Jak jsem šla využít voucher - s hvězdičkou

8. března 2013 v 15:20 | m. |  co se mi honí hlavou
Tak jsem se včera konečně dokopala (bože, jak já miluju tuhle větu) a hecnutá tímhle fantastickým heslem jsem zavolala na číslo vypsané na mém dárkovém voucheru na indickou antistresovou masáž hlavy, jímž mě o Vánocích obdaroval brácha, vlastně pardon, Ježíšek. Na voucheru stálo, že je nutné se objednat alespoň 30 dní předem a ježto jeho platnost měla vypršet 6. dubna, krpet jsem se lekla a řekla jsem si, že nebudu baba a že tam teda půjdu.

Nakonec se ukázalo, že tím jenom strašili, slečna v telefonu mě šokla otázkou, kdy se mi to hodí a jestli prej "dneska". Načež jsem řekla, že tak narychlo to zase nestíhám, a tak mě objednala na "zejtra". Což teda bylo dneska, to jste asi pochopili.

Ono se řekne, jít na něco zadarmo. Ale představte si tohle - já nevim, jestli je to "jenom" stres nebo nějaká závažná psychická porucha, možná jsem fakt nemocná, ale čas od času mívám až panické záchvaty úzkosti z představy, že musím někam jít, s někým tam jednat, něco si domluvit, nebo už jenom prostě jít do cizího prostředí, úplně sama, a tam podstoupit nějakou věc, kterou na mně někdo má provádět. Analýza pleti, masáž, návštěva solné jeskyně, bezplatné poradenství toho či onoho typu, zaprvé nesnáším už jenom to, že se musím něčemu podrobit a nevím dopředu o co jde, zadruhé, řádně poučena životem, ve všem čuchám nějaký šmelo a podfuk.

A nemyslete si, že je to jenom lehká nervozita. Zrovna dneska mě to chytlo tak silně, že jsem měla značně omezené vnímání okolí - to k tomu tak nějak patří, skoro nevidím a moc nevnímám, co se děje kolem mě - a značně nejistý krok, což bylo nejhorší, když jsem dorazila na místo. Už jenom usadit se na židli přisunutou ke stolu a nic neporazit mi dalo práci.


Naštěstí jsem dlouho nečekala a ujala se mě slečna, která mě přivítala a dala mi vyplnit vstupní dotazník. Jak to přede mě položila, chtělo se mi skučet a utíkat, protože jsem skutečně čekala jen že předložím voucher, ve vší anonymitě si to odbydu a poběžím do prdele (rozumějte domů), ale oni se tam místo toho se mnou chtěli bavit, vyzvídali na mně jméno a další kontaktní údaje a pak přišla nějaká další zákaznice, sedla si přímo vedle mě, pozdravila se se slečnou, ta si ode mě vzala vyplněný dotazník, požádala mě o chvilku strpení a odešla. Nastalo ticho a já se musela horečnatě zabývat čtením všeho, čím tam mají polepené stěny, aby náhodou nenastal oční kontakt s tou paní, co seděla vedle mě, protože to poslední, co jsem chtěla dělat, bylo povídat si.

Po pár minutách si mě vyzvedla kolegyně oné slečny a odvedla si mě do místnosti, kde jsem si měla odložit do podprsenky a usadit se na židli. Řekla mi, ať zavřu oči a uvolním se a to bylo to poslední, co jsem od ní slyšela, pak už jen příjemná indicky laděná hudba a poklepávání na ramena.

Ta samotná masáž hlavy byla příjemná. Obzvlášť když mi slečna začala prohrabovat vlasy, myslela jsem, že začnu vrnět blahem. Napadlo mě, že nechápu, proč si na tomhle někdo ještě nepostavil byznys. Hrabání ve vlasech! Šimrání po ramenou! Panečku vždyť kdo to nezbožňuje a já kdybych na to neměla voucher, tak bych za to platila nějaký čtyři stovky a to je zatraceně dost peněz. Půl hodiny šimrání a hrabání ve vlasech, sto padesát korun, děkujem, přijďte zas. No to by byl přece byznys jako blázen. Proč to někdo nedělá?

Bylo to příjemný. Místama dokonce možná až moc. Dobře, říkejte mi perverz, ale já za to nemůžu, když mi ta slečna velice pomalu a možná až moc intimně odhrnovala vlasy z čela a prsty mi otlapkávala spánky a lehce se dotýkala uší, najednou jsem si uvědomila, že se mi nějak rozbušilo srdce. Všechno to masírovací porno to najednou postavilo do jiného světla, ono když na to koukáte, tak si to nemusíte ani moc uvědomovat, ale ten moment, kdy vejdete do cizího prostředí, úplně cizí člověk vás svlíkne do půli těla (nebo i víc) a začne na vás bez varování láskyplně sahat, to má prostě náboj.

Samozřejmě, sama jsem se v duchu označila za perverza a takový myšlenky zahnala, ale velice brzy jsem dostala další podnět k přemýšlení.

Po masáži jsem se oblíkla a slečna mi nabídla čaj - kterej byl v "ceně" voucheru, takže proč ne, stejně jsem nikam nespěchala. Posadila jsem se zpátky k čekacímu stolečku u vchodu, kde to bylo tou dobou už docela narvaný, byly tam asi čtyři pani a jak mi ta moje slečna donesla ten obří hrnek čaje, celkem nutně na mě začaly koukat, protože se evidentně samy snažily nějak zabavit, než na ně přijde řada.

Trochu jsem si to osladila a míchala a ve snaze spěchat jsem se jala čaj lžičkou ochutnat. Pomalu jsem ji nesla ke rtům a i když jsem zírala do stolu, člověk prostě tak nějak ví, že na něj všichni civí a čekaj, co bude. Načež jsem si samozřejmě tím čajem řádně zpařila držku a v nanosekundě jsem se rozhodla, že to na sobě nesmím za žádnou cenu nechat znát, tak jsem jen uznale pokývala hlavou jako že je to dobrý - což jsem samozřejmě neměla šanci cítit, spálenej jazyk je spálenej jazyk - pak jsem tu zpropadenou lžičku položila vedle hrnku, nenuceně se vrátila k rozhlížení se po místnosti a v duchu jsem na sebe házela ten největší facepalm. Bože, já jsem někdy tak strašně beznadějná. Slon v porcelánu hadr. Nejvíc by se mi vysmál.

Vzhledem k velikosti hrnku (nešetřili na mně) jsem věděla, že tu budu dlouho, ale naštěstí se brzo centrum zájmu přesunulo jinam, ty pani si tam šly nakoupit nějaký prostředky a vitamíny (chvilku to na mě působilo až sektářsky, jak se na sebe smály se slečnou prodávající a byly děsně happy, jak jim ty věci pomáhaj a jak jsou super), tak se tam konečně něco dělo, co mohl člověk sledovat. Během toho pití jsem si procházela další slevové kupony, kterých mi dali slušnej paklík, a i když jsem dost váhala, nakonec jsem si řekla, what the heck, můžu se snad jednou za čas nechat hýčkat trochu profesionálně, už pro ten zážitek a abych se přesvědčila, že doma od někoho blízkýho je to milionkrát lepší. A tak jsem se objednala na masáž nohou - od ťapek až po stehna za necelý tři stovky a po tom icebreaku jsem se trochu zapovídala se slečnou, která si mě na to zapsala. Působila na mě jaksi divně, jak říkám, krpet sektářsky, ale celkem mile. Poprosila jsem ji, jestli by mi to nenapsala někam na papírek, že mám sice v mobilu jakejsi kalendář, ale vůbec do toho neumím vpisovat, a ona se usmála a dala mi kartičku. Když jsem si ji ukládala do tašky, všimla jsem si, že vedle toho času nakreslila srdíčko.

"Ou maj gád!"

Trochu nervózně jsem se na ni usmála, poděkovala a rychle odtamtud vypadla. A pak jsem se ještě dobrejch pět minut velice nervózně usmívala, když mi došlo, že až do toho podivnýho klubu půjdu znova, některá z nich mi bude sahat už nejen na hlavu, ale i na celý nohy a stehna! Kdoví, co se může stát! O.o

Ne, možná to beru moc dramaticky, ale seriously - srdíčko???

Abych to shrnula, zážitek to byl příjemnej a řádně oblbující, dost na to, abych se objednala na masáž nohou, na kterou bych jinak nikdy nešla, bůhví proč jsem to udělala, asi na mě přece jenom ty žářivý písmena "SLEVA" fungujou, aspoň teda občas, když mám slabší momenty. Možná mě baví, že budu mít o čem psát, možná chci zkoušet nový věci, možná je fajn mít něco naplánovanýho, něco před sebou, i když je to jenom taková blbost a nic moc produktivního, možná to bude fakt příjemný, co já vim. Ale myslím, že až si odbydu ty nohy, znovu už tam pak nepůjdu. Nevím, třeba je to ve mně, ale něco mi na tom všem prostě nesedí.

A aby toho nebylo málo, hned za rohem se na mě vrhla jakási indka, začala mi cpát na vrch tašky jakýsi voňavky s tím, že je to zaručeně Chanel a zadarmo a nato mě drapla za ruku (v druhý jsem držela mobil u ucha, zrovna jsem se snažila dovolat mámě) a začala mi vnucovat, že je těhotná, a velice agresivně mi tu ruku ohmatávala a překračovala jakékoli hranice osobní zóny, což bylo dost nepříjemný, ale jak jsem zrovna byla myšlenkama jinde a poměrně vysmátá, bylo mi to spíš k smíchu než k čemukoli jinýmu. Jen jsem bedlivě sledovala, kam ty ruce strká, přemýšlela jsem, jestli za mnou nestojí nějakej její kamarád ve snaze vybrat mi kapsy, bleskově jsem uvažovala, co v nich mám a jaká může být jejich taktika. O co jí jde.

Jakmile zmínila, že je vážně těhotná a jestli mám nějaký drobný, nějaký peníze, odbyla jsem ji s naučenou automatickou větou, že u sebe žádný peníze nemám, k čemuž jsem dodala podle mě zcela samozřejmou věc, a sice že když nemá peníze, ať prodá ty voňavky. V tu chvíli si ona už hrabala pro ty voňavky - asi viděla, že z toho nic nebude - a já se jí vysmekla.

Nastala rychlá kontrola kapes a tašky, všechno jsem měla, dobrý. Šla jsem dál a těšila se, až si doma umeju ruce, bůhvíco na mě ta pizda mohla přenést. Dumala jsem, o co jí šlo. Měla v plánu mi ty voňky hodit dovnitř do tašky a až si pro ně bude hrabat, vytáhnout peněženku? Našla by ji tam během té jedné vteřiny? Skutečně by byla schopná ji pobrat jednou rukou (zároveň se dvěma voňavkama) a vyndat ji aniž bych si toho všimla? Nebo jak přesně tadyto funguje? Možná by počkala, až jí dám pár drobných, její kumpán by si zatím prohlídl, jakou mám šrajtofli a kam ji ukládám, a o deset metrů dál by do mě nechtěně vrazil. Vím já.

No každopádně jsem si dneska užila adrenalinu a teď, když mě omluvíte, se jdu uklidnit nějakym tim pozdním obědem, a pak se vrhnu na práci. Mám totiž opravit kámošovi bakalářku či co to je a mám na to vlastně jen dnešek. Uf, to jsem si něco vymyslela. Ale to nevadí. Jak říkám, já jsem ráda busy.

P.S.: Taky vám nefunguje vertikální odsazení obrázku? Mně nefunguje a nebaví mě to.
 


Komentáře

1 Maude Maude | Web | 8. března 2013 v 15:52 | Reagovat

to je drámo zase :-D nebo teda ten konec je takovej dramatickej - nesnášim tyhlety pouliční "cpače" voňavek :-! ("radši budu smrdět.."!)

jinak při vyprávění o tý masáži jsem si vzpomněla na tu mou podzimní a uplně mi z toho běhal mráz po zádech.. tak jsem zvědavá, jaká bude ta další

2 Raisel Raisel | Web | 8. března 2013 v 16:06 | Reagovat

Jé to bylo krásný počteníčko :-) U nás je těch prodejců až až, s radostí a lehce povrchním úsměvem je odmítám. Sakra když budu něco chtít, skočím si pro to do obchodu né? :-D
Chvílemi jsem si při čtení tvého článku říkala, že bych možná takhle taky mohla zajít. Když jsem si uvědomila co potom, strach z objednáváním a svěřování se někomu, koho vůbec neznám (jojo, nejsi sama :-D ) Na druhou stranu strašně ráda poznávám nové věci, zkouším dosud nevyzkoušené a tak, ALE. Nene, hezky si tu další masáž užij :-)

3 Teeda Teeda | Web | 8. března 2013 v 16:30 | Reagovat

Až na tu indku jsem ten článek baštila. Je to přesně tak jak píšeš. Je fajn, že to mají všichni stejně. Všichni si v některých situacích připadáme stejně blbě. Zvláštně. Nesví. Ale je to výzva. 8-)

4 babr babr | 8. března 2013 v 17:34 | Reagovat

lepší srdíčko než svórly, hehe, nekoukám moc na televizi 8-) :-D

5 Eli Eli | Web | 8. března 2013 v 17:51 | Reagovat

Ta masáž hlavy zní tak krásně... Škoda, že na ni ještě půl roku nemůžu, úplně ti závidím tak super zážitek. Člověk si krásně odpočine. :]
A těch nohou se neboj, i se srdíčkem na kartičce. :'D Je to strašně fajn. Když je dobrý masér odborník, tak ti krásně rozproudí lymfu, a pak se člověk cítí jak pán. .))
Paní Hnědočeška (prý nový lingvistický pojem jsem se dozvěděla na lexikologii minulý týden, chi chi) s voňavkami je, koukám, všude rozšířený pojem. Hlavně, že ti nic neukradla. :]
A pěkně se mi to četlo, zajímavé úvahy, ty "perverzácké". :'D

6 m. m. | E-mail | Web | 8. března 2013 v 19:10 | Reagovat

[1]: Kdyby tam aspoň fakt šlo o cpaní voňavek, ostatně jednou jsem se takhle nechala přimět v Albertu a ta voňka se ukázala být nadmíru příjemnou a teď mě sere, že už ji neseženu :-D

Ale tohle byl nějakej podfuk, těchhle frajerek je plná Paříž a všechny vypadaj stejně a řikaj to samý a jedinej smysl toho je tě okrást. Ovšem tady na Karláku to bylo poněkud nečekané.

[2]: Jo, s tim taky odmítám pouliční nabízeče. Obzvláště poté, co jsem jednou v dobré víře na ulici podepsala smlouvu na novej tarif k mobilu a posléze zjistila, že mě ten sráč pěkně doběhl. Zrušit tu smlouvu nebyla vůbec sranda, od těch dob si na tyhle věci dávám extra pozor a jsem nadměrně agresivní, když mi někdo něco vnucuje a nabízí a snaží se mi vlichotit.

[4]: Ok, tohle jsem si vygooglila a neměla jsem to dělat :-D

[5]: Proč nemůžeš? Tak zkus masáž obličeje, to je taky žrádlo. No, snad to bude dobrý, ale obávám se, že perverznost okamžiku vzroste o sto procent, až mi budou hrabat mezi stehna :D Ach já ubohá, do čeho jsem se to navezla :-D

7 Eli Eli | Web | 8. března 2013 v 20:15 | Reagovat

[6]: Jsem po operaci mozku, a bylo mi řečeno, že tu hlavu a hodně reflexní věci si mám nechat na potom. Jojo, obličej je fajn masáž. :3
Haha. Tak jestli bude masér(ka) hezký/á, tak co jako. ;DD Ale myslím, že to zvládneš, a ještě to bude fajn. Možná hodně fajn. Těším se na článek o tom už teď. Doufám, že ještě více rozepíšeš myšlenkové pochody a pocity! :'D

8 m. m. | E-mail | Web | 8. března 2013 v 20:58 | Reagovat

[7]: Operace mozku? Dafuq? 8-O

No, že by mě ty ženský vysloveně rajcovaly, to zrovna ne :D Radši na to nebudu moc myslet a ono to nějak dopadne.

9 Aranel Aranel | Web | 9. března 2013 v 11:17 | Reagovat

Hele, ale existují lidi, kteří nesnášejí sahání na hlavu a vlasy. Mimochodem, máš takové to drbátko, jak vypadá trochu jako metla na sníh? To je taky orgasmus...

10 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 10. března 2013 v 10:51 | Reagovat

Já se tomu srdíčku musel smát :D Prostě musel :D Jestli se na tebe usmívala "Tak ahoj příště", tak být tebou tak se před tou ženštinou mám na pozoru :D

11 m. m. | E-mail | Web | 10. března 2013 v 11:50 | Reagovat

[9]: Nevím, jak vypadá metla na sníh, ale asi vím, co myslíš - masážítko :) Jj, mám, a ona mě tím taky šimrala.

[10]: Neboj, budu se mít na pozoru :D

12 mengano mengano | E-mail | Web | 13. března 2013 v 3:37 | Reagovat

[9]: Jo,takoví fakt existují. Třeba já. Nesnáším, když mi někdo sahá do vlasů :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe