Mineralogická výstava v Tišnově

7. listopadu 2010 v 19:56 |  co se mi honí hlavou
Jsem zpět z třídenní burzy v Tišnově a mám dost. To byl zase flám :D Teda samozřejmě nejen to. Tři dny práce (prodej indiánských šmuků a zkamenělin), chlastu (ořechoviceeee!) a nemravných vtípků (čtyřicátníci se nezdaj), tři vynikající večeře, jedno úchvatný dítě (chci holčičku!) a jedna naprosto dokonalá černá kočka, přesněji řečeno kocour. Zamilovala jsem se. Hrozně. 

Samozřejmě že foťák jsme nechali doma, a tak vám nemůžu hodit ani fotku onoho Mikešátka, ani tu krásnou holčičku, se kterou mi to tak slušelo (:D), ani svůj sobotní "look" - penzion, v němž přespáváme, vlastní dva mladí manželé (rodiče toho sladkýho andílka) a ta pani je mimojiné přes přírodní mastičky, zdravou stravu a "vizážení" (jeez, to je slovo :D). Zkrátka a dobře má doma kuférek, kterej má asi tak metr na vejšku a je plnej make-upů, pudrů, stínů, řasenek a dalších zlepšovátek, a s těma se v sobotu ráno vyřádila na mně a mámě, a tak jsme obě toho dne byly k nepoznání a pánům v okolí se lýtka zapalovala dvakrát tolik co normálně :) (jeden mladej hošík od vedlejšího stolu se mi dokonce styděl nabídnout buchtu, a pak když mi ji jeho máma přinesla za něj a omlouvala se, že prej se mu líbim a že se mě bojí, sednul si o židli dál, koukal jinam a strašně se červenal, což mi přišlo absolutně cuuuute :D). Jak řikám, škoda, že nebyl ten foťák. Btw - tímto oficiálně beru na milost modrou barvu. Dlouhý roky jsem ji nesnášela, ale zdá se, že už jsem do ní zase dorostla - navíc mi ty modrý stíny zjevně fakt hodně slušely :D

Takže burzu hodnotím velmi kladně - na to, že se mi tam vůbec nechtělo, to byla paráda (až na bolavej zub), navázala jsem tam lecjaký zajímavý styky (na co zase nemyslíte :D) (i když ten chlapec, co se dneska ráno ochomejtal okolo našeho stolu s lahváčem piva a pak na mě mrkal a ptal se, jestli jedu na burzu do Písku, byl k sežrání :D) a mám i něco vyděláno, takže super :) Večer mě pak navíc velmi mile překvapil kamarád, kterýho jsem dlouho neviděla a kterej mi napsal smsku, že by mě rád aspoň na dvě minuty viděl. Sice toho mám po těch třech dnech víc než dost, ale taková nabídka se neodmítá, a tak jsem souhlasila a víte co? On prej že ho znepokojily moje fotky z Halloweenu, že jsem mu na nich připadala divná a že mě chtěl vidět a dát mi čaj, aby mě potěšil. Ten čaj se jmenuje "Pohlazení duše" a já myslím, že to mluví za všechno. Samozřejmě mě to zase patřičně dojalo, takže hned po sprše si ten čaj jdu udělat a budu u něj přemýšlet o tom kouzelnym človíčkovi, kterej mi ho přinesl, a proč jich na světě neni víc. Jak je možný, že někdo toho tolik pozná z jediný fotky, zatimco jinýho to nenapadne ani po padesáti osobních setkáních?

 


Komentáře

1 Irwain Nornossa Irwain Nornossa | E-mail | Web | 9. listopadu 2010 v 11:31 | Reagovat

Čtyřicátníci se víc, než zdají. Tobě tenhle typ vtípků nevadí? Mně hrozně.
Modrá je fajn. :-)
Tak, když je to někdo, kdo Ti rozumí, pozná.

2 Bels Bels | Web | 9. listopadu 2010 v 13:40 | Reagovat

Burza v Tišnově?? O_o Jé, to je skoro kousek ode mě, bydlí tam kámoš. :) Na tý Burze jsem tam taky byla, člověk si tam nakoupí pěkný věci ;)

3 m. m. | Web | 9. listopadu 2010 v 14:49 | Reagovat

[1]: Tihle mi zrovna nevadí, je s nima sranda :) Třeba jeden můj kolega je podobnej typ, čas od času do mě "dělá", ale ten mě tím vyloženě odpuzuje, kdežto s těmahle je to fajn.

On má na tohle asi nějakej talent, my se vlastně vůbec neznáme, ale on si všímá na lidech úplně všech detailů, o nichž ani oni sami nevědí, a tak asi snáz pozná, když je něco špatně. Což mě osobně od začátku štvalo, protože nesnáším, když mě někdo tak zblízka pozoruje a rozebírá všechno, co udělám, jak si sednu nebo co řeknu. Nemám ráda, když mě někdo zkoumá. Ale čas od času potěší, když si aspoň někdo všimne.

[2]: O tom není pochyb, hlavně u našeho stolu ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe