Červenec 2012

O tom, jak se těšim, a ten vytouženej duckface

31. července 2012 v 18:28 | m. |  co se mi honí hlavou
Tak jsme se zasmáli a teď k něčemu normálnímu.

Zítřek bude TEN den, bude to den, kdy si jako za starých časů vyjedeme s Yuki do Pardubic na sraz lidí z chatroomu a já se hrozně těším :) Chatroom, kam jsme už nepáchli... no já nevim, nějakejch šest let? Brutální. Všechno už je to tak dávno...


Dobrý den, kozy ven, muhehe

31. července 2012 v 16:12 | m. |  co se mi honí hlavou
Málem bych zapomněla na nejdůležitější příspěvek dne a dávám ho sem za všechny, který nemaj tak pěkný prsa XD A pro všechny pánské příznivce klubu, ať se maj na co koukat, když už, žejo ;* :D

Mami, já bych vážně ráda šla zalejt k babičce kytky, ale teď fakt nemůžu, musim si jít vyfotit kozy a dát to na blog, chápeš?

Thákže, tady to jsou moje kuřecí prsíčka, a jak vidíte, nechybí ani epesní koupelnovej závěs, kus vany a kus pravý ruky, kde je vidět, jak držim foťák namířenej sama na sebe XD

Lol, asi chápu, co na tomhle typu "článkování" ty biondýny maj.


Btw tohle je asi nejkratší článek, kterej jsem tu kdy zveřejnila. Lol na druhou.

Too sexy for my shirt.

I'm too old for this shit

31. července 2012 v 15:32 | m. |  co se mi honí hlavou
Jsem ráda, že jsem ten článek včera napsala. Nejsem zastáncem těchle emovýlevných nářků na někoho přes internet, nepřipadá mi to úplně správný a když už to dělám, dávám si záležet na tom, abych to tomu člověku sdělila taky osobně. Jenže jsem spíš pisálek, když mluvím, skáču z jednoho na druhý a málokdy dokážu říct všechno, co mám na srdci - už proto, že mě nikdo nenechá mluvit hodinu a půl v kuse a že se u toho vždycky naseru, až se klepu. Takže napsat to je lepší. Ale jsem ráda, že to dokážu i říct a že netrpím pocity studu, když na mě někdo naživo vytáhne něco, co jsem psala na blogu. Protože vím, že to neni neschopnost vyjádřit se naživo (nebo si stát za svými napsanými názory), jen se mi při psaní líp dávaj myšlenky do souvislostí, člověk líp zacílí ten emopaprsek a neni celej roztřepanej z toho, jak hrozně je nasranej.


Ke kauze jedné biondýny

30. července 2012 v 18:03 | m. |  Pár slov k Autorskému Klubu a Blogu
Stejně jako Adelaine, ani já se tomu nechtěla věnovat tady. Přišlo mi, že jsem se dostatečně vypsala v komentářích na příslušných místech, ale ono to zjevně nestačí a bude to chtít dělat mnohem větší "burdel." A koneckonců, jestli tohle má být jedna z posledních příležitostí, kdy se ještě moje články budou objevovat na titulce, tak ať to stojí za to.

Takže ke Standovu mailu.


Proč je dobré míti Twitter

29. července 2012 v 21:50 | m. |  co se mi honí hlavou
Protože když si nemůžete za boha vzpomenout, kde jste četli ten skvělej, objevnej a převratnej článek, v záložkách to nemáte a pak si vzpomenete, že jste ho vlastně sdíleli na twitteru a že to tam tudíž určitě bude... "áách, díkybohu". Protože jako hledejte to v historii.

Takže - četla jsem minulej tejden jeden fascinující článek. Teda já jsem jich četla víc, ale o to tu nejde. Tenhle byl o tom momentu, kdy jste postaveni před nějakej nápad, nějakou myšlenku, představu, a rozbuší se vám srdce šílenou nervozitou.


Příjemná víkendová katarze

29. července 2012 v 19:20 | m. |  co se mi honí hlavou
Ách, to byl kráásnej prodlouženej víkend :) A ještě pořád je.

Ve čtvrtek mě napadlo, jak mě hrozně štve, jak je mi v poslední době furt blbě kdykoli jedu na chatu. Díky tomu to tam stálo fakt za prd. Šňůra nešťastných víkendů začala asi tím, jak jsem se přiotrávila alkoholem po jedný narozeninový kalbě v Ořechu. Odmítám nazývat to "ožrala se jako prase", prostě proto, že jsem toho moc nevypila a způsob, jakym mi bylo celej zbytek víkendu zle, se prostě nedá přisoudit obyčejný kocovině, to bylo fakt moc.

Pak to bylo silný nachlazení, který se do večera přehouplo v solidní zánět průdušek a celej tejden byl díky němu fakt epesní. Pak jsem měla vyrážku na ksichtě, díky níž mě všechno svědilo jak blázen a nebyla jsem schopná vyjít mezi lidi a vůbec mi tak nějak nebylo dobře z toho, že na mě rodina musí koukat - a jako na potvoru jsme museli zrovna jet na návštěvu. No a teď ve čtvrtek na mě přišla kosa (cože, vy neznáte pojem "sedět na kose"?) a bylo mi tak zle, že jsem stěží přežila návštěvu Ikey (prosimvás IKEA! To se nepřežívá, to je vždycky nejlepší den, takže když se mi odtamtud hrozně chtělo domů, dovedete si asi představit, jak moc blbě mi muselo bejt), takže představa, že hned den nato pojedu na chatu... no prostě fakt jsem byla odvázaná. Ale nakonec se to nějak všechno samo spravilo.


Na Měsíc

26. července 2012 v 22:33 | m. |  poesie
Okna otvírám
dokořán
a čas nikým nevnímán
se do éteru ztrácí

Cvrkot po ulici
ta tvář na měsíci
tma hladí bledou líci
a v podkroví spí ptáci

Písně z dávných časů
vlasy v půli pasu
hon na ztracenou krásu
verše usínací

- však to dalo práci
Na Měsíc vzít si volno
přemítací -

*


Kdo a proč

26. července 2012 v 19:13 | m. |  co se mi honí hlavou
A tímto se omlouvám Ježíšovi, že ho tak strašně zásobuju, když na to čtení nemá čas... :D

Ke druhému dni 30denního meme mě napadlo tohle - na tumblru sleduju tak akorát Stephena z Feudů, takže se radši podíváme na pár blogerů, kteří mi jsou momentálně nejsympatičtější nebo je prostě nejvíc sleduju a proč vlastně. A když už jsme u toho, budou to zároveň i lidi, který by mi vůbec nevadilo poznat naživo.


Wishlist k narozeninám

26. července 2012 v 15:06 | m. |  co se mi honí hlavou
Nedá mi to, já to prostě musim napsat.

Blíží se moje narozeniny a já si začínám v hlavě sumírovat, co by se mi k nim líbilo a hlavně hodilo dostat. Nejsem zrovna materiální typ, kdo mě zná, tak ví, že po dárcích netoužím. Mám ráda drobnosti, věci, co se dají použít, sníst nebo poslat dál, nemám ráda věci, z nichž se po chvíli obdivování stává "bordel".

Bordelem se může stát ledasco, především jsem dost zaujatá proti různým plyšákům, klíčenkám, figurkám a podobně. Prosimvás - kdybyste viděli, kolik já mám doma plyšáků a hraček, už jenom ta myšlenka, že byste mi něco takovýho dali k narozeninám, by vás rozesmála. Je to prostě blbost. Navíc se fakt snažím svoje vlastnictví těchhle věcí zredukovat, jakmile to půjde, hodlám se vrhnout na dlouho neviděné skryté kostlivce ve skříni a zatočit s tím množstvím hraček, kindrvajíčkovejch figurek, skládanek, puzzlí, hnusnejch panenek a podobně. To bude ještě boj.

Ale některý věci prostě člověk fakt potřebuje a využije a mně se za poslední dobu nasbíralo pár věcí, o který bych fakt stála a některý z nich by mohly mít velice významně pozitivní vliv na můj život. A sice:


# 16 Baskytary a baskytaristi

25. července 2012 v 18:11 | m. |  věci, které miluju
V souvislosti s předchozím článkem a vůbec tou mou hudební náladou mě napadlo, že mi tu už nějakou dobu stagnuje 1000 věcí. Ne že bych někdy počítala s tím, že to dokončím, ale proč to balit tak rychle, žejo 8)


Baskytara!!! Pro mě osobně jeden z nejúžasnějších nástrojů vůbec. Má stejně ladný a krásný tělo jako obyčejná elektrická kytara, ale specializuje se na hlubokej bručivej zvuk, na ty basy, co dávaj hudbě šťávu a hloubku a bez nichž by většina skladeb prostě nedávala smysl, nebyly by úplný. Je to jeden z vrcholů základního kapelního trojúhelníku, kterej s ní dotváří bicí a elektrická kytara (samozřejmě proměnlivé, ale tohle je takovej ten běžnej základ). Je to podklad. Je to to, co uzemňuje, je to zvuk vibrací, kterej při správnym úhozu uhodí do bránice podobně jako kopák a kterej třeba mýmu mozku - nevim jak u vás - dává jasnej signál "přimhouřit oči a udělat -ááách...".

Moje basička se jmenuje Sunny. Je značky Fokus a pokud mě má zvrhle výpadkovitá mysl nemýlí, dostala jsem ji k devatenáctým narozeninám, což je bezmála pět let zpátky. Jmenuje se tak, protože má překrásnou teplou barvu, která na každym osvětlení a z každýho úhlu pohledu vypadá jinak, je medově hnědá, je načervenalá, je sladce rezavá, je tmavě vínová, je zářivě zlatá, jak se jí chce. Vzpomínám si taky, že než jsem si ji vybrala, zamilovala jsem se do tohohle designu v jednom časopisu - prd jsem tomu rozuměla a nebylo kdo by mi poradil, takže jsem si vybírala podle vzhledu - a tenhle design se jmenoval Sunburst. Takže i odtud to jméno. A ten časopis pořád ještě mám.


Konečně nálada na baskytaru

25. července 2012 v 16:40 | m. |  co se mi honí hlavou
To je zajímavý, jak jsem včera celej den drtila Sunny, dneska se mi do toho vůbec nechce. Ale to bude možná souviset s tím, že mě brutálně bolej prsty a že mě znechucuje nelibost, jakou to mý hraní vyvolává v mámě - ostatně jako jakejkoli hluk, pokud ho neprodukuje sama. A přitom si myslim, že tak špatně zase nehraju.

Spíš obvykle nehraju vůbec. Ale měla bych a po těch našich hudebních počinech minulej tejden jsem taková nakopnutá a chci se sebou něco udělat. Včera jsem z nějakýho důvodu vstávala už někdy ráno kolem osmý, devátý, v noci se mi zdálo, že jsem se vrátila do Anglie, a ten sen byl tak krásnej a tak živej, že jsem se prostě úplně samovolně vzbudila brzo a považte, chtělo se mi vstávat! Chtělo se mi udělat si čaj a snídani, venku svítilo sluníčko, bylo pěkně a mně se to líbilo, nějak snadno se mi dejchalo a nic mě netížilo.

Jak pravila moje kamarádka, nejhorší na tom je, že tohle by mělo bejt úplně normální! O.o

Každopádně jsem doufala, že mi to vydrží a že bude díky tomu pěknej, produktivní den, a taky že jo. Hned ráno mě to hraní čaplo, takže jsem kromě jinejch věcí skoro celej den basovala - samozřejmě napřeskáčku, ne v kuse, ale jde o to, že mě to chytlo a že mě každou čtvrthodinu napadaly další věci, co si chci zahrát a co se chci naučit, mezi nimiž samozřejmě nejvíc Time is running out. Sice nevim, jestli dojde k nějakýmu dalšímu hudebnímu běsnění v poslední sestavě, ale jestli jo, tak to chci umět. Btw udělala jsem k tomu takovej krátkej komiks a na facebooku měl velkej úspěch :D




Pět nejlepších filmů pro eM., (část třetí)

23. července 2012 v 22:56 | m. |  co se mi honí hlavou
4. Nezapomeň na mě (USA, 2010, Allen Coulter)

Už je to strašně dlouho, co jsem ten film viděla, a nejsem si jistá, jestli už uzrál čas podívat se na něj znova. Možná to neni ten typ filmu, co si pustíte xkrát dokola. Možná ho stačilo vidět jen jednou a přesto ve vás zanechal něco strašně důležitýho.

Přiznávám, přivedl mě k němu Robert Pattison. V posledních pár letech se ze mě stal člověk, kterej když se zblázní do nějaký postavy podaný určitým hercem, má nutkavou potřebu vyhledat si další počiny onoho herce, aby si ověřil, jak moc dobrej herec to je. A tak jsem hledala něco, kde hraje "patizón", abych si ho odpojila od Edwarda, do nějž prostě nešlo nebýt blázen, i když v porovnání s jinými mými upířími oblíbenci má svoje mouchy, a abych se přesvědčila, jestli umí hrát i v jiných polohách, což je pro mě při posuzování herce dost zásadní věc. Když někdo hraje v každym filmu ten stejnej charakter, tak mě prostě nebaví a neni to podle mě dobrej herec.


Pět nejlepších filmů pro eM., (část druhá)

23. července 2012 v 21:42 | m. |  co se mi honí hlavou
2. The Man from Earth (USA, 2007, Richard Shenkman)

Upřímně, pro mě jsou nejúžasnější buď ty filmy, kde hrajou moji nejzamilovanější herci, nebo ty, kde nikoho neznám. Pozemšťan je právě jedním filmem z té druhé kategorie.

Když se mě někdo zeptá na minimalismus ve filmu, vybavím si tenhle film, kterej si vystačí s deseti herci a jednou jedinou místností, v níchž se nacházíme v podstatě celých 87 minut. Vybavím si film, postavenej čistě na vyprávění jedné postavy a dotazech více či méně rýpavých ostatních postav. Vybavím si neskutečnou virtuositu příběhu, kterej je na jednou stranu absolutní sci-fi, na tu druhou mu v podstatě nelze cokoli vyčíst a nelze ho nijak popřít. Je zcela bez problémů možný, aby to všechno byla pravda, je zcela možný, že bych já sama byla jednou z postav takového příběhu, že by mi někdo začal něco takového vyprávět, není to prostě žádná absurdita, u níž byste se výborně bavili a pak mávli rukou "no jasně, hrozná blbost". Právě naopak je to něco, co se docela dobře může přihodit komukoli a to je zároveň vzrušující i děsivé.


Pět nejlepších filmů pro eM.

23. července 2012 v 21:21 | m. |  co se mi honí hlavou
Nedělám to úplně často, že bych se účastnila soutěží, ale poslední dobou mě fakt baví všelijaký ty blogerský výzvy, meme, rozhovory a podobně, takže co bych tý psavý nevyužila k něčemu zajímavějšímu, že :)

Edith Holá (který asi nikdy nepřestanu říkat "editola", protože jsem to tak prostě četla, než jsem přišla na to, že je to její jméno XD) se na svém i na akčním blogu ptá - kterých pět filmů je podle vás absolutně NEJ a proč?


30tidenní Random Challenge

23. července 2012 v 18:33 | m. |  co se mi honí hlavou
Ze zvědavosti jsem se podívala na Cirratino 30tidenní meme a přemýšlela, proč jsem ho vlastně nedodělala. A na nic moc převratnýho jsem nepřišla, jen mě prostě asi přestalo bavit :D Plus jsem zrovna dávala výpověď v práci a měla toho plnou hlavu. Plus mi umřela kočka. Takže tak nějak.

Dostala jsem ale chuť na další výzvu, takže jsem zalovila na tumblru a co jsem nenašla - 30tidenní Random Challenge, která nemá žádný specifický zaměření, ale pár velice zajímavejch otázek, takže uvidíme, co s tím zmůžeme. Snad nebude třeba nic přeskakovat. A láká mě rovněž desetidenní hudební... no, všeho do času.

The Puttytribe