Woohoo!

25. října 2011 v 0:43 | m. |  co se mi honí hlavou
Woohoo! Přišla mi výplata za září a konečně jednou můžu říct "Woohoo! Přišla mi výplata!" :) Mám radost. Doma byl sice zase řev, ale řekla bych, že ten s mým pracovním životem souvisí asi tak nejmíň ze všeho, tak se tím nehodlám znepokojovat.

Jinak jsme dneska měli prvně za těch xy měsíců, co tam válčím, sanitární úklid. Énu, pěkné to bylo. Můžu jen děkovat velkému, ctěnému UChu za to, že zrovna připadl na den, kdy nejsem v práci a ani do ní druhej den nejdu. Těch pět hodin čichání sava a máčení rukou v tom sajrajtu a ve studený vodě (byť v rukavicích) se na mě podepsalo a příšerně mě bolí v krku. Taky jsem si roztrhla dlaň o nějakej podělanej kus drátu na dveřích, kterej nechápu, k čemu je, každopádně mi opravdu zpříjemnil den. Mne, neni to tak zlý. Ale nemám ráda zranění, obzvlášť od říznutí a podobně.

Nicméně chudinky holky, co musej za pár hodin vstávat, a nejvíc teda J., která měla dneska cédéčko a zejtra ho má zas. Mám pocit, že možná proto na mě dneska mluvila tak nepříjemným tónem. Asi mě za to nesnáší. Taky byla nasraná, že jsem si napsala o opraváře na kávovar, ten přijel, propláchl nějakou součástku a šlo to. Jako bych za to mohla. Ale že jsem v neděli půl hodiny ten kávovar čistila, zejména teda vevnitř, kde na to zjevně nikdo kromě mě nesáhne a kde to bylo tak zasviněný kafem, že to vůbec nešlo vyndat ven, to jako nic. Přitom kdyby ten opravář viděl to, to by teprve byla ostuda. No co. Nehodlám se tim zabejvat. Nikdo nám nikdy neřek, co všechno se na tom kávovaru dá vymontovat a já proplachovala všechno, o čem jsem věděla. Nejsem vědma. I když náš drahý zaměstnavatel to od nás zjevně očekává.

Ale cítím vzrůstající tlaky, který mě znepokojujou. Začínáme si asi s holkama lézt na nervy a to není dobře. Někdy mám pocit, když J. něco říkám, že jí mezitím v hlavě probíhá "bože, ať už sklapne". Nevím proč, ale prostě ten pocit mám. A je fakt, že když mi ona do tváře tvrdí, že čistí tácky každej den, a já tam přitom už třikrát přišla právě po její šichtě a celá ta vitrína byla totálně zasviněná, mám chuť vyjet na ni, ať si klíny valí do hlavy někomu jinýmu a ať laskavě dělá, to, co má. Podobně M., která mě poučuje, kam a jak dávat do lednice salát, a přitom už dvakrát nevytřela večer podlahu, objednává málo zboží a vůbec má na svym kontě pár vroubků, takže by bylo podle mě lepší, kdyby se moc nevyjadřovala a radši si ten salát sama přesunula, když ji v tý malý ledničce tak dráždí.

Jinak dobrý. Aby taky ne, když má člověk jednou trochu volno. Sice se tu nedá moc mluvit o spánku, ale i tak. Po tom únavnym víkendu si to užívám. Taky jsem se konečně pustila do třídění skříně, vyhodila jsem z ní pytel nepoužitelnejch hadrů a ty ostatní jsem tak dokonale uklidila, že už je to zase radost tu skříň otevřít a oblíkat se. Já vim, asi to zní divně, ale v posledních pár týdnech jsem prostě radši jen popadla něco z toho, co leželo zmuchlaný na gauči (což bylo hodně věcí) než abych se probírala tím bordelem ve skříni a hledala něco lepšího. Příjemná změna. Doufám, že se mi podaří najít chvilku na návštěvu nějakýho ReReRe setkání, abych tam ty věci odnesla.

Woohoo, neni to báječný, pro jednou mít tak krásně čistou hlavu a moct taky řešit blbosti? No není to skvělé? Je to skvělé!

A nikdo mi nebude řikat, že neumim psát pozitivní články. Ne že by to někdo zkoušel, ale kdyby náhodou, tak tady mám předmět doličný >:)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe