Monday... been there, done that.

22. srpna 2011 v 22:56 | m. |  co se mi honí hlavou
Uf, tohle bude stručný.

Dneska byl vcelku normální den. Kolegyně ráno zaspala, tak jsem otevřela až v sedm. Pak se celej den skoro nic nedělo, jen mě přišla navštívit kamarádka, což mi neuvěřitelně zvedlo náladu. Nečekaná návštěva a navíc mi hned neutekla. Toho si vážím.

Volal mi vedoucí, ten dobytek. Už po mně asi nejede, dneska se do toho telefonu tvářil pěkně nasraně. Možná to bude mít něco společnýho s tím, že jsem mu celej víkend nereagovala na páteční telefonát (kterej jsem samozřejmě nestihla zvednout, protože jsem to k tomu telefonu měla strááášně daleko) a dneska jsem mu ten telefon típla, když mi volal. No sorry, ale vim já, že je to on? :D A byli tam lidi. Neni to hezký, když jsou na krámě lidi a zvoní tam mobil. No ale proč mi volal? Aby mi nasraně řekl, že pan majitel se mi tenhle měsíc milostivě rozhodl zaplatit, o co se peru už měsíc (nebo něco v tom smyslu), takže tenhle měsíc bude výplata o maličko šťavnatější ;) Jupijéj.

Docela si jásám i s Myšákem. Těžko to takhle narychlo vysvětlit, ale řekla bych, že došlo k rozchodu. V podstatě to udělal on, v hysterii nad tím, že jsem zrušila náš společný víkend u mých rodičů a babičky na chalupě. Neměla jsem z toho dobrej pocit, právě naopak, jímala mě šílená panika a bylo mi z toho hrozně zle, a tak jsem se rozhodla nelámat to přes koleno a odvolat to, dokud si tím nebudu jistější. No a on na to, že když na to teda nemám nervy já, že se se mnou rozchází. Což jsem původně nezamýšlela, ale jakmile jsem si tu zprávu přečetla, došlo mi, že se mi nesmírně ulevilo. Jedinej problém byl, že on to - jako obvykle - nemyslel vážně a dneska si pro mě přijel, aby na mě celou cestu dělal psí oči. Taky pak dlouho seděl na krámě a snažil se mi hrozně moc omluvit a udobřit si mě. Nechápal, že nejsem naštvaná. Jen už ho nechci. Já vím, zní to strašně. Sama nechápu, jak mě to mohlo takhle nadobro pustit během jedinýho víkendu, ale něco se ve mně zlomilo a já už v tom prostě odmítám pokračovat. Jen doufám, že bude schopnej zachovat se natolik dospěle, aby to překousl a nedělal mi scény. To objímání nohou na krámě mi dneska stačilo, o brutálních pokusech mě obejmout a políbit ani nemluvě. Je zoufalej. Chudák. Je mi ho líto. Ale co mám dělat. Nebudu ho líbat a objímat jen proto, že mi ho je líto.

Jo a máme kotě. Ty naše hajtry se k němu zatím moc nemají, ale to ony se nemají ani jedna k druhý, takže snad se to časem poddá. Je to šídlo, mimochodem. Lítá jak splašená :) A jmenuje se Allegra. Divný jméno. A je divný, že máme kotě. A je divný, že máme kotě a já nemám ani čas si s ním hrát. Vždycky když jsme měli koťata, byla jsem na mateřský. Asi to zkusim vedoucímu navrhnout :)
 


Komentáře

1 Marguerite Marguerite | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 10:43 | Reagovat

Ten pocit s chlapcem, rodiči a babičkou, znám, nesnáším to. Člověk si pak nemůže ani uvolněně sednout  a užívat si. Neustále je napjatej a bojí se, co se přihodí. nebo alespoň takhle to mám já. No a k tomu zbyteku, prostě sis uvědomila, že ho nchceš, nepotřebuješ, že je ti bez něj líp, což značí už to, že ve chvíli, kdy ti to řekl, se ti ulevilo, místo toho, aby tě to zabolelo a podobně.

2 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 27. srpna 2011 v 13:49 | Reagovat

Allegra je celkem zvláštní jméno pro kočku. S tím jménem znám jen hudební skupinu^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe