Postel pro jednoho

25. srpna 2010 v 22:22 |  co se mi honí hlavou
To je zajímavý, celej den mi bylo fajn, ale teď k večeru se mi udělalo zase mizerně. Zas mám staženej žaludek a trochu mě chytá panika. To proto, že jsme s mámou složily novou postel. Tolik jsem se na ni těšila a těch posledních pár dní jsem plánovala, jak si na ni první noc poležíme s Panem Božským a vyzkoušíme, co unese... Je mi z toho špatně. Mám letiště a nemám se o ně s kym dělit. Ta postel mi teď bude jen připomínat, že jsem sama a že se ráno nemám vedle koho probouzet. Co na tom, že se nemusim srát s holením nohou, když už nikdy neuvidím jako první věc ráno jeho tvář?

Je to holt těžký. Dalo by se říct, že to zvládám dobře, hlavně teda včera mi bylo fajn, ale pravda je, že i tak bude trvat sakra dlouho, než se z toho dostanu a budu jako dřív. Nemůžu na něj myslet, nemůžu ho vidět ani s nim mluvit, a přitom bych si to tolik přála. Tak moc ho chci obejmout a aspoň chvilku cítit, že jsme to zase my dva spolu, jeden pro druhýho tak jako přes pár měsíci. Najednou mi přijde, že kupovat velkou postel byl nesmysl a že mě bude akorát trápit myšlenka na to, že na ní ležím sama a sama se v ní probudím. Pokud vůbec usnu. Vypila jsem čaj na nervy a spolkla tabletku na dobrý spaní, ale zatím nemám pocit, že by to moc pomáhalo. Určitě mi to teda nepomáhá nemyslet na něj, a přitom to bych teď tak ocenila. Ovšem bylo by to správný? Stejně přijde čas, kdy se s ním budu muset znovu setkat - máme prostě společnou partu přátel, to se nezměnilo. Tak jakej efekt by to mělo, snažit se na něj zapomenout, když s ním pak stejně zase budu muset mluvit a tvářit se jako nějaká průměrná kamarádka? Už jen z toho pomyšlení je mi špatně. Jak mám bejt ve stejný místnosti a nesmět ho obejmout a políbit? To není fér. Proč nejsou léky na tohle...
 


Komentáře

1 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 25. srpna 2010 v 22:48 | Reagovat

Kdyby na tohle byly léky, tak je všechno hned zase o něco jednodušší. Jenže na tohle je bohužel jen jediný lék čas a někdy ani ten nepomůže. Se společnými přáteli to je ještě složitější, protože ho budeš mít tak na očích v podstatě pořád. Nicméně ti přeju hodně štěstí s pomalým zapomínáním, i když to bude hodně bolet, musíš věřit v to, že to jednoho dne přejde.

2 m. m. | Web | 26. srpna 2010 v 16:08 | Reagovat

Já se jen bojím, že zahořknu. Že když ho budu muset sledovat v partě přátel, kde se baví, jakoby nic, nedejbože když si tam přivede novou slečnu, že se z toho zblázním. Že budu trpět tak moc, že se nebudu umět bavit a že ho začnu nenávidět za to, co mi provedl. Nechci ho nenávidět :/

3 Veronika Veronika | Web | 26. srpna 2010 v 18:25 | Reagovat

No, taky mám novou postel... letiště to zrovna není, ale dva by se na ni vešli. Jenže já jsem zatím jen jedna. :-/
Lékárna s léky pro tyhle věci by byla skvělá.
Přeju aby tě ta bolest přešla a rány se zahojily. Určitě zase bude líp. ;)

4 Hjůbí Hjůbí | Web | 26. srpna 2010 v 21:15 | Reagovat

Nebój, určitě postel v nejbližší době zužitkuješ... i kdyby nějak jinak než s panem Božským.
Naděje umírá jako poslední, nezoufej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe