Running up that hill, dá se říct

21. září 2012 v 23:10 | m. |  co se mi honí hlavou
Ha, dneska jsem dostala další dva pohledy, z nichž ten jeden byl - podržte se - z Koreje! :)

Úplně mě to šoklo. Poslal mi ho sice Čech, ale to mu neubírá na zajímavosti a taky vím o jednom nadšeném filatelistovi, který mi hned zabaví známku. Podezřívala jsem ho ovšem i ze znárodnění té druhé, ježto pohled se mi dostavil bez ní, ale ta šla jen po Praze, takže pochybuju. Ale jak se ke mně ten pohled dostal bez známky, to mi teda zůstává záhadou.

Dneska byla v práci legrace, zase. Teda aspoň odpoledne a večer. Ráno to bylo zas takový nejistý, nebylo mi dobře, ale pomohlo, že pani Květa, která tam jinak lítá jak mentál, byla dneska taky taková dost nicnedělající, takže jsem nemusela půlku dne strávit s pocitem, že něco dělám špatně, když se neplašim kvůli každýmu prdu a neběhám po krámě sem a tam a nerozbíjím nádobí. Ono to bude souviset i s tím, že bylo fakt silně mrtvo. Doufám, že zítra to bude taky tak, nemám chuť něco dělat.

No a večer, to už vůbec. Celý odpoledne byla docela zábava, naše složení - já, Kája a směnová vedoucí Martina - je bezkonkurenční. Kolem sedmé, osmé, na nás ovšem už padlo totální delirium mortis a my jsme se nemohly přestat chlámat, někdy i úplně bez důvodu. Samozřejmě jsme přeladily na perverzní vlnu a kolem půl devátý už jsme taky začaly bejt dost sprostý, protože to už se člověk prostě nějak přestane hlídat - beztak tou dobou na krám nepřijde nikdo jinej než ukrajinci a rusáci a co je nám po nich, žejo.

To je hrozný, Ája se mi válí po stole, přesněji po dopise a pohledu na stole (kočky a papíry, achjo) a hrozně moc se chce mazlit a já na ni prostě nemám čas. Úplně mi to rve srdce, když vidim, jak se mě snaží zaujmout, aby vzápětí vystřelila v naději, že ji budu následovat do "jejího" pokoje a hrát si tam s ní. Nemůžu, herdek! Už je jedenáct a já ráno vstávám. Proč jen člověku vždycky přijde psavá ve chvíli, kdy si nutně musí jít lehnout?

A navíc je fakt, že se mi do tý postele vůbec nechce. Jde na mě hlad, mám ještě mokrý vlasy a včera jsem měla tak nechutný noční můry, že jsem málem běžela k našim do ložnice a stulila se tam na křesle. Já nevim, proč mě furt tyhle věci musí pronásledovat, a hlavně proč se ta témata furt tak opakujou a proč je to všechno kurva tak živý! Pak se člověk nemá bát jít uprostřed noci na hajzl, když se právě probudil z nechutně živýho sna o tom, jak se uprostřed noci procházel po bytě a narazil na ducha v podobě nějaký nechutný starý poloprůhledný babky s mléčnejma očima a rozježenýma bílýma vlasama. To mám z toho, že jsem si večer vzpomněla na film Ti druzí. Ovšem to zase mám z toho, že se bojim usnout kvůli nočním můrám o duchách. Tak kde je tomu začátek? A kde tomu bude konec?

Musím po víkendu vyčistit lapač snů. Teď zrovna evidentně nelapá.

Jo a báj d véj, Fjůdi spáchali svůj - tuším - první cover a právě dneska ho odhalili světu! Přišla jsem na to zrovna ve chvíli, kdy jsem přišla chcíplá domů a prohlížela si omámeně došlé pohlednice. A málem jsem umřela. Oni mi nakryli Running up that hill! No chápete to? Moje absolutně nejmilovanější banda britů udělá cover jedný z mých absolutně největších srdcovek? No chápete-to! Já ne. Normálně mi vstoupily slzy do očí.

Já ty kluky žeru. Chci bejt v Manchesteru, teď hned, a chci je všechny obejmout. A Nick mi včera řekl, že jsme prakticky přátelé. Jsem dojatá. Miluju je všechny.

 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 22. září 2012 v 1:09 | Reagovat

Jak pracuješ? prodáváš?

2 m. m. | Web | 22. září 2012 v 22:35 | Reagovat

[1]: Jj, prodávám.

3 Rýža Rýža | Web | 23. září 2012 v 7:50 | Reagovat

S těma můrama s tebou soucítím, poslední dobou je mám taky. Takové ty nechutně živé, kdy se člověk probudí leknutím a musí hodně dlouho uvažovat než zjistí, že nejsou pravda. (asi proto, že se mi poslední dobou zdá hlavně o reálných věcech, kterých se bojím a nechci aby se mi staly).

4 m. m. | Web | 23. září 2012 v 22:34 | Reagovat

[3]: Jo, to právě taky. Když se něčeho nejvíc bojíš, je to tvůj největší kostlivec, a zrovna to se ti zdá, ne. To bych vraždila. Živý sny, kdy sice víš, že to byl "jen sen", ale něco tak živýho... musíš prostě aspoň přemýšlet, jestli v tom nebylo nějaký znamení nebo se ti podvědomí snaží něco naznačit či co.

5 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 24. září 2012 v 1:46 | Reagovat

Třeba ti ho dotyčný hodil rovnou do schránky. Jestli to šlo jen po Praze, tak si tu práci někdo dát mohl.
Náš kocour je teď docela zoufalej, taky by si rád lehal na papíry, ale na stole mám momentálně kupu knížek a on se nikam pořádně nevejde^^
Noční můry jsou na nic, ale sama s nimi bojuju už pár let, takže ti bohužel asi neporadím nic zaručeného. Snad jen zkusit odstranit možnou příčinu v těch hororech a uvidíš=)

A video někdo odstranil.

6 m. m. | Web | 24. září 2012 v 13:56 | Reagovat

[5]: To ne, zbyl tam kousek razítka. Tak možná pošťákovi stačilo to a věděl, že placený to je.

Tak to naše kočka si lehne na cokoli :D Včera mámě spala na podložce na notebook, kam se ani celá nevejde, když teď přibrala. Noha jí visela dolů :-D

To by šlo těžko, jsou to mí osobní kostlivci, některý teda vůbec nechápu, z čeho prouděj, některý sice chápu, ale to mi nijak nepomůže, s tim by mohl pomoct tak maximálně psycholog a zase tak moc to hrotit nehodlám.

Dala jsem si ovšem pod polštář kus křišťálu. Prej to pomáhá. A zatim dobrý. Je fajn, když už věřím na duchy, že taky věřím na věci, co je odpuzují.

Vim, měli problém se zvukem. Opravim to.

7 Joffre Joffre | Web | 24. září 2012 v 14:28 | Reagovat

Máš krásný layout. takový, jednoduchý :)

8 m. m. | Web | 24. září 2012 v 15:21 | Reagovat

[7]: Dík :)

9 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 2. října 2012 v 23:48 | Reagovat

[6]: Tak to je možné, ale stejně je to zvláštní dostat ho bez známky.
Ne že by to náš kocour nezkoušel, ale ty komínky knih na mém stole jsou asi už moc i a něj=D Je pravda, že občas taky koukám, jak si je schopný lehnout, ale tak hlavně, že jsou pak spokojený...i s tou visící nohou=D
To, že si zajdeš k psychologovi ještě neznamená, že to nějak výrazně hrotíš. Ono by ti to třeba vážně pomohlo. Narazit na nějakého vážně dobrého sice může chvíli trvat, ale je možný, že výsledek by stál za to. Každopádně to je ale stejně na tobě. Můžeš se rozhoupat teď nebo později. Či najdeš jiné trvalé řešení.
O tom jsem ještě neslyšela, ale důležité je, že ti to teď pomáhá. Tak snad to bude tak i nadále.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe