I wanted the best, I got the best

16. července 2012 v 1:17 | m. |  co se mi honí hlavou
Nedávno jsem viděla slečnu, co měla tohle napsaný na tričku. Připomnělo mi to všechno to haló kolem Tajemství a vůbec kolem tý filozofie, že když něco opravdu chceš, dosáhneš toho. Já bych si strašně přála tomu věřit. A někdy tomu i věřim. Ale naučit se to nějak trvale zafixovat, to asi tomu mýmu věčně pochybujícímu mozku bude chvilku trvat, jestli to vůbec je možný. A zase - ráda bych věřila, že je. Ale ty pochybnosti máte prostě ve všem.

Nicméně abych to podpořila, zkusila jsem se doopravdy zavrtat do tý mý anglický představy perfektního života. Zkoušela jsem to ostatně už hodněkrát, ale vždycky přijde nějaký míň pozitivní období, kdy člověk tu víru na chvíli ztratí a připadá si, že z toho bahna nemůže nikdy vybřednout. No ale jak řikám, zkusila jsem to teď teda s tou konkrétní představou. Začala jsem na to myslet jako by to byla už pravda a nebylo to tak těžký, protože náhodou u týhle jedný věci věřim, že se to docela dobře může stát. Vždyť mi v tom nemá co bránit. Jazyková bariéra neexistuje, strach z neznámýho prostředí taky ne, vždyť to tam miluju víc než tady, takže teoreticky je to dost dobře možný, ne jako takový ty někdejší sny jako že byste chtěli žít v Americe, abyste tam mohli potkat Green Day a žít v jejich světě, ale víte, že se to nestane, protože to jsou Američani a ti žijou úplně jinej život... :D Kde jsou ty časy. Je jen o pár let později a já už vidim, že neni nic jako jinej život a jinej svět. Nebo spíš že pro mě to neni. Já mám stejně to myšlení totálně nečeský a divně posunutý. V čase i v prostoru.


A tak jsem si to tak představovala a myslela jsem přitom konkrétně na několik věcí - na Fjůdy, kteří si u nás už vytvořili docela pěknou fanouškovskou základnu a vypadá to, že sem fakt budou jezdit častěji a že se jim tu líbí, a na jejich kamaráda Nicka. Už jsem vám o něm povídala, je to naprosto úžasnej basák, vyhrál Sandberg MarloweDK video contest a jelikož je celkem aktivní v komentování a oceňuje každou pitomost, kterou mu člověk napíše, naprosto nezkaženým dětským nadšením, dobře jsme si padli do oka XD Asi by bylo přehnaný brát si kredit za všechno, ale je fakt, že krátce poté, co jsem zahlásila, že prostě musí přijet s Feudama na Rock for people, mi oznámil, že s nima rozhodně přijede, a fakt taky přijel, takže jsme se tam potkali a prohodili pár slov a bylo to prostě úžasný, přijít zase do styku s trochou anglický atmosféry, nehledě na to, jak skvělej je to hudebník nebo člověk XD

Nicméně aniž bych nad tím nějak zvlášť přemýšlela nebo něco plánovala, nějak to samo vyplynulo, že mě nejenom začal sledovat na twitteru, ale i si mě přidal do přátel na facebooku a teď spolu docela vydatně chatujeme. Zjistili jsme, že máme pár docela zajímavejch zkušeností společnejch - dost nás tak naštvalo, že jsme si na tom festu nepokecali víc, a zařekli jsme se, že příště to napravíme XD Práskla jsem mu na sebe, že mám vždycky takovej blok mluvit s lidma, co jsou slavný nebo v něčem hrozně dobrý, což třeba platí i pro něj, protože vedle něj se stydím přiznat, že mám tu basu tak dlouho a umím na ní asi jako můj táta umí anglicky, což neumí :D Hrozně ho to pobavilo a zakázal mi, abych se styděla s ním mluvit. A po nějakym čase jsme přes různý kapelní a hudební řeči došli k dohodě, že pokud to bude jenom trochu možné, zahrajeme si spolu. Já bych teda asi hrála spíš na klávesy, protože v jeho přítomnosti mě ani nehne brát do ruky basu a ztrapňovat se :D To radši nechám zkušenějšímu a budu se věnovat něčemu, na čem umim jamovat a kde si jsem trochu jistější, i když se stejně asi poseru trémou - i na to měl ovšem Nick odpověď. Prej na mě hodí nějakej vtipnej obličej a bude po trémě.

Takže tu tak sedím a přemítám o tý naší debatě a říkám si, jak strašně jednoduchý a možný to vlastně všechno je. Neříkám, že bych přemýšlela o nějakých pletkách přímo s ním, ale co já vím, co se může stát. Evidentně se celkem bezproblémově dokážu seznámit s britským basistou, s nímž je neuvěřitelná sranda, zná se s Feudama, má doma kočku, hraje v kapele, a hlavně je to neskutečně skromnej a rozkošnej človíček. A navíc má blog na tumblru :D

A pak že můj dokonalej vysněnej protějšek neexistuje.

Samozřejmě že existuje. Každej existuje. Člověk jen nesmí přestat hledat.
 


Komentáře

1 Kasumi Kasumi | Web | 16. července 2012 v 12:40 | Reagovat

Jashine, tohle je ten nejúžasněji úsměvný článek, co jsem kdy četla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe