O zázracích

3. května 2011 v 12:10 | m. |  co se mi honí hlavou
Znáte to, když čtete nebo posloucháte příběhy o lidské solidaritě, o lásce, o tom, co někdo udělal dobrého pro druhé a bylo to oceněno a tak tomu podobně a říkáte si - proč mě tohle nikdy nepotká? Já zrovna čtu třetí porci Slepičí polévky pro duši a celou dobu si říkám - tohle si někdo hezky vymyslel, tohle je tak pěkný, ježiš jak já bych chtěla potkat někoho tak dobrýho a hodnýho, někoho tak soucitnýho, někoho, kdo má zájem... no a pak najednou:


Včera jsem zapomněla jít na angličtinu. Nebylo to bohužel poprvé, a tak jsem se na sebe vážně nakrkla, mlátila jsem hlavou do stolu, nadávala jsem si a strašně jsem se omlouvala tomu klukovi, co ho doučuju. Bylo mi jasný, že jemu je to celkem jedno, ten se tomu rád vyhne, ale horší to bude s maminkou. Umínila jsem si, že jí napíšu smsku, že se jí hrozně moc omlouvám, že toho mám nějak moc, byl náročnej víkend a mně se to prostě úplně vykouřilo z hlavy. Je to milá, skvělá, chápavá paní, tak snad to pochopí.

Jenže než jsem si to stihla v hlavě zformulovat, pani mi sama zavolala a jednoduše řečeno si mě v tom telefonu poddala. Byla na mě extrémně nepříjemná, říkala, že jestli to nechci dělat, tak to dělat nemusim a ať to řeknu, že ona do toho kluka nutí jak může a já si pak nepřijdu a že to takhle nejde a já nevim co ještě. Omlouvala jsem se jí, jak jsem mohla, věděla jsem, že je v právu (už jednou jsem nedorazila - kvůli nedorozumění, myslela jsem, že mám přijít jinej den - a jednou jsem přišla o čtvrt hodiny pozdě, což mimochodem ani nevim, jestli ví, ale každopádně měla právo bejt naštvaná), a tak jsem se nijak nehájila, jen jsem se jí snažila vysvětlit, že mě to hrozně mrzí, že si za to rvu vlasy, protože se mi to nepodobá a že se to už nebude opakovat. No, moje vysvětlivky jí moc nezajímaly, velmi chladně se se mnou rozloučila a zavěsila mi.

Měla jsem z toho vážně hroznej pocit. Byla jsem na sebe neuvěřitelným způsobem naštvaná. Zkazila jsem si tak celej den a narušila naše vztahy, což vážně nemám ráda, a přitom proč? Nemám práci, ta angličtina je pro mě jedinou momentální zodpovědností a "prací" a já na to zapomenu? No moje sebevědomí kleslo na bod mrazu a celej zbytek dne jsem si nadávala do neschopnejch krav.

A i když jsem věděla, že jsem si to zasloužila, k tomu všemu se přidaly ještě pocity zahanbení a zklamání, který ve mně vyvolal ten telefonát. Neřekla bych do tý pani, že bude na někoho takhle nepříjemná. A nejsem zvyklá, aby byl někdo takhle nepříjemnej na mě - teda někdo cizí. A tak mi z toho bylo po zbytek dne špatně a věděla jsem, že se teď celej tejden budu užírat a každej den si budu připomínat, že zase příští pondělí mám angličtinu - jestli vůbec, z toho telefonátu jsem tak nějak nepobrala, jestli mě vůbec ještě chce.

No a pak to přišlo. Dneska ráno, zrovna když jsem si četla tu Slepičí polévku a říkala si, že něco takovýho mě nikdy nepotká, přišla mi od paní smska, že se mi omlouvá za ten včerejšek. Měla prý toho moc a já to slízla za všechny. Uznala, že zapomínáme všichni a že ostatně není jednoduché se s ní domluvit, protože kluk má furt plnej program a musím se podle něj řídit. No mně spadla brada málem až na podlahu, přečetla jsem si to dvakrát a nemohla jsem se přestat usmívat. Taková sebereflexe? Takový uznání vlastní chyby? Ta pani u mě ve vteřině stoupla asi tak o milion stupínků výš na mém pomyslném žebříčků charakteru a hned jsem jí odepsala, že to je v pořádku, protože jsem si to zasloužila, a že se to už nestane. Do kalendáře, co stojí na stole, jsem si udělala velmi výraznou poznámku, když to nestačilo v diáři, a doufám, že příště mě už senilita neporazí a že dostojím slovu. No, to se to hnedka příjemněji vstává :)

A víte co ještě? Zejtra mám první pohovor! Držte palce ;)
 


Komentáře

1 Bastett Bastett | 3. května 2011 v 12:40 | Reagovat

Palce držím a páááni! Tohle nechápu, jaktože se to děje všem kolem mě :)

2 Skye Skye | Web | 3. května 2011 v 12:45 | Reagovat

Já se snažím nic neřešit, být prostě "free", což je mi podobný, že ano..(?) a vykašlat s na lidi, jejichž jedinou radostí je připomínat mi, že všechno dělám špatně. Chech.

3 Bruneta Bruneta | Web | 3. května 2011 v 13:38 | Reagovat

Palce budu držet ;)

4 Lilithen Lilithen | Web | 3. května 2011 v 14:47 | Reagovat

Škoda, že ne každý má tu slušnost a po excesu se omluví, jako ta paní. Hned by měl každý život příjemnější, kdyby lidé byli více empatičtí, třeba já se kvůli každé hádce nervuji ještě týden poté :)

Jinak držím palce, ať se u pohovoru zadaří :)

5 Rabe Rabe | Web | 3. května 2011 v 15:36 | Reagovat

tak ta paní musela být opravdu slušná, protože něco takového se už dnes nevidí

6 adaluter adaluter | Web | 3. května 2011 v 18:32 | Reagovat

Jsem ráda, že se to takhle vyřešilo, já i ve svém věku na podobné jednání reaguji buď rovnou pláčem, nebo nejsem schopná ze sebe vypravit jediné slovo a brečím pak doma, každopádně mě to strašně rozhodí. Tak si dovedu představit tvůj údiv a dobrý pocit z toho, že se ti omluvila. Na pohovor držím palce.

7 Mami Mami | Web | 3. května 2011 v 20:05 | Reagovat

Tak vidíš. Držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe