Why don't you teach your heart to talk and give it love, love...

9. září 2011 v 21:19 | m. |  co se mi honí hlavou
Uáá, zabijte mě! Takhle ten blog ignorovat, to se dělá? No fuj, hanba mi.

Ale neni prostě kdy. Celej můj život se smrskl na "bejt v práci" nebo "bejt tak vyřízená z práce, že nemám energii vůbec na nic". Šílený. A hlavně čím dál tím šílenější, aspoň mi to tak přijde. Už mě vážně nic nepřekvapí. Měla jsem na krámě ženskou, která si na mě 22 minut počkala, aby mě pak mohla neuvěřitelně arogantně zjebat za to, že půl hodiny není "přijdu hned" a že ať si dělám debila z někoho doma. Pak na mě štěkla, že jako účtenku nedostane nebo co a když jsem jí tu účtenku dala, tak se neskutečně ošívala nad tím, že nemám razítko, že to snad neni možný a že ať jí dám číslo na pana majitele (no proč ne, krávo, posluž si), pak jsem tam měla babu, co se příšerně nasrala v momentě, kdy jsem řekla "Dobrý den, co si dáte?", prohlásila, že tohle nesnáší a nasupeně odešla :D Lezou mi tam lidi, co nezdraví nebo maj na uších sluchátka a vůbec je nevzrušuje, že na ně koukám a čekám, co z nich vypadne, nebo co si v klídku telefonujou, zatímco mi mlčky ukazujou, co chtěj, a další šílenosti. Co je to sakra s tím světem? Já bych ty lidi vážně všechny nakopala do prdele, jak strašně nevychovaný a na zabití jsou. Spratci, šmejdi, hajzlové a vůbec odpad týhle planety. Samozřejmě až na pár výjimek.

Myšák je na dovolený, ale i tak mi už stihl dělat další manipulativní scény po telefonu, respektive poslal mi pár debilních manipulativních smsek, v nichž se snažil citově mě vydírat a donutit mě, abych mu strašně vymlouvala, že to není pravda, že mě neotravuje a že se ho přece vůbec nechci zbavit a tak tomu podobně. Nereagovala jsem na to. Ať si jde třeba do prdele s takovým přístupem, nenechám nikoho, aby mě takovým způsobem deptal. Obzvlášť on si už svoje vybral.

Na krámě se mnou teď často bejvá Marek - ten ukecanej z minulýho článku. Je fajn, ale někdy příšerně otravnej. A jako obvykle se ukázalo, že je svým způsobem vyšinutej a divnej a že se na mě až příliš váže. Zcela zjevně nemá vlastní život, nebo ho aspoň nemá moc záživnej, protože tam se mnou vysedává opravdu skoro furt. Což mi nevadí, právě naopak, ale je to prostě divný. A pak mi desetkrát denně píše, jak se mám. A ještě k tomu to píše stylem "jak pak se máš?", což k smrti nesnáším. Zaprvý se píše JAKPAK dohromady a za druhý, copak takhle mluví chlapi? Ble. Je to teplý, a to prosím proti teplouškům nic nemám, právě naopak. Ale u teploušků jsou teplý věci hezký, kdežto u normálního chlapa jsou prostě... teplý :D Zkrátka, nelíbí se mi, když mi tohle někdo píše, kor když mi to píše xkrát denně.

Minulou středu jsem měla příšernej den. Dělala jsem záskok na jiný prodejně a byl to zlej sen. Ale nemám teď chuť o tom psát, hlavní je, že jsem to zvládla, a jsem na sebe pyšná. Taky mi to hodně dalo. Od tý chvíle si tu práci beru ještě míň než předtím, protože jakej tam měli bordel, to se prostě nedalo. A nikoho to tam nezajímalo. Přišla jsem tam, bylo mi příšerně zle, byla jsem vyčerpaná, vyděšená a vystresovaná do naprostýho stropu, a povídám tam jedný tý pani, že mám hrůzu z toho, že vůbec nevim, jak se u nich co dělá a co tam kde maj. A ona na to (a to jsme se prosím viděly poprvý a vůbec mě neznala) "Tak se na to vysér" :D No a tak jsem se na to vysrala a celou tu dobu jsem si říkala no co, když se něco stane, tak na mě to neni. Znám milion lidí, který by vůbec nebyli schopni takovou situaci ustát. Jsem dobrá. Tohle jsem si opakovala celý odpoledne, až jsem si uvědomila, že je to pravda. Na spoustu věcí jsem neschopná, ale tohle? Tohle jsem prostě zvládla.

Taky jsem u sebe minulej tejden pořádala menší šíša párty. Příjemná to záležitost, snad to někdy zopáknem. Ideálně někdy, kdy po tom nebudu muset vstávat ve čtyři ráno :)

Dneska jsem si poprvý uvědomila, že za jednu věc mi všechno tohle šílenství stojí. A sice za tu finanční jistotu. Za ten klid. Ok, možná nevím jistě, kolik mi na konci měsíce přijde, ale vím, že mi něco přijde. Že každej další měsíc budu mít na účtě o pár tisícovek víc a že letos o Vánocích nebudu muset myslet na to, kolik na ty dárky mám peněz, a že vůbec nemusim myslet na to, co si můžu nebo nemůžu dovolit, protože jsem zvyklá žít s tak neuvěřitelným minimem, že co si teď můžu dovolit, je prostě pro mě luxus. Naběhla jsem tudíž hned do sekáče a utratila tam sedm stovek za dva nádherný svetry a jednu luxusní sukýnku, na kterou jsem tam koukala už pár týdnů zpátky. Sice je pravda, že zrovna ta sukýnka je asi trochu nadbytečná, opravdu nevím, jestli jí budu mít kam vzít, ale jednou za čas se domnívám, že i já si můžu dovolit koupit si něco, o čem si nejsem jistá, jestli to použiju. Dělám to ostatně jednou do roka, tak to snad neni tak zlý :) Koukám už ale po nějakym tom rerere festivalu nebo něčem podobnym. Už se mi zase kupí hromada věcí, který bych ráda někomu věnovala a zbavila se jich.

A dneska jsem byla plavat. A děsně mi to bodlo. A taky teď koukám na Merlina. Jako na seriál. A nemůžu si ho vynachválit. Hlavně teda Artuše. Bradley James. Mmmmmm <3 :)

No nic, to bude asi tak všechno, co vám teď o sobě sdělím. Jen snad ještě že jsem dočetla Kašlu na to a že furt myslim na to, jak jsem pozadu se čtenářskou challengí. Mám na kontě několik úžasnejch knih, o který jsem se chtěla podělit, a nejsem schopná. Taky teď třeba čtu Keatse, Déšť z plané růže. Krása.

Bleh, jsem já to ale blogerka jak noha, fakt že jo.

 


Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 9. září 2011 v 22:06 | Reagovat

NOHY JSOU DŮLEŽITÉ! :)
Jinak, no a co že na blog občas sereš jistý pán to dělá taky a všichni mu pořád lezou do zadku :)

2 Gabriella Gabriella | Web | 9. září 2011 v 22:14 | Reagovat

Pracovat v obchodě je o nervy. Lidi by si zasloužili nakopat doprdele... Po týhle zkušenosti mě přestali rozčilovat protivné  prodavačky :))
Pokud jde  nakupování, i kdyby sis ji třeba nikdy nevzala správnej  účel splnila,  udělala radost a to je třeba :)

3 k. k. | 9. září 2011 v 22:15 | Reagovat

Na to jsem si vzpomněla při čtení tvýho článku - http://www.votocvohoz.cz/

4 Jakub Bouček Jakub Bouček | E-mail | 9. září 2011 v 22:31 | Reagovat

Tvoje zápisky si užívám. Děkuju. Jednou bych se chtěl naučit svoje myšlenky takhle přímočaře ventilovat.

5 alouette alouette | Web | 9. září 2011 v 22:31 | Reagovat

takových článků, které se čtou skvěle by mělo být víc... :)  
tu finanční jistotu Ti celkem závidím... já jsem momentálně ve fázi, kdy počítám každou korunku :)

6 m. m. | Web | 10. září 2011 v 0:36 | Reagovat

[1]: Ó, děkuji :) Nejsem si teď jistá, kterýho pána myslíš, ale je to fakt, nejsem s tím určitě jediná. Stejně mě to ale štve. Jediný pozitivum vidim v tom, že se mi tak rychle neokouká design, když sem vůbec nechodím :D

[2]: Viď. Vidím to stejně, taky jsem získala neuvěřitelnej respekt k lidem, co někde něco prodávaj.

[4]: Přímočaře? No já nevím, mně to přijde, že zrovna neprožívám nejplodnější období a že si až příliš mnoho věcí nechávám pro sebe. Teda na blogera :)

[5]: Mělo, ale já nemám tolik času :D Mne, to bylo sebestředný. Ale pokusím se. Nj, tak já ty peníze taky počítám. A pořád mám ještě dost velký dluhy. Ale jsem tak nějak v klidu, protože vím, že je mám z čeho splatit.

7 Kathryn Fierce Kathryn Fierce | Web | 10. září 2011 v 13:33 | Reagovat

V obchodě bych pracovat nemohla. Když občas vidím, jak se lidi dokážou s prodavačkama hádat nebo se k nim chovat... neměla bych na to trpělivost.

8 adaluter adaluter | Web | 10. září 2011 v 13:48 | Reagovat

Víš o co jseš bohatší? O to, že už víš, že každej člověk je fakt jinej, že na světě je spousta divnejch lidí, že většinu z nich nikdy nepochopíš a že nemá cenu si s tím a s nima lámat hlavu. Do teď jsi se stýkala jen s tím s kým si chtěla, teď si nucená tam čelit kdejakýmu blbci, je to škola, myslím že se ti to v životě bude hodit. I to poznání, že to třeba prodavačky nemaj lehký. A takhle těžký to má i spousta dalších povolání, na který jsme zvyklí nadávat, protože jsme to ještě nezkusili na vlastní kůži.

9 m. m. | Web | 10. září 2011 v 16:03 | Reagovat

[8]: No, rozhodně to neni poprvý, co potkávám řadu blbců a nepochopitelnejch exotů, ale teď se mi to děje v mnohem větším množství, to jo. Že to má spousta lidí na světě těžký, to mi bylo jasný už dávno, ale zažít to na vlastní kůži, to je skutečně nepopsatelnej zážitek a v podstatě nepředatelná zkušenost. Kdyby tak měli všichni lidi tu zkušenost za sebou, na světě by bylo opravdu jinak. Aspoň ten jeden den kdyby si každej stoupl za ten pult. To by bylo něco.

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. září 2011 v 17:13 | Reagovat

Plavání parádně vyčistí hlavu.
Někdy mám chuť těm sluchátkářům ty jejich drátky bezeslova ustřihnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe