíranejch Daleků, až se budeš vracet do ČR..

2 Lilien Lilien | 15. června 2013 v 14:01 | Reagovat

Figurky z Doctora Who v žádném případě nemůžou být zbytečnost!

3 es ef es ef | Web | 18. června 2013 v 9:09 | Reagovat

Aaa, tam by se mi taky líbílo. S tou jednoduchostí nejsi sama, kdo ji zbožňuje, já ty ťamanský cinkrlátka taky nemůžu vyvstát.

4 Adelaine Adelaine | Web | 18. června 2013 v 16:33 | Reagovat

Miluju Claire's a ty hodinky ti úplně šíleně závidím! ♥

5 Bels Bels | E-mail | Web | 18. června 2013 v 16:56 | Reagovat

To musí být něco, objevit na takovém místě Termix :D
Jinak jsem si zase hezky dočetla všechny ty články, cos napsala a koukám, že se máš celkem úžasně :) Umět tak anglicky, přemýšlela bych nad tím cleaningem taky, ale znám se, to by byl pěknej strach :D
Jo a co tvůj e-book o minimalismu? :))

6 m. m. | E-mail | Web | 18. června 2013 v 20:54 | Reagovat

[4]: To nemusíš, já je ještě nemáám :D Ještě to nechávám rozležet ;) Fakt nerada si kupuju věci, co pak nepoužívám, takže převaluju v hlavě, jak moc je doopravdy chci (i když mám pocit, že těch šest let, co se mi tam válely od minula, už mohlo stačit) a jestli chci skutečně tyhle nebo nějaký jiný, protože tady se dá koupit samozřejmě leccos a všelijaký různý designy :) Nejhorší je, že nemám naprosto nic, k čemu by se mi hodily mosazně barevný věci, nosím vždycky stříbro, ale ty hodinky prostě fakt vypadaj líp v tý mosazi :-D A to je prostě PROBLÉÉÉM! Bože, jak mě baví řešit tyhle hovadiny namísto těch šílenejch sraček, co jsem řešila dřív 8-)

[5]: No to teda bylo něco! A ještě tejden po tom, co jsem zrovna sdělila panu M., že "mám hroznou chuť na termixéék" XD Vlezla jsem do toho krámu a tam termix a já jak dement začala ukazovat a vydávat nesrozumitelný zvuky :-D Prostě radost.

Na cleaningy fakt nemusíš umět anglicky 8-) Stačí znát nějaký základní slova kvůli domluvě, abys pochopila, co máš vlastně vyčistit a jak to majitelka chce. Mně zatím vždycky všechno názorně ukazovaly, stačí to říct jednou pořádně, vyptat se, čím přesně to mám dělat nebo jestli je jí to jedno, čím si to budu šudlat, a jedeš 8-)

Prosimtě e-book se mi zasekl, protože jsem toho napsala hrozně moc a ztratila jsem nějak přehled a teď se to bojim otevřít a editovat :-D A navíc na to nějak nedokážu najít prostor, protože pan M. tu pořád je a stačí, aby se mě na něco zeptal, a já ztratím lajnu.

Ale zrovna před chvílí jsem dostala nápad na jinej e-book, kterej by měl bejt jednodušší. Uvidíme 8-)

Brzo budeme mít mnohem víc volna, protože Ashleigh bude dva tejdny pryč, takže bych měla mít víc času a mohla bych hlavně psát přes den a u ní v kuchyni, kde se dá normálně sedět a je tam perfektní světlo. Tady u nás si u toho kompu akorát kurvim záda a oči a to mě to psaní pak tolik nebaví.

Bože, mám já to ale výmluv :-D Já to řikám furt. Vůbec nejhorší je prokrastinovat ohledně věcí, který ve skutečnosti chceme udělat. To už je vrchol debility.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe