Tajemství staré tisíce let

25. února 2011 v 13:57 |  co se mi honí hlavou
Mně to nějak nejde, psát do toho novýho editoru :P Furt na to koukám, už včera jsem chtěla psát, co jsem dělala a tak, ale neni to ono - a teď ještě koukám, že ty písmenka jsou tu nějaký úplně miniaturní O.o No, on si to po mně stejně nikdo nepřečte, protože statistiky návštěvnosti potvrdili, že mě čtete jenom když název článku obsahuje slova "sex" nebo "kurva" :D Ne, to bych kecala, čtete mě i jindy, až se divim, co tu furt hledáte, ale ty poslední články opravdu trhaly rekordy. No, až zase budu nasraná nebo nadržená, budu pamatovat na to, že přesně to čtenářská obec baští, a podělím se :)

Dneska vás ale asi zklamu, mám docela dobrou náladu, ba dokonce velmi dobrou, až se divim. Proč to? Řekla bych, že to souvisí s tím, že včera jsem ji měla naprosto otřesnou (odnesl to kolega, chudák, byli jsme spolu tři hodiny v kavárně a během tý doby se mi podařilo dokonale ho vydeptat a vysát z něj všechnu energii. Dobře já) a že dneska svítí sluníčko, takže se ta svinská zima dá vydržet, no a taky jsem se včera večer podívala podle doporučení na dokument Tajemství (2006, neplést s filmem 2007), což mi sice neřeklo zase tolik novýho, jelikož přesně o tyhle věci se zajímám už delší dobu a snažím se aktivně je praktikovat od minulýho podzimu, kdy jsem začala chodit do meditačního kurzu a zajímat se o buddhismus. Přesto mi to ale nesmírně pomohlo, protože slyšet ty věci od tolika významných (a hlavně úspěšných) lidí, v takový koncentraci a v takovym podání, na mě mělo prostě větší efekt než všechny ty knihy, který jsem o tom doposud přečetla. Nebo ne větší, ale prostě mě to víc heclo.
(enter)
Na druhou stranu, deset hvězdiček bych tomu dokumentu nedala, protože chvílema mi ty lidi lezli ukrutně na nervy, hlavně teda když se tam stokrát opakuje to samý (to ovšem z větší části přičítám svojí mizerný náladě) a zní to všechno tak hrozně propagandisticky a sektářsky, ale klidně vám tady odpřísáhnu, že už ve druhý polovině filmu mi najednou bylo mnohem líp a zjistila jsem, že se nepřetržitě usmívám nebo dokonce i směju, čemuž bych teda na začátku rozhodně velký šance nedávala. A pak, byl tam takovej úžasnej moment, kdy divák dostane za úkol podívat se na svoje ruce a dobře si je prohlídnout. V první chvíli si řikáte:"Na to ti seru, ty mi nebudeš řikat, co mám dělat" :D, ale tady se ukáže, jak moc chcete změnit svůj život, jak moc se chcete mít líp a jak moc se máte vůbec rádi - no a já se mám hodně ráda a rozhodně se chci mít líp, takže jsem se na ty ruce fakt podívala a zkoumala je. A pán na obrazovce mi pak řekl, ať si představím ty svý ruce na volantu svýho novýho auta. A lidi, já nevim, jak dobře mě znáte, ale já nemám řidičák, auta mě nezajímají, ani v sobě nemám žádný puzení si ten řidičák dělat, natožpak si pořizovat auto, ale v tu chvíli jsem si to prostě představila a já jsem úplně cítila povrch toho volantu a cítila jsem vůni toho novýho auta a viděla jsem před sebou cestu a najednou jsem se usmívala jako debil a ten pocit mě totálně zaplavil, jako bych snad byla v nějakym transu nebo zfetovaná. Najednou jsem věděla, že ten řidičák chci mít, že chci držet v rukou jízdu svýho auta (života? Že by záměrná paralela? Proto ten příklad s autem a řízením?) a že až k tomu dojde, budu mít naprosto úžasnej pocit, kterej mít chci.
(enter)
Musím říct, že to byla zatím nejúčinnější reklama na automobilismus, jakou jsem kdy zažila, protože v těch pěti nebo kolika vteřinách mě, totálního automobilovýho ignoranta, přiměla chtít auto a hrozně se na ně těšit :D No kdyby nic jinýho, tak už tohle dokazuje, že ten film je sakra účinnej.
(enter)
Jinak si myslím, že mi pomohl a ještě pomůže, jako ostatně všechno, co dělám přibližně od toho podzimu. Už teď vidim obrovskej efekt a to jsem pořád sotva v půlce cesty, kterou bych si přála urazit. Spíš ještě míň, protože můj požadovanej cíl je vlastně spíš takovej první tábor a za ním je toho ještě mnohem víc, po čem zatím nebažím, ale bažit určitě budu. Pořád si říkám - kam já se jednou můžu dostat s takovým přístupem? Jak šťastná a skvělá můžu být? Jak můžu zářit? Nesmírně se na to těším a každýmu, kdo má jakýkoli problémy, radím následovat. Tohle možná nezabere do týdne, do měsíce, možná ani do roka, ale pokrok můžete cítit každej den, každej moment, kdy se vám podaří zastavit se, nadechnout se, uvědomit si ten konkrétní moment, v němž se nacházíte a jímž jste, a být prostě happy, byť jen na chviličku. Protože i ta chvilička pro vás může být nekonečná a můžete si ji s sebou nést klidně po zbytek dne a nikdo vám ji už nevezme.
(enter)
Je to ale boj, to rozhodně. Zvlášť pro mě jakožto člověka, kterej byl vždycky mnohem emotivnější a mnohem přemýšlivější než lidi běžnýho rázu, jelikož právě mysl a negativní emoce jsou věci, který se musím snažit odříznout a kontrolovat. Je to vlastně pokus o naprostej převrat ve mně samotný a víte co, lidi se mění, ale nikdy to není ze dne na den, ani když moc chcete nebo se moc snažíte. Nic velkýho nemůže přijít samo, pokud do toho nevložíte pořádnej kus energie a nepilujete to každej den a každou vteřinu. To ale rozhodně není důvodem k nějakýmu strachu nebo couvání, protože jak se říká, pozitivní myšlenka má stokrát větší sílu než ta negativní, takže když se chcete změnit k lepšímu a chcete dosáhnout něčeho krásnýho a velkýho, a když se tomu budete opravdu cele oddávat a dáte do toho srdce, tak to prostě přijde, ať zejtra nebo za rok. A to klidně odpřísáhnu.
(enter)
No ale teď mě už omluvte, jdu makat a přemýšlet o tom, jaký si koupim to autíčko :D See ya ;)
(enter)
P.S.: Jestli vám tenhle článek nedával moc velkej smysl, podívejte se na ten film nebo čtěte moje starší články o meditaci a smyslu života, jelikož tohle na ně navazuje.
 


Komentáře

1 Lili Lili | E-mail | Web | 25. února 2011 v 14:35 | Reagovat

Ach, jsi mi duší tak blízká. Inu, zákon přitažlivosti :)

2 adaluter adaluter | Web | 25. února 2011 v 15:54 | Reagovat

Ať je to čímkoliv, je ti líp a to je důležité. Jen doufám, že za tím filmíkem nestojí, jako sponzor, nějaká známá automobilka. :-) Když to takhle působilo na tebe, která nemáš řidičák a nad autem si nikdy neuvažovala, co teprve někdo, kdo auta může, ten musel hned po shlédnutí pro ten nový volant vyrazit. :-D

3 phoenix phoenix | Web | 25. února 2011 v 16:36 | Reagovat

Tenhle článek se četl naprosto nádherně:-) bereš věci za správnej konec,jenom tak dál!
Doporučil bych ti,pokud jsi ještě neviděla,například film pokojný bojovník, případně you can heal your life od louise hay...měly na mě dost podobný účinek...

4 m. m. | Web | 25. února 2011 v 19:30 | Reagovat

[3]: Bojovníka jsem rozhodně viděla a zamilovala si ho, viz http://phoenixrise.blog.cz/1101/jak-jsem-pochopila-smysl-zivota ;) To druhý zkusím, takovejch věcí neni nikdy dost. Dík za tip :)

[2]: Taky si řikám :D

[1]: Jj :) Ono to ale opravdu funguje, to je na tom to nejbláznivější. Dneska jsem byla na jedný burze a čtvrt hodiny tam přemýšlím, že bych si něco pořídila, ale nemám moc peněz a mělo by to bejt fialový, a najednou tam mezi stolama vidim takový barevný ozdobný šňůrky na přívěsky a zrovna tam maj přesně tu perfektní fialovou, jakou hledám. A drahý to nebylo. A navíc to vyřešilo druhej, zdánlivě nesouvisející problém, o kterym přemýšlím už dva týdny - na co si pověsit takový pěkný stříbrný srdíčko :) Náhoda? Nebo to bylo proto, že na to usilovně myslim? :)

Taky jsem na tý burze asi hodinu očima hledala jednoho člověka, pak jsem tu burzu dvakrát prošla a on tam totálně nebyl. Jdu si teda poněkud zklamaně sednout ke stolu a kdo tam za dvě minuty nepřijde pokecat s tátou - no jasně že pan hledaný :D A takový věci se mi dějou furt, když mám pozitivní myšlenky. Prostě to funguje, o tom žádná.

[1]: No jasněže, na lidi to taky platí. Když jsem nejvíc potřebovala pomoc, těsně po neslavnym rozchodu, najednou se mi ozval kluk, kterýho jsem viděla asi dvakrát a nikdy s ním pořádně nemluvila. Řekl mi, že se sice moc neznáme, ale že se mnou musí mluvit, a slíbil mi, že mi to pomůže. Bylo to asi den po rozchodu a docela jsem uvažovala, jestli si hodit mašli nebo skočit z mostu, takže na nějaký srazy s někym, koho ani neznám, jsem opravdu neměla náladu. Přesto jsem ale cítila, že tam jít musím, že to je správná věc, no a tak jsem šla. Ukázalo se, že je to buddhista a neuvěřitelně milej člověk, vytáhl mě z toho nejhoršího a musím říct, že málokdo v mym životě pro mě udělal tolik v tak malym časovym úseku. Nikdy mu nepřestanu bejt vděčná. A poučení? Když nejvíc potřebuješ pomoc, ta pomoc přijde. Někdy si ji musíš poskytnout sama, ale někdy ti vesmír pošle na pomoc i druhou osobu, když ty sama už nevíš kudy kam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe