Přepít se čajem

28. října 2012 v 0:16 | m. |  co se mi honí hlavou
Je mi blbě! :D

Tři konvičky čaje, Namring, Masala a Tuareg, a třikrát nový uhlíky do šíšy dělaj divy :D Mám obrovskej knedlík v krku a blbě se mi dejchá, ale furt je to lepší než stavy po pivu a podobných věcech. A krom toho to rozhodně stálo za to.

Po neskutečný době jsem zas viděla jednoho dávnýho kamaráda a neskutečně mě to pozvedlo na duchu. Jednak ten samotnej fakt, jak snadný vlastně je po tak dlouhý době někoho vidět a mluvit s ním - to dává člověku naději už samo o sobě, přece jenom některý dávno ztracený lidi mě trochu mrzej a ráda věřím tomu, že se někdy třeba zase sejdeme. A pak ten kluk je inspirace sama!

Moje únava ze světa mi najednou připadá jako něco úplně normálního, čím trpí i jiný lidi a řeší to přesně stejně jako já - vypadnou někam jinam. A funguje to. Najednou mi přišlo, že ty věci, co cítím, nejsou nic depresivního nebo nezdravýho, ale že to je prostě normální a že se to dá úplně snadno vyřešit. Někdy prostě fakt stačí jeden jedinej člověk, kterej ty věci vnímá stejně jako vy, abyste otevřeli oči a pochopili, že s váma ve skutečnosti nic špatně neni, že prostě jen potřebujete mluvit s někým, kdo je na stejný vlně, a ne s lidma, který jsou přesně na tý opačný a který tu všechno asi hrozně baví nebo je to sice nebaví, ale neví, co s tím. Já vím, co s tím. On ví, co s tím. Spousta dalších lidí ví, co s tím. Ven, prostě ven odsud!

A on to dělá ještě chytřejš než já. Teda já to dělám podobně, taky chvilku chodím do zaměstnání, našetřím a pak si nějakou dobu užívám. Jenže zatímco já si "užívám" pořád víceméně na stejnym písečku, on na tu dobu vždycky někam vypadne a zažívá svět z jiný perspektivy. Právě se vrátil z Novýho Zélandu a ani nemusel moc mluvit, ani nemusel moc přehánět a vychvalovat to, stačilo mi jen vidět ten neklid v něm, kterej ho táhne pryč stejně jako to táhne mě, slyšet historky o tom, jak snadno se některý lidi urvou ze stereotypu a prostě jedou někam do prdele a "ono to nějak dopadne". Já sice nejsem tak odvážná, ale mám pocit, že bych k tomu taky jednou mohla dojít, pokud to ještě za pár let bude možný. Že až se mi podaří dokopat sebe sama k nějaký samostatnosti a naučit se žít sama za sebe, tak vlastně zjistím, že to je přesně to, co potřebuju a že chci taky odjet někam do Nepálu nebo do Vietnamu nebo třeba na Sibiř, to je jedno, prostě někam, abych něco viděla a zažila a abych si tím nechala zase jednou pořádně změnit náhled na svět. Zatím jsem na takový věci příliš pohodlná, příliš se bojim a jsem příliš opatrnej hráč, ale kdoví, třeba jednou...

Prozatím mám vlastně dost střídmý plány. Bezpečný, relativně.

Cestou z čajovny (btw Duhová čajovna na Letné, musíte zkusit! Proběhla tam letos v létě rekonstrukce, po níž mi to tam nepřipadá ani zdaleka tak útulný ako dřív, ale pořád je tam personál nad personály, naprosto kouzelný lidi :)) se mi to všechno válelo v hlavě a najednou mě tu zas na chvíli nic neštvalo, protože jsem na moment našla klid v duši a opravdu jsem se myšlenkama i srdcem ocitla tam někde daleko a všechno to bylo zas o něco reálnější. A taky jsem věděla, že jsem zase našla o jednoho člověka navíc, kterej má tuhle životně důležitou věc úplně stejně vyladěnou, a že i když bude někde na druhym konci světa a i když spolu zase další dva roky nebudeme mluvit, než se znovu setkáme, prostě tam někde je a cítí to samý. To tak strašně nakopne!

Ne že bych ho plánovala další dva roky nevidět, rozhodně se musíme brzo sejít znova. Krom toho, že to byl fakt příjemnej potlach a vůbec kouzelnej večer, mu dlužim za dnešek, platil za mě XD

Navíc jsem potkala hned dvě bandy předčasně slavících helouvíňáků a do hlavy se mi vetřel nápad na jinej kostým, kterej by měl bejt mnohem míň náročnej na provedení a přitom by měl bejt mnohem veselejší, barevnější a líp vypadající. No tak uvidíme :) Zbožňuju inspirativní lidi!

A jen tak bokem, zbožňuju Mew. Další z neskutečnejch kapel, na který mě přivedl Nick. Nechápu, že jsem je předtím neznala! Dneska mám celej den v hlavě nádhernou Special, samozřejmě následovanou mou láskou na první poslech, skladbou Zookeeper's boy, kterou jsem se prostě MUSELA okamžitě naučit na basu (aahh, miluju Nickovy covery, díky nim je tak snadný se něco naučit jen tak z odposlechu, bez tabů, protože to v těch jeho videích je všechno perfektně slyšet :)) a kterou bychom snad měli "nakrýt" s mým Mysteriózním kamarádem, až zas jednou dorazí do tý naší stověžatý vesnice. Nemůžu se dočkat! Miluju muzikanty!

Bože. Mně je tak blbě :D Ale zároveň mi je moc dobře :)
 


Komentáře

1 Zuzana Zuzana | Web | 28. října 2012 v 0:54 | Reagovat

No, s těmi ztracenými přáteli máš pravdu. Taky jsem jednoho nedávno ztratila, myslím že i tak trochu vlastní vinou (nejen to že se naše cesty rozdělily). Snad někdy budu mít možnost si s ním ještě popovídat.

2 Tubecat Tubecat | Web | 28. října 2012 v 8:26 | Reagovat

Duhová čajovna, znám! Tam jsme dřív pořádali večery s čtením severských bájí.

3 Cleo Cleo | Web | 28. října 2012 v 9:01 | Reagovat

Kdyby se dalo opít čajem, tak myslím, že jsem věčně pod vlivem :D... Hm, Nový Zéland. Já chci na Nový Zéland D

4 saleni saleni | Web | 28. října 2012 v 18:51 | Reagovat

Čaj je super :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe