Pět nejlepších filmů pro eM.

23. července 2012 v 21:21 | m. |  co se mi honí hlavou
Nedělám to úplně často, že bych se účastnila soutěží, ale poslední dobou mě fakt baví všelijaký ty blogerský výzvy, meme, rozhovory a podobně, takže co bych tý psavý nevyužila k něčemu zajímavějšímu, že :)

Edith Holá (který asi nikdy nepřestanu říkat "editola", protože jsem to tak prostě četla, než jsem přišla na to, že je to její jméno XD) se na svém i na akčním blogu ptá - kterých pět filmů je podle vás absolutně NEJ a proč?



1. Peaceful Warrior (USA, Německo, 2006, Victor Salva)

Pravidelní čtenáři si jistě stačili povšimnout, že už nějakou dobu jsem dost švihlá pojmy jako meditace, smysl života, přítomnost a podobně. To samozřejmě nepřišlo jen tak zničehonic, krom toho, že jsem to asi vždycky měla tak nějak v sobě, akutně a úplně jsem se do těchhle věcí "zbláznila" v zimě roku 2010, kdy jsem s kamarádem začala navštěvovat meditační kurz v centru Sri Chinmoye. V té době jsem prožívala něco jako opravdu silnou existenční krizi a moje potřeba po něčem opravdu hlubokém a pravdivém, po nalezení vnitřní rovnováhy a onoho smyslu bytí byla na svém vrcholu.

V té době jsem začala číst spoustu knížek zaměřených na všelijaké životní filozofie, buddhismus, meditace, minimalismus, pokoj v duši a podobně. V té době se mi dostal pod nos tenhle film.

Tohle není recenze, takže pokud vás zajímá, o čem ten film je, JFGI, já vám chci říct jen tohle.

Scott Mechlowicz je strašně krásnej kluk. Ale mně to bylo během toho filmu úplně jedno. Dívala jsem se na to úplně omámená tím příběhem. Těma silnýma momentama, kdy úplně obyčejnej, poněkud namachrovanej týpek, kterej mi silně připomínal mýho bráchu (když byl malej, věnoval se atletice, sportovec :) Skoro všechny mý kamarádky z něj byly hotový), přijde do styku s životní filozofií a se zcela zásadníma otázkama, který jsem si tou dobou pokládala i já. S tajemným člověkem, kterýmu začne říkat Sokratés (helemese, jeden z mých oblíbených filozofů) a kterýho z bůhvíjakejch důvodů poslouchá a následuje, i když ho vlastně nesnáší a je mu protivnej. Hraje si totiž na hroznou autoritu a Dan autority nemá rád. Nemá rád Sokrata, kterej mu nedává ty odpovědi, co by chtěl, a divně si s ním hraje. Ale to by nebyl pořádnej film, aby nakonec Dan nepochopil, o co celou dobu šlo.

Ten film ke mně přišel ve zcela správnou dobu. Přišel ve chvíli, kdy jsem sama zoufale potřebovala, aby se mi přesně tohle stalo. Zírala jsem na ten monitor s otevřenou pusou a nechápala, že tohle někdo natočil a já o tom nevím. Nechápala jsem, jak mohl ten někdo přesně vědět, co se mi honí hlavou, vždyť "to je přesně ono!!!", chtělo se mi křičet, a byla jsem uchvácena a byla jsem zároveň dojatá a byla jsem hrdá sama na sebe, že mi ty myšlenky tolik říkají. Měla jsem za to, že skutečně chápu, co se tím vším chce říct, a že to zahrálo na moje nejniternější struny a že sakra přesně vím, o co jde. A to se mi ještě nikdy u filmu nestalo.

Nevím, jak by se na to díval někdo, kdo nemá v sobě to puzení po něčem "víc", někdo, kdo nikdy nemeditoval a netuší, co to s váma udělá, když meditujete správně, ale já do tohohle šuplíčku nahlédla, a jsem přesvědčená, že nikdo, kdo se do něj podíval, by si neměl tenhle film nechat ujít. A vůbec nikdo, kdo je fajnšmekr na filmy. Možná se v něm nedočkáte vybuchujících aut a transformerů, ale je to zatraceně dobrej film. Je to film, co vám může změnit život.

A snad v žádnym jinym filmu jsem nezažila tolik hluboce pravdivých, totálně neklišovitých hlášek. Snad je to tím, že když tomu opravdu rozumíte a cítíte to v sobě, tak to pro vás není klišé, ale prostá a nejčistší pravda.

-

A jak na to tak teď koukám, tuhle soutěž rozhodně nezmáknu v jednom jedinym článku...
 


Komentáře

1 edithhola edithhola | E-mail | Web | 23. července 2012 v 23:13 | Reagovat

Hmmm, tak to vůbec neznám. Někde si to vypůjčím. Děkuji za tip:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe