Maluju a miluju

30. ledna 2011 v 0:12 |  co se mi honí hlavou
Blue
Tak jsem dneska zase po dlouhý době trochu malovala. Původně jsem teda zamýšlela něco úplně jinýho, ale bohužel moje starý tempery už poněkud dosloužily, většina z nich je totálně ztvrdlá a už mi došla i bílá, kterou jsem dneska právě hodlala použít na ztvárnění jedný meditační vize, takže jsem byla nucena uchýlit se k nouzovýmu plánu a když už jsem ten papír tak krásně nafialověla, bylo třeba vymyslet něco jinýho, čím ho zaplním. Jediná dostupná barva byla světle modrá a když jsem tak do toho papíru koukala, najednou jsem věděla, že chci namalovat srdce. A vem to čert, že srdíčka obvykle malujou šťastně zaláskovaný lidi, vem to čert, že se blíží ten ***** Valentýn a že ho zase prožiju sama. Veškerej ten bojkot ve mně prostě dneska opadl a já chtěla to srdíčko namalovat, ať si řiká kdo chce co chce. No a co že nemám přítele, kterej by mi byl oporou, když už mi dochází dech. No a co, že k zbláznění miluju někoho, kdo mi to nikdy nebude moct oplatit. To ještě neznamená, že mě láska a všechny ty věcičky okolo nebaví, právě naopak.

Btw děkuji Bels za nápad s křišťálem pod polštář - dneska po nějaké době žádné noční můry :)

A nakonec dodám, že jsem se dneska konečně trochu prošla venku a i když tam byla zima jak v psírně, byla to příjemná změna. Rovněž vynikající oběd, kterej jsme ani nestihli vyfotit, jak jsme ho hned zhltli :D Hon na čarodějnice s Cagem už taková vyhra nebyla, ale taky to nebylo zase tak zlý, takže odpoledne celkově považuji za úspěšné a v příjemné společnosti strávené. No a co že už nikdy nebude můj. Stejně je to báječnej člověk a jsem ráda, že se věci mají tak, jak se mají. Mohlo bejt hůř.

Btw. jak na to tak koukám, nestačím se divit, jak je to srdce rovnoměrný. A to jsem ho ke všemu namalovala jen minimálním množstvím tahů a ani jedinkrát jsem nepřetáhla. To se mi rozhodně nepodobá, mně s mejma věčně se třesoucíma rukama a neustálým ukapáváním všude mimo (jenom dneska jsem se třikrát polila pitím, jednou z toho vařícím čajem). Zdá se, že ta láska je to jediný, v čem si jsem doopravdy jistá. Achjo, někdy je ten život fakt těžkej na žití...

 


Komentáře

1 Bylinka Bylinka | Web | 30. ledna 2011 v 1:38 | Reagovat

Myslím si, že malování by mělo být naprosto spontánní záležitostí, takže je skvělé, že ses nechala unést chvílí a srdce nakreslila, i když jsi neopětovaně zamilovaná, i když nemáš ráda Valentýn:)
Taky už se delší dobu chystám k tomu, že něco nakreslím, tak snad příští týden, až už budu mít konečně po zkouškách, nastane ta správná chvíle:)

2 adaluter adaluter | Web | 30. ledna 2011 v 1:55 | Reagovat

Tohle navíc vůbec není kýčovitý, rudý Valentýnský srdce, ale zasněné, nostalgicky kouřové srdíčko, hledající svou vlastní cestu.

3 Bels Bels | Web | 30. ledna 2011 v 11:22 | Reagovat

Srdíčko je krásné, moc se mi líbila poslední věta :) Jinak jsem ráda, že křišťál zabral :)

4 phoenix phoenix | 30. ledna 2011 v 12:57 | Reagovat

Když maluješ s láskou,není se co divit:)
Jak dlouho to trvá? Kdysi jsem procházel asi něčím dost podobným. Hlavní je nezahořknout a nezanevřít na lásku jako takovou,ale jak vidím,to u tebe nehrozí:)

5 m. m. | Web | 30. ledna 2011 v 17:01 | Reagovat

[4]: Mno. Potkali jsme se někdy na podzim 2009 a od té doby jsem do něj byla zamilovaná jako blázen a stupňovalo se to. Chodit jsme spolu začali přibližně v březnu a to už jsem ho milovala. A od té doby jsem ani na okamžik nepřestala. Rozešel se se mnou v srpnu. Co myslíš, je vůbec možný přestat někoho milovat? Protože ty moje city neslábnou a mě to ničí. Bojím se, že si tímhle jen zkazím kus života, protože žádnej zázračnej comeback nás nečeká, ale nevím, jak se toho zbavit. Prostě mě to nechce pustit.

6 Norman Norman | Web | 31. ledna 2011 v 9:45 | Reagovat

.) já nevím, přijde mi, že to srdce má něco do sebe, to bude asi těma barvama, no jinak přeci vypadá rudé srdce na bílým papíře :D

7 phoenix phoenix | Web | 1. února 2011 v 14:32 | Reagovat

Nevim jestli to jde takhle přímo,ale myslím,že to ani není tak zásadní-láska samotná nikdy nebolí, spíš je potřeba oprostit se ode všeho lpění a podobných věcí.láska zmizet nemusí,jen se změní její druh,a pak ti nebude v ničem v životě bránit...a ano,to jde určitě...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe