Červen 2011

Dlouhej krátkej

26. června 2011 v 19:13 | m. |  co se mi honí hlavou
Ne že by nebylo co psát, ale ono prostě fakt není kdy. Minulej tejden, kterej měl pro mě bejt tejdnem krátkym, jsem strávila prakticky celej v práci - kromě pondělka. Dokonce i v pátek, kdy už jsem byla fyzicky i psychicky totálně vyčerpaná a extrémně nutně jsem se potřebovala vyspat, mě šéf vzbudil v šest ráno (note to self: ve volných dnech vypínat telefon) s prosbou, jestli bych mohla zajet na prodejnu odemknout, že prý tam prodavačka, co ji sehnal na výpomoc, stojí před krámem bez klíčů a nemůže dovnitř, protože vedoucí toho dne se prostě nedostavila. Tak jestli prý jen můžu jet odemknout a že on jde zatím shánět někoho, kdo tam s ní pak bude na zbytek dne, abych mohla odejít.

Tak já teda že jedu, protože co už, byla jsem stejně vzhůru, takže klidnej spánkovej den byl ten tam, jenže když jsem dojela na místo, tak koukám, baner venku svítí a vedoucí i prodavačka jsou vevnitř a vybalujou. Tak na ně bušim, pustěj mě dovnitř a ptám se frajerky jednak, kde byla, a druhak, proč proboha nezavolala vedoucímu, že už je na místě. Na to ona celkem v klidu, že zaspala, a že když dorazila, tak se hned pustila do vykládání, aby stihli otevřít. Tak já volám nasraně šéfovi, že blbka je už na místě a že když už jsem tady, tak jim teda pomůžu vyložit a pak pojedu, protože co bysme tam dělaly tři. No, nakonec jsem tam s nima byla do desíti a dělala chlebíčky, protože ony měly vepředu dost co dělat - co nestihneš srovnat a uklidit ráno, přes to se tam pak prostě přizabiješ, protože ty davy lidí po ránu se nedaj zadržet - a co, chlebíčky mě bavěj. Sralo mě spíš to, že tý frajli to vůbec nebylo blbý, že mě kvůli ní vzbudili a že tam - kvůli ní - jedu jako kráva v šest ráno. Jenom se šklebila, že to je šílený, zrovna na poslední den (dala výpověď, že už to nemůže vydržet) a že zaspí. Ale že já to odseru, to jako nic. A ta prodavačka na záskok mi taky hnula žlučí, všechno cpala do velkejch papírovejch pytlíků, i ty nejmenší kousky pečiva, který by se normálně vešly do těch malejch. A ten výraz, když jsem jí poprosila, aby s nima šetřila a dávala to do malejch? Darmo mluvit...


Nezvládám

20. června 2011 v 13:55 | m. |  co se mi honí hlavou
Uách... morning...

Blogování už není, co bejvalo. Nemám na to čas ani energii, na pc jsem tak jednou, dvakrát týdně, a přitom si ani nejsem jistá, co bych vám tak řekla. Jak šílenou a šíleně náročnou práci jsem si našla? Jaký existence mi choděj do krámu? Jak se mi včera z jedný z nich udělalo úplně blbě od žaludku, protože ty historky, co mi ten dědek chodí vypravovat, to se prostě nedá (bezďák, asi stoletej, nechutnej, a ještě do mě valí historky sexuálního rázu? Teda přátelé, já jsem zvyklá na leccos, dokážu se bez problémů naobědvat u Sběratelů kostí nebo u The Lexx, ale tohle? Na to nemám...).

Ale jinak to zvládám. Právě teď za sebou mám dlouhej tejden a kromě jednoho průseru z pondělí (moment, to se vážně stalo jenom před tejdnem? Připadá mi to jako měsíc O.o) se nic závratnýho nedělo, nebo aspoň ne tak závratnýho, abych to nezvládla. Jsem na sebe poměrně pyšná. To pondělí mě mrzí a v ten moment jsem si připadala jako ten největší idiot na světě, bez naděje na nějaký zlepšení, protože takovej nepoučitelnej kretén jako já nic takovýho jako zlepšení očekávat nemůže, na druhou stranu, celej problém byl zaviněnej tím, že mě tam nechali samotnou. Ve všední den, kdy to prostě neni fyzicky možný, zvládnout to v jednom člověku, mi tam poslali někoho s velkym zpožděním, takže otevřít jsem musela sama, a pak mi taky nepomohla, jen vyráběla chlebíčky atd., ale na krámě jsem stejně byla sama. Šéf, kterej mi sliboval, že se tam zastaví, se sice zastavil, ale jen asi na minutu, a jeho slibovanej návrat se nekonal. No, nebudu zabíhat do detailů, ale večer jsem z toho byla ještě mnohem víc na prášky než onehdá z tý informace, že mě nechají na krámě samotnou v neděli. Kam se to na to pondělí hrabe...


O blokádě, tedy o tom, jak to nemá být

12. června 2011 v 23:00 | m. |  co se mi honí hlavou
Upřímně řečeno, televizi a vůbec média už delší dobu nesleduju, alespoň ne pravidelně. Vím, je to svým způsobem špatně, vzdělaný člověk by měl mít přehled o všem, co se kolem něj děje, ale v tomhle státě? V týhle době? Divte se mi.

Před časem, už to bude víc než rok, mě prostě přestalo bavit, co se v tý televizi dozvídám. A nejen to. Přestalo mě bavit, že kdykoli se koukám na film, dostanu k němu závdavkem tři hodiny reklam navíc, a to ještě tak neschopně vložených, že mnohdy hrdinu ani nenechají doříct jeho dramatickou repliku a jeho poslední slova prostě useknou. Ponechám stranou, že naprosto nechápu, jak se něco takového může dít - stříhají to snad opilí? Nebo je to prostě tím, že jim je buřt, že se na ten film někdo bude dívat? Nevím a jak říkám, ponechám to radši stranou.

Díky rozhodnutí zbavit se televize, která stejně fungovala jen tak tak, jsem najednou získala spoustu volného času, který, když už ho chci trávit koukáním na filmy a seriály, mám šanci svobodně naplnit právě a jen tím, co mě zajímá a na co se dívat chci. Což je paráda, ale samozřejmě to s sebou přináší i tu nevýhodu, že nejsem informovaná.

A tak jsem se v pátek večer dozvěděla, že se chystá stávka a že v pondělí od rána do večera nepojede metro. A především to, že se tudíž nemám jak dostat do práce, protože auto nevlastním, a i kdyby, nemám řidičák, a i kdyby, do toho štrůdlu, co nastane, bych neměla zájem se zapojovat - kor když má bejt část hlavních tahů úplně zablokovaná. Jít pěšky na Palmovku? Děkuji, nechci. I s pojízdným metrem vstávám ve čtyři hodiny ráno a představa půlnočního budíčku mě dvakrát netankuje. Vytáhnout kolo? Taky nic moc. Nejsem zvyklá jezdit po městě, neznám pořádně pravidla a značky a nevím ani, kde jezdit můžu a kde ne. Přičtěmež k tomu fakt, že nemám helmu a že ve čtyři ráno můj mozek ještě dávno spí, a vyjde nám, že abych za takové situace sedala na kolo a vydávala se do toho provozu, který navíc bude stát za to, jelikož jistě nebudu jediná s podobnými problémy, je prostě špatný nápad.

Během diskuse v autě, cestou na chalupu, mi táta slíbil, že mě do práce odveze autem. Bude si sice muset přivstat a po mém odvozu se vrátit ještě asi na hodinu domů, než bude moct jet do vlastní práce, ale že to prostě jinak nejde. Samozřejmě, správně by se o takovou věc měl zajímat můj zaměstnavatel, on sám by mi měl volat a ptát se, jestli se mám jak dostat do práce a jak to vidím, a ne že mu budu v sobotu psát smsku, že špatně, a on mi na to prakticky neodepíše, ale myslím, že řešit, co by mělo být v tomhle státě (a vůbec i jinde ve světě) správně, už tak nějak nemá cenu. Z toho jsem už vyrostla.

Ale štvalo mě to. Štvalo mě to, že kvůli nějakýmu idiotovi, co si postavil hlavičku, si musím dělat starosti s tím, jak do tý práce dojedu. Jako by nestačilo, že musím vstávat ve čtyři, kupovat si předraženej lístek na metro (bohužel stále nevlastním Opencard, prostě na ni nemám), přestupovat (nesnáším přestupování), pak makat jak fretka, stále ve střehu, až do osmi večer, pak dělat uzávěrku, to máme aspoň do devíti, desíti, a pak zase jet s přestupem a dalším drahým lístkem domů, ještě si nějakej kretén vymyslí, že metro prostě nebude? To mi silně pohlo žaludkem.

A co mi jím pohlo ještě víc, je fakt, že ta svině na něco takovýho vůbec nemá právo. NIKDO nemá právo blokovat dopravu a zabraňovat lidem, aby šli do práce. Pokud jde o mě, považuju to za útok teroristickýho rázu a nedokážu pochopit, že jim v tom nikdo nezabrání. Místo aby individuum, který takovou věc začne organizovat a veřejně se k tomu hlásí, zatkli, vyjednávají s ním podmínky a v klidu si ho zvou na rozhovory do televize, aby se ho tam veřejně zeptali, jak to teda bude, kdy se ta blokáda odehraje a kde přesně. Něco takovýho mně osobně přijde nemyslitelný, šílený, na hlavu, ne-po-cho-pi-tel-ný! Ale tady v Čechách? Pohoda leháro.

Nezatknou ho, ani mu v tom nijak nezabrání, Kalousek ho tak možná pěkně poprosí a důrazně požádá, aby to nedělal, a možná že mu i řekne, že na to nemá právo, že to je nelegální atd atd, ale prosimvás koho to zajímá? Nikoho. Protože stát se tady dopouští stejný chyby jako na tolika jinejch místech - vyhrožuje planejma kecama, o nichž ale všichni věcí, že to není nic než planý kecy, prostě proto, že v případě neuposlechnutí tady NEEXISTUJÍ SANKCE! Proti blokádě se nikdo doopravdy nepostaví. Policie nezasáhne, ačkoli na to má plné právo a navíc i POVINNOST to udělat, protože blokáda a obsazení Prahy nejsou ničím jiným než útokem na práva a svobodu jejích obyvatel. Jenže policie aby něco dělala? Prosímvás... Pomáhat a chránit? Leda nasrat...

A tak nám prostě nezbývá než tiše přihlížet, jak nás odboráři a Ováci okupujou (jeez, Ováci mi taky hli žlučí. Co je jim kurva do Prahy? Co kdybysme my, pražáci, kterejch je x-krát víc, vtrhli k nim do Ovy a celou ji obsadili? Zesrali by se do vejšky!), nasadit turistické botky, pokud je vůbec v našich silách, abychom na místo určení kdy dorazili pěšky, nebo se jinak postarat o to, aby chod našich životů byl co nejméně narušen. Abychom se dostali do práce, my, pracující lid, pro nějž má vlastně celá tahle akce být organizována. No já nevim, asi jsem divná, že mě to zaráží, ale prostě mě to zaráží. Protože milý pane Zavadile (kurně, to mi dalo práci se přemoct...), JÁ JSEM TEN PRACUJÍCÍ LID, ZA NĚJŽ SE TAK ODVÁŽNĚ BIJETE, A JÁ VÁM ŘÍKÁM, HLEĎTE SI KSAKRU SVÝHO A SHNIJTE V PEKLE ZA TO, ŽE MI BRÁNÍTE DOSTAT SE DO PRÁCE, KTEROU JSEM DVA ROKY HLEDALA! Protože abych se do ní teď, když ji konečně mám, kvůli takový svini jako jste vy, nedostala? To bych se na to podívala!

Samozřejmě nejsem odborník na tuhle situaci a přiznávám, moje informace možná nejsou stoprocentní, ale co jsem tak slyšela, návrh reformy, proti níž hodlají odboráři tímto způsobem protestovat, je zatím pouze ve fázi návrhu, ještě zdaleka to není reálné, a tudíž je takový protest zdaleka přehnaný. Navíc třeba pokud jde o lidi od železnice, tak ti by podle mě vůbec měli držet klapačku, protože železnice, jakožto prodělečný a státem dotovaný podnik (!) si prostě nemůže dovolit vyhazovat na benefitech, na něž ani morálně vzato nemají a nikdy neměli právo. Aby nejen oni zaměstnanci, ale i celá jejich rodina jezdila zadarmo? No kde to sakra jsme? To je jako bych si já i celá moje rodina mohla nabírat v pekárně rohlíky a zákusky podle libosti, protože tam já pracuju. Vám to připadá normální? Mně ne. Milí zlatí, otevřete laskavě oči a pohlédněte skutečnému světu do tváře. Takhle to v něm totiž prostě nechodí.

Slyšela jsem taky, ale nemám to potvrzené, že v případě, že plánované změny projdou, přijde takový zaměstnanec o benefity přibližně v hodnotě tří tisíc korun ročně. Tři podělaný tácy. A tohle všechno kvůli nim?

Na to všechno můžu jen říct - když se vám nelíbí podmínky, za nichž makáte ve státních službách, tak jděte jinam. Tisíce nezaměstnaných rády nastoupí na vaše místa a budou vděčny za to, že mají práci a mohou vydělávat na sebe i svou rodinu. Tisíce jiných budou rády, že mají co do huby.

A už vůbec nebudu začínat o Zavadilovi samotném. O tý svini, co se "bije za práva prostých občanů" tím, že je okupuje, vydírá stát, připravuje lidi o výdělek, na němž zrovna v téhle době tolik lidí zcela závisí, protože každá koruna je dobrá, a která přitom opustila svou vlastní rodinu a dvacet let se o ni vůbec nezajímala. Jak vůbec někdo může takovou kreaturu poslouchat a následovat? Co má někdo takovej co kecat o morálce, o tom, co je špatný a dobrý a co by jak mělo bejt? Sesadit, ukamenovat, zavřít až zčerná, nic jinýho si ten šmejd nezaslouží. Ovšem na prvním místě bych ho soudila za narušování veřejnýho pořádku, běhu věcí a já nevim co všechno se mu dá ještě přišít. Klidně ten terorismus a šíření poplašný zprávy, vždyť tohle nic jinýho neni!

No, ale dost už vztekání se. Jdu radši děkovat UCHu, že blokáda byla přesunuta na čtvrtek, kdy mám volno, a nastavit si budík na čtyři ráno, abych mohla pokračovat v účasti v pracovním procesu, čili v aktivitě, která je teď pro mě silně důležitá a v níž mi chce ta svině vyžraná bránit. Tfuj. A stát ať se taky stydí. Ustupovat vyděračům. Povolovat takový svinstva. Že jim neni hanba...

První pracovní týden

5. června 2011 v 21:20 | m. |  co se mi honí hlavou
Tak za sebou mám první tejden v práci, což si skoro řiká o nějaký to shrnutí, co? :) Tak jdeme na to, páč s chutí do toho, až se ucho utrhne, a tak dále. No, znáte to, ne?


Pochopení zázraků života, Petr Uspenskij

4. června 2011 v 17:10 | m. |  challenge
Já ani nevím, kde začít, protože tohle je prostě kniha, kterou nedokážu popsat, uvést, zhodnotit, zařadit ani nic podobného. A hlavně ji nedokážu postavit do řady k těm všem ostatním knihám, které jsem přečetla, protože je prostě úplně jiná.

Je to především kniha, kterou jsem prostě měla přečíst. Měla se mi dostat do ruky, a tak se mi do ní dostala. A když jsem ji začala číst, pochopila jsem velmi rychle, že mě čeká nejeden šok, protože tohle dílo mi dá do souvislostí věci, které už dávno vím nebo o nich tuším, ale neměla jsem v nich systém, nechápala jsem je. A ne že by to teď bylo jinak, pořád nic nevím, ale aspoň tuším, jak říká autor, že "někde něco je" a že to něco je tak strašně lákavé a správné, že to musím mít. Nebude to zítra, nebude to možná ani za rok, ale cesta, kterou kráčím, tam vede.

Připadá vám, že mi vůbec nerozumíte? No to je právě ono. Museli byste za sebou mít stejný kus cesty jako já, abyste pochopili nejen o čem píšu tady já, ale i o čem mluví Pochopení zázraků života. Protože to není četba jen tak pro někoho a rozhodně to není lehká četba, domnívám se, že je to spíš záležitost pro ty z nás, kteří už v tomhle směru kousek ušli a kteří tuší, jaké to je, kráčet po takové Čtvrté cestě. Bláboly? Možná. Ale líp vám to nepopíšu. To se musí vidět, zažít, procítit a pochopit :) A je taky, domnívám se, pravdou, že kdybych tu knihu dostala do ruky před pár měsíci, nedala by mi toho tolik co teď. Byla prostě správně načasovaná :)



Nášlapy

4. června 2011 v 16:36 | m. |  poesie
Na laně
vezmu tvou ruku
do dlaně

Vzpomínky na čas, kdy byli jsme svoji
jsou ty tam a já jsem jen oporou tvojí

Čas někdy rány vážně zhojí

*
The Puttytribe