Nemám chuť si povídat, jasný?

10. listopadu 2012 v 12:24 | m. |  co se mi honí hlavou
Varování: Trošku výlev.

Přemýšlím, že by možná nebylo od věci vést si přesný záznamy o tom, kdy mám jakou náladu. Pondělí dobrý, úterý dobrý, středa skvělý, čtvrtek na hovno, pátek otřesný, sobota dobrý. Nevim, třeba by to k něčemu bylo.

Ve čtvrtek jsem se v práci znovu přesvědčila, že "Svět, svět je plný kreténů, kokotů, čůráčích hlav a debilů", kteří si hlavně z nějakýho důvodu vždycky najdou způsob, jak tě nasrat nebo dojebávat. On byl vůbec divnej den, nebyla jsem jediná, která zpozorovala, že je něco špatně, ale myslim, že zrovna já jsem měla štěstí na ty největší kokoty a rozesmutnilo mě to. Jedna věc je, že tě to samozřejmě naštve a rozpálí doběla. Druhá je ovšem ta moje klasická filozofická část. Proč je to vůbec nutný? Proč se ty lidi takhle chovaj?

Vzpomněla jsem si v tý souvislosti na Barneyho kruh/řetězec křiku. Už dávno jsem vyrostla z toho, abych si takový věci brala osobně, ale dojebává mě v tom ta myšlenka, proč se ty lidi tak chovaj, proč má někdo potřebu nebo spíš jak si vůbec dovolí chovat se k někomu druhýmu tak hnusně? Já bejt jejich matka, tak je okamžitě seřvu a fláknu jim takovou po tlamě, že chytěj druhou vo zeď. Protože co to je do háje za chování?

No nic.


Mizerná nálada mi vydržela i do pátku, kdy jsem se - opět vzbudila s bolavou hlavou. Fakt nevim, co se mi to děje. Už měsíce mě hlava nebolela a teď ten poslední jeden, dva, skoro furt. Prášky na to neberu, nebo se aspoň snažim nebrat, máloco zabere a nechci bejt furt zfetovaná.

Pak jsme se rafly s mámou. Na jednu stranu chápu, že ji chytne touha si povídat, ale v takovou chvíli by měla mít dostatek sociálního cítění, aby pochopila, že já tu touhu nemám, a už vůbec si nechci povídat o těch věcech, co zrovna musela vytahovat - což jsou moje dluhy, který mě drtěj samy o sobě, nepotřebuju o tom ještě mluvit, což jsou mí přátelé, na něž teď vůbec nemám čas ani energii a hlavně strašně málo vídám ty lidi, který bych vídat chtěla. Nebo spíš vůbec je nevídám. A pak je to láska. Prosimvás, jaká láska. Nemám na lásku čas. A nemám sílu se furt trápit. Jedním, kterej žije milion mil ode mě a není šance. Druhym, u kterýho by to asi nebyl nejlepší nápad. Třetím, kterej se k ničemu nemá, takže i když ho mám ráda, nevidim nejmenší náznaky, že by to cítil podobně, a tak se ani moc nenamáhám. Navíc, copak já si tu můžu budovat nějaký vztahy, když plánuju odjet? I když odjedu třeba až na jaře, furt to je v plánu. Nebylo by to fér.

A to bylo samozřejmě další téma. Anglie. "Já vlastně ani nevim, jestli chceš odjet a kdy." !!!!! Ježiš. Jasně že chci odjet. Ale nemůžu. A to mě sere takovym způsobem, že o tom nejsem schopná ani mluvit, aniž by se mi dělalo špatně.

Všechno je to provázaný dohromady. A všechno je to taková jedna velká koule, kterou s sebou teď tahám a který se ještě nějakej čas nedokážu zbavit. A vážně nemám chuť si o ní povídat s někým, kdo není schopen projevit dávku soucitu a všechno od něj vyzní jako že jsem loser a lempl a vyvolá to ve mně akorát depku nad tím, že to nedokážu vyřešit.

Jenže on má každej něco.

Na veselejší notu, odpoledne jsem se konečně potkala s další ze svých oblíbených blogobrit, s velectěným Sikarem :) Asi si dokážete představit, jak to probíhalo, když jsem na sraz dorazila s takhle podělanou náladou, ale nelze mu upřít, že se snažil mě rozptýlit a že se mu to docela i podařilo. Kdybych celou dobu neměla pocit, že ho musím totálně vyčerpávat svou momentální apatií, nebyla bych to ukončila tak záhy, protože to bylo fajn - a věřim, že příště to bude mnohem lepší, tentokrát si dám záležet na lepší náladě.

Večer jsem se pak vydala na kamarádovu oslavu narozenin, která byla poměrně příjemná na to, že jsem ještě pořád byla v divný náladě, zahráli jsme si bowling, kterej jsem hrála asi podruhý v životě (přičemž to poprvý zahrnovalo asi dva nebo tři hody koulí za kamaráda, takže bych to ani moc nepočítala), zaházeli jsme šipky, popili jsme a já doteď nemůžu pochopit, že mi po tom nic nebylo a neni. V noci jsem teda byla trochu malátná a spavá, ale nic jinýho mi ten alkáč neudělal, a to i přesto, že jsem do sebe naklopila aspoň tři čtyři koktejly a dvě piva. Při mý aktuální spotřebě alkoholu za poslední cca měsíc, která se blíží k nule, bych očekávala, že mě to totálně rozseká a že se vzbudim s příšernou kocovinou, a ono nic. Dokonce mě ani nebolí hlava. Tak takhle se to teda dělá? Když chci, aby mě hlava nebolela, musim chlastat? Ok, píšu si.

Možná tomu pomohly ty dvě misky (výtečného) buřtguláše od maminky, co jsem do sebe nakopila před odchodem. Jídlo je základ. A buřtgulášek teda dělá výbornej. Věčná škoda, že nerada vaří, protože jí to podle mě velice jde.

Anyway, rozhodla jsem se s tou dnešní náladou naložit a ještě si ji polepšit tím, že zprovodím ze světa jednoho kostlivce, ale pak mě napadlo, že by bylo lepší nechat mámu, ať do toho nejdřív koukne a ověřit si, jestli tyhle konkrétní peníze skutečně musim platit - zas abych nedělala něco zbytečně. Ale asi ne, asi fakt musim. Zdravotní pojišťovna si nevymýšlí tolik jako jiné instituce. Každopádně je fakt, že bych mohla aspoň tuhle jednu věc vyřídit a mít trochu větší klid na duši.

A víte, co je skvělý? Jak jsem vytřídila skříň, mám tam asi deset triček, tudíž žádnejch pět nepřehlednejch štosů, žádný dlouhý vybírání, žádnej vztek, nic, co by mi nebylo nebo co bych si nemohla vzít, protože mě to někde škrtí nebo je to z blbýho materiálu :) To je neuvěřitelný. Třídím teda často, ale nikdy jsem nešla až na tak malej počet. Je to boží. Asi to zkusim udělat s víc věcma.
 


Komentáře

1 Vysmátá Vysmátá | Web | 10. listopadu 2012 v 13:14 | Reagovat

Lidi jsou hovada a vždycky budou. Já jsem před timhle faktem už dávno zavřela oči a žiju si příjemně s poníkama a duhou :D Přinejmenším se můžeš utěšovat výbornym českym pivem a tříděním šatníku, spousta lidí tyhle výhody nemá :DDD

2 Sikar Sikar | Web | 10. listopadu 2012 v 13:19 | Reagovat

Sikar to utnutí pochopil, ačkoliv musím říct, že ta apatie mi nepřišla až tak žhavá.

3 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 10. listopadu 2012 v 15:37 | Reagovat

Buřtgulášová terapie je výborný nápad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe