Nová brigáda a otázka peněz. Baskytara. Ashleigh opět v Itálii.

16. května 2013 v 12:47 | m. |  Z deníku au-pair
Lenost je hrozná věc. Včera kolem desáté Ashleigh opět odjela do Itálie a od té doby jsem tak strašně neefektivní, až to bolí. Nic se mi nechce, ani psát e-book, ani pracovat, ani jít ven, a to je tam přitom nádherně. Jenomže mám nervy z dnešní odpolední brigády, a tak úzkostlivě sleduju hodiny a čas mi díky tomu letí jako splašenej a já mám pocit, že už si nestíháme ani uvařit oběd a už budou dvě.

Jsem hlavně nervózní kvůli penězům. Ashleigh je sice silně nápomocná v tom, že nám shání brigády (na inzeráty se nám zatím nikdo neozval), ale když mi v úterý řekla, že pro nás má jednu, kde pan M. dostane 9-10 liber za sekání trávy, zatímco já mám tamtéž dělat cleaning za nějakých sedm, tak jsem se tak nasrala, že jsem to ještě doteď nevydejchala. Samozřejmě jí jsem nic neřekla, vyhrknout na ni něco jako "DAFUQ!" mi nepřišlo vhodné a navíc je fakt super, že nějaká práce bude, ale o těch penězích si s ní budu muset promluvit a ne a ne na to najít příležitost a vhodná slova.

Protože jsme hned po příjezdu dostali kázání od Hanky, ať proboha nepracujeme za míň než deset liber, jestli si chceme vydělat. Problém je, že toho zatím fakt nemáme moc, a tak si člověk úplně nemůže vybírat, jestli chce mít vůbec něco. Ale tak kdybychom měli třeba aspoň těch osm, co u Victorie, byla bych celkem spokojená, ale co mi hlava nebere a co mě nasralo, je ta nebetyčná diskriminace.


Ať to beru jak to beru, nevidím prostě jedinej rozumnej důvod, proč by za cleaning mělo být míň než za posraný sekání trávy. Když už by v tom byl rozdíl, tak za cleaning bych platila víc, protože to zahrnuje celou spoustu úkolů pitomym nádobím počínaje přes luxování všeho možnýho včetně schodů, omejvání, uklízení a prostě věčný máčení si rukou v chemikáliích, dejchání prachu a vymýšlení, jak z toho pitomýho hrnku odsavovat ty kafový pruhy a kam dát kterej hrnek. Prostě to neni nejsnazší práce, uklízet v cizím domě, vyžaduje to skill, a mít za to míň než za přejíždění sekačkou po zahradě mě uráží. První měsíc jsem ani neřešila, že pan M. si už slušně vydělává a já mám akorát Victorii, ale odmítám se s tím smířit napořád. Chci poslechnout Hanku a dělat za deset, abychom měli fakt dost peněz a nemuseli přemýšlet nad tím, jestli něco neprosíráme tím, že tu bydlíme téměř jen za stravu a ubytování, a chci mít dost na to, aby mi to uklízení vůbec za to stálo. Neni mi už patnáct, nejsem žádný nemehlo nedomrlý a leccos už umim, takže jsem přesvědčená, že si zasloužím řádný ohodnocení, vyšší než nějaký mládě na brigádě. Dělám to navíc od rána do večera a když si z toho neušetřim ani na nákupy oblečení, baskytary a foťáku, tak what's the point? Nejsem tu přece proto, abych tu prostě jen byla. Chci si vydělat.

A tak se mi to od toho úterního rána všechno válí v hlavě a doufám, že budu schopná to tý ženský nějak sdělit a že se domluvíme. Ashleigh mi v tomhle ovšem vůbec neusnadňuje vyjednávací pozici, neboť se jí ty lidi do telefonu ptaj, za kolik by nás měli najmout, a ona jim neni schopná říct, že chceme víc. Možná jelikož nám sama za extra hodiny nabídla mizerných šest a půl liber, je přesvědčená, že je to víc než dost a že budeme děsně happy za cokoli navíc. Takže ta nová ženská je pravděpodobně naprosto v klidu s tím, že budu uklízet za nějakejch sedm a líbat jí ruce. No ta se bude divit. Achjo.

Mám baskytaru! Abych přišla s něčim pozitivnim. Je zatím jenom půjčená od Cye, ale to mi nevadí, hlavní je, že zase budu moct hrát. Akorát co jsem to tak zatím zkusila, mám pocit, že jsem za ten měsíc zapomněla všechno, co jsem uměla (vlastně asi dýl než měsíc, už nějakou dobu před odjezdem jsem na basu neměla moc pomyšlení), a ty prsty mám úplně ztuhlý. Taky než si člověk zvykne na jiný struny a úplně jinou váhu a rozměry... no ale hlavně že ji mám, však ono se to zase časem vrátí.

Dneska ráno mě napadlo, že si pro příště fakt budu muset dávat pozor na to, co si přeju. Šest let jsem s láskou vzpomínala na černou kočku Ebony, která mi občas o víkendech hupsla do au-pairáckého bytečku, když jsem otevřela okno a šla si ještě lehnout, a teď tu denně bojuju s neodbytnou Squirrel, která někdo zjevně natáhl a nastavil přesně na půl hodiny před tím, než máme vstávat, takže každej den kolem půl sedmý slyšim řachy a zoufalý mňoukání, jak podniká ataky na okno, vráží do něj jako smysl zbavená a řve, jako by ji vraždili. Nedá pokoj, dokud to okno neotevřu, takže mám každej den takovej vlezlej kočičí budíček a když zrovna leje, nechybí ani blátivý ťapičky po celym parapetu, po stěně a povlečení.

Připadám si tu teď jaksi přišpendlená. Když je Ashleigh pryč, nemusím sice trčet celý dopoledne v baráku, ale taky si nemůžeme jet, kam se nám chce, což bychom docela potřebovali, jelikož dochází potraviny. Pan M. se ovšem dneska ulejt nemůže, pomáhá Cyovi sekat (a já ho budu muset jít za chvilku nahánět, aby šel na oběd, abychom to vůbec stihli), a podobně to budu mít já zejtra, jelikož to tu zase bude Vivian a od ní se blbě odchází. Ale budu se muset pochlapit a doufat, že si to nechá pro sebe. Ostatně co je jí po tom, žejo.

Mno, tolik k čtvrtečním myšlenkám, blíží se dvanáctá, tak já jdu sehnat toho muže a klohnit něco k obědu.
 


Komentáře

1 Bels Bels | E-mail | Web | 16. května 2013 v 14:42 | Reagovat

Líbí se mi, jak v poslední větě píšeš, že se blíží dvanáctá, zatímco tady článek vychází ve třičtvrtě na jednu :D
Squirrel je zjevně něco podobného, jak ten náš černej kočičí trouba, takže soucítím :D

2 Mavis E. Strix Mavis E. Strix | E-mail | Web | 16. května 2013 v 16:45 | Reagovat

Nezavidím ti túto situáciu a absolútne s tebou súhlasím. Niektoré veci sú však plné paradoxov, podobne je na tom aj tá, ktorú teraz zažívaš :)

A za tú basgitaru sa teším spolu teším ;)

3 J J | 16. května 2013 v 16:53 | Reagovat

Nojo, když sekání trávy je pořádná chlapská práce, ne jako umývat nádobí, to je taková podřadná ženská práce. To snad chápeš ne? V ČR bys brala 50 Kč hod. Tak si toho važ. Každý nemá to štěstí.

4 m. m. | Web | 16. května 2013 v 17:40 | Reagovat

[3]: 50 korun na hodinu? Za to ještě dneska někdo pracuje? :D

Nakonec se mi podařilo domluvit se na slušných podmínkách a zjevně tam budeme trávit spoustu hodin týdně, takže výdělek by měl bejt slušnej 8-)

Na podřadnost práce mám jinej názor, stejně tak nesouhlasím ohledně sekání, přejíždět traktůrkem sem a tam nevyžaduje mužský hormony, jen prostě zručnost. Ovšem v týhle konkrétní práci máš náhodou pravdu, traktůrek maj momentálně rozbitej, takže pan M. bude muset sekat naprosto debilní, brutálně těžkou sekačkou, za což mu mileráda ponechám jeho těžce vydělané peníze, neboť to pravděpodobně vskutku bude mít fyzicky náročnější. Ovšem já se zase budu muset obrnit trpělivostí a totálním perfekcionismem.

[1]: Nj, posun :-D Ale takovej malinkej, mně to ani nepřijde. Bydlet někde na druhý straně světa musí bejt šíleně na hlavu, ale takhle to ani nevnímáš.

[2]: Dám vědět, až si na ni trochu zvyknu :-D Zatím ji zkouší jen pan M. a libuje si.

5 Lusu Lusu | Web | 16. května 2013 v 19:32 | Reagovat

[4]: Myslím, že komentár číslo 3 bol ironický, až sarkastický.. ;)

Ber to tak, že keď sa raz trávnik poseká, tak tráve chvíľu trvá, dokým narastie. Oproti tomu, neporiadok je vždy - takže ak teraz dostaneš menej, v konečnom dôsledku zarobíš viac, nie?

6 J J | 16. května 2013 v 22:24 | Reagovat

Přiznám se, že jsem si s tou mužskou a ženskou prací trochu rýpnul, ale máš palec nahoru za to, že ses nenasrala. A Lusu má pravdu, tráva je nárazovka, osobně mám dvě zahrady na starosti a seká se tak jednou za 6 týdnů, pokud to teda není anglický trávník a člověk není magor. Ti sekají každou sobotu. A já sekám křovinořezem až je to vyšší, žádný vozíček, je to docela makačka. Ta větší ze zahrad má 2500 m2. A úklidy jsou potřeba každý den, tak máš víc hodin. A skutečně, nekvalifikované profese jako uklízeč nebo hlídač, černý šerif atd. berou kolem 50-60 Kč na hodinu hrubého. Nejseš z ČR tak dlouho pryč, abys o tom něco nevěděla.

7 m. m. | Web | 16. května 2013 v 23:18 | Reagovat

[6]: Tak vzhledem k tomu, že jsme v Anglii... :D A ti lidi jsou magoři. Ta ženská nám dneska ukazovala totálně titěrnej anglickej trávníček a hlásala, že už to dost potřebuje, a když jsme přešli ke kousku, kde bylo asi deset cenťáků jakýho bejlí (tu a tam jenom), tak úplně krabatila čelo, že tady už je to prej příšerný :-D

Hodin namakáme oba stejně, jezdíme tam společně, takže v tom nebude rozdíl.

Nezáleží na tom, jak dlouho jsem z ČR, prostě obecně jsem přesvědčená, že za takový prachy by se pracovat nemělo a když už tak zoufale bídně placený joby jsou, což je ostuda, tak by člověk měl dělat, co je v jeho silách, aby se jim vyhnul a našel si nějaký, kde ho víc oceněj. Možnosti jsou.

[5]: Anglickýmu trávníku to fakt zase tak moc netrvá a když je ta zahrada tak obří a hrbolatá, tak než ji vůbec poseče celou, může v klidu zase začít druhý kolo 8-)

8 J J | 17. května 2013 v 21:22 | Reagovat

Tak letušky prý berou 13 liber na hodinu a ty bys chtěla 10 za úklid? http://ekonomika.idnes.cz/uniforma-za-sve-plat-jen-9-mesicu-v-roce-ryanair-pry-sikanuje-letusky-1in-/eko-doprava.aspx?c=A130517_134912_eko-doprava_neh

9 m. m. | Web | 18. května 2013 v 14:01 | Reagovat

[8]: Tak to jsou hodně trhlý podmínky, ale když na ně někdo přistoupí, tak co si pak stěžuje, žejo. Nutil je někdo podepsat to a dělat tuhle práci? Nenutil.

Ano, chci mít deset liber za úklid cizího domu. Chci si přirozeně vydělat co nejvíc a když už si celej den máčím ruce, tak proč za to nebejt slušně ohodnocená. Navíc celá řada au-pairek tady v UK těch deset má (některý i víc), tak bych byla blázen, kdybych přistoupila na nějakejch sedm, nehledě na to, že tady je to všechono o smlouvání. O co si neřekneš, to nemáš, ale stačí se zeptat a když na těch deset přistoupí, tak proč to proboha nezkusit? Líná huba a tak dále.

Je mi vcelku jedno, kdo kde ve světě dělá jakou práci za jaký mizerný peníze. Je to každýho volba. Já jsem v situaci, kdy si můžu domlouvat podmínky, a tak si je domlouvám. Nevidím v tom problém 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe