Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 14. listopadu 2011 v 21:46 | Reagovat

Blogy jsou formou terapie, častokrát lepší, než deníky, které si přečtou jen dva lidé... Na blozích si jich to přečte víc a snad to se lidem líbí... Že to můžou vykřičet do světa. :-)

2 Petr H Petr H | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 21:46 | Reagovat

Nádherný článek, smutně pravdivý, o nás, o životě. Kéž bychom dokázali žít tak, jako by byl každý náš den poslední. Pak by nebylo třeba přetvářky... Tedy - snad.

3 m. m. | Web | 14. listopadu 2011 v 21:51 | Reagovat

[1]: Nojo, ale kdyby lidi uměli mluvit o svých pocitech a zároveň poslouchat, co říkají druzí, pak bychom blogy nepotřebovali. Kdyby chtěl člověk někomu něco říct, prostě by to řekl.

4 BuffynQa » btvsweb BuffynQa » btvsweb | Web | 14. listopadu 2011 v 21:58 | Reagovat

Takový už je bohužel náš svět . A já si myslím že ani bez blogu by se skoro nic nezměnilo,taková je doba . A život není svině, pokavad ho umíš žít :) a využít svích šancí, ne ?!

5 Julie de Dejvice Julie de Dejvice | Web | 14. listopadu 2011 v 21:58 | Reagovat

parádní a naprosto geniální. kurva málo si za normálního běhu dní uvědomujem, jak skvělý kolem sebe máme lidi

6 Alisa Alisa | Web | 14. listopadu 2011 v 22:00 | Reagovat

Pretože to nakoniec ani povedať nechceme . Je nad ľudský sily väčšiny rozprávať a zároveň počúvať pocity druhých . Nerozprávať je proste k všeobecnej spokojnosti spoločnosti . :)

7 m. m. | Web | 14. listopadu 2011 v 22:07 | Reagovat

[6]: A to je právě omyl. Není to nad lidský síly! Jenže my jsme líní se tím zabývat. Dát si tu práci. Poslouchat a zajímat se. Protože to je strašně náročný a nemusí to bejt vždycky příjemný a to mi nemáme rádi. Nechceme si kazit den tím, že bychom někomu dovolili, aby nás zasáhl svým vyprávěním. Sama to občas dělám, nezajímám se a nechci to poslouchat, protože jsem příliš unavená vlastníma problémama a nechci, aby mě někdo dorážel ještě těma svýma. A to je přece strašný, ne?

8 Obayo Obayo | Web | 14. listopadu 2011 v 22:15 | Reagovat

Tak tohle....mě dostalo. je to dobrá uvaha, myslím že nad tím taky popřemýšlím.... Sama nevím proč jsem si blog založila, z prvu to byla jen naděje,že si můj milovaný Ex ten blog jednou najde a přečte si co pro mě znamenal a co pro mě znamená ale později mi došlo,že toho bude asi víc, mám potřebu některým lidem říct, co pro mě znamenají ale jsem dost slabá na to to udělat. možná proto ten blog mám,ale tak kdo ví. Jinak taky se časti nezajímám, neposlouchám a ani nechci, ale potom si sednu a začnu přemýšlet nad tím proč to dělám.... myslím že tenhle tvůj článek bych označila nejlepším článkem který jsem dneska četla a to jsem jich přečetla už velkou hromadu.

9 phoenix phoenix | Web | 14. listopadu 2011 v 22:32 | Reagovat

blogy jsou začátek toho, co ve světě chybí. Někdo se s virtuálnem spokojí a někdo se snaží to všechno přenést i do všech ostatních části života.
Nádherný článek. Díky za každé nové ráno...

10 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | Web | 14. listopadu 2011 v 22:38 | Reagovat

Tenhle článek je vážně super. Je dobrý se nad tim zamejšlet. Já bych asi neudělala tolik věcí. Nejdřív bych asi mluvila se všema z rodiny, řekla bych mámě ať toho nechá, potom bych šla ven. Procházela bych se tou ztmavlou vesnicí kde žiju, stavila bych se u R. a řekla bych jí to všechno co si říkáme jenom za opila. Možná bych zašla i a T., abych mu mohla říct, že to hroznej trouba a že i přesto všechno je můj asi nejlepší klučičí kamarád, chtěla bych ho ušetřit toho, že sem si umřela bez nějakýho vyřešení naší situace. Naposled bych pohladila naše psiska a potom bych udělala něco hrozně sobeckýho. Nebo něco co sem se bála udělat, protože sem se bála toho co si lidi budou myslet. Na malou chvíli bych přestalaa brát ohledy. Sakra..dlouhej komentář. Ale prostě mě to nutí k zamyšlení, klobouček ;)

11 Tubecat Tubecat | Web | 14. listopadu 2011 v 22:52 | Reagovat

Jak to čtu, zjišťuji, že jsem zlý.

Já bych všechny lidi v abecedě postupně poslal na nepěkná místa...

12 Obayo Obayo | Web | 14. listopadu 2011 v 23:08 | Reagovat

[11]: taky dobré řešení :D už skoro hodinu nad tím přemýšlím, a myslím že bych taky hodně lidí nějak poslala, nebo jim provesla to samé co oni mě.

13 werewolf's spirit werewolf's spirit | Web | 14. listopadu 2011 v 23:10 | Reagovat

tyhle seznamy si v hlavě sepisuju poslední dobou hodně často... je moc dobře, že si uvědomuješ, co pro tebe tvoje okolí znamená. Kéž by si to takhle uvědomovali všichni...myslím, že jsi hodně citlivá a empatická bytost, která by se nejraději rozdala (teda, takhle na mě ten článek a celý tvůj blog působí)
podle mě jsou tz blogy od toho, aby se lidi měli kam vypsat a mimoděk skrze komentáře  zjistili, že v tom nejsou samy, utříbili si myšlenky,...říct tak důležitejm lidem tolik věcí by měl jednou každej, jenže u většiny není čas, situace ani odvaha ( nebo je tu podvědomí strach z reakce druhé osoby)

14 Lili Lili | 14. listopadu 2011 v 23:25 | Reagovat

A proč to neuděláš?

Já vím, že jsi vypsala důvody proč ne, ale na mínění lidí tak moc nezáleží. Pokud to chceš udělat, udělej to pro sebe. Řekni jim to do očí, řekni, jak moc je máš ráda, protože... co kdyby to nebyly jen slova. Co kdybys zítra vážně umřela.. Líp se umírá s tím, že jsi udělala blbost, než s tím, co jsi nikdy nestihla udělat, protože ses bála.

Lidi nejde přesvědčit. Můžeš jim dát svůj pohled na svět a ukázat jim jinou cestu, ale jestli a kdy na ni vykročí, je vždycky jen na nich.

15 m. m. | Web | 15. listopadu 2011 v 10:35 | Reagovat

[14]: Neudělám, protože mám tu zkušenost, že většina lidí tyhle věci neumí přijímat. K ničemu by to nebylo. Asi jsem příliš velkej srab, než abych znovu čelila jejich nechápavejm pohledům a zklamání z toho, že mě vůbec nepochopili. Radši se z toho prostě vybleju tady a budu se těšit naivní představou, jak jim to řikám a oni jsou rádi...

[11]: Ne že bych takový lidi ve svym okolí taky neměla, ale mám pocit, že v těch posledních chvílích bych se spíš chtěla zabejvat těma, co si to zasloužej, než těma, co mě kdy nasrali. Ti mi za to tak nějak nestojej.

16 ramy ramy | Web | 15. listopadu 2011 v 21:11 | Reagovat

Úžasný, silný a emotívny článok, dokonca ma teraz núti rozmýšlať nad tým, čo a komu by som povedala, odkázala, alebo dala ja. Je naozaj smutné, že nie sme schopný povedať to čo chceme a býť tým kým chceme a pritom by nám to mohlo urobiť takú radosť a možno aj niekomu inému. Sme proste zbabelci.. aj ja som. žial.

17 Angela Angela | Web | 15. listopadu 2011 v 21:17 | Reagovat

Občas si také v hlavě projíždím dopisy na rozloučenou, ale vždycky to nějak tak skončí u toho, že se nemusím nikomu ospravedlňovat. Že vlastně ani nemám nikomu co říct, protože to nikdy předtím slyšet nechtěl, protože to přeslechl, protože mě neposlouchal. Nutí mě to přemýšlet nad tím, že se vlastně nemám s kým loučit, možná by se ani netrápili pro můj odchod... Občas mám prostě chuť skočit a dívat se pak z výšky, s kým to hnulo...

18 Anon Anon | Web | 16. listopadu 2011 v 11:30 | Reagovat

Je ťažké uvedomiť si, že jediní za kým by som šla by boli moji rodičia. Otec, aby som mu povedala, že ho nemám rada preto, lebo je ten, kto zarába peniaze aj keď už žijú oddelene.  A za mamou, aby som ju objala lebo ju bude bolieť, keď tu už nebudeme.

19 D. D. | 16. listopadu 2011 v 17:59 | Reagovat

[15]: nikdy nemůžeme vědět jistě, co se druhému honí hlavou. A koneckonců, kdybychom pořád jen brali ohled na ostatní... (tak skončíme všichni jako trosky...)
Kdybych se dověděla, že zítra umírám, tak bych ucítila úlevu - že už žádnou starost nemusím řešit, ani to, že jsem někomu neřekla, co pro mě znamená/l. Že už vypadnu z toho věčnýho kolotoče nových a nových nesplněných přání a tužeb.
Ale z nějakýho důvodu mi nikdo neoznámil, že zítra umřu.

20 dungeonmaster dungeonmaster | E-mail | 18. listopadu 2011 v 14:00 | Reagovat

:D 12

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
The Puttytribe