Olivová

19. února 2012 v 15:48 | m. |  poesie
Čekám až tenhle den se skončí
a vzpomínky s ním kamsi odejdou
Těch jedenáct let nebo kolik to bylo
jak nic plné prachu mi odejmou

A zbude po tobě prázdné místo
zmuchlaná deka, tam, kde jsi spala
Jen neříkej, netiš mě, mám v tom jisto
už teď prázdno je tam, kde jsi pobývala

Jen jedno místo, kde pořád vězíš
a odkud tě nikdo nevymaže
Tenhle boj možná nezvítězíš
však srdce mé k tvému navždy se váže

Jen prázdno je na konci mojí paže

*
 


Komentáře

1 Ophelia Ophelia | Web | 19. února 2012 v 16:13 | Reagovat

Smutný, ale krásně napsaný.

2 Ophelia Ophelia | Web | 19. února 2012 v 16:14 | Reagovat

Jedna z mála básní, nad kterou sedim a dost o ní přemýšlím.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. února 2012 v 16:19 | Reagovat

Proces zmuchlání někdy probíhá plíživě.

4 Daysy Daysy | E-mail | Web | 19. února 2012 v 16:57 | Reagovat

Moc krásně napsané.

5 Vysmátá zrzka Vysmátá zrzka | Web | 24. března 2012 v 8:50 | Reagovat

Děkuji, pro příště se trochu zamyslím zda jsou to opravdu piškoty :)
Krásná myšlenka, které donutí zauvažovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe