Opatrně nakročeno do tvůrčí nálady

29. srpna 2010 v 18:53 |  co se mi honí hlavou
Možná spíš do šedý nálady. Víkend na chatě byl docela přínosnej, ale jsem ráda, že jsem doma. V sobotu jsem tam z toho šílela, navíc mi nebylo dobře a měla jsem plnou hlavu hnusnejch myšlenek. Po obědě jsem si šla lehnout na půdu a dokonale jsem tam vytuhla - vzbudila jsem se v pět, sešla se dolů napít a zase jsem se vrátila nahoru, kde jsem pak dvě hodiny o samotě přemýšlela a psala Honeymoon, povídku inspirovanou Twilightem. Jedná se vlastně o kapitolu o první společné noci Belly a Edwarda, kterou autorka taktně vynechala a mně to nedalo a jako tisíce jiných, i já se pokusila o její zpracování. Zatím je to takový hodně soft a není v tom asi nic moc převratnýho, ale ještě na tom pracuju. Včera se mi to teda zdálo dobrý, dokonce mě to samotnou vzrušovalo, takže něco na tom snad bude :D

Skořice - b/w
Mám toho ovšem rozepsáno mnohem víc a v dohledné době bych ráda aspoň něco z toho dokončila. Včera se mi povedlo pohnout s Kronikou, což je zatím pracovní název takovýho upírskýho čehosi, co asi nikdy nedotáhnu do nějakýho smysluplnýho konce, neboť se to zakládá na jednom snu a vytřískat ze snu něco logickýho, to máte těžký. Mnohem raději bych se teď zaměřila na dokončení May Day, počinu, kterej jsem začala sepisovat krátce po seznámení s Panem Božským. Zezačátku to bylo naprosto autentický, takovej deník, ale po čase jsem to začala upravovat a to už nebylo ono. Úplně to zkazilo vyznění a mě to tak rozladilo, že jsem se tomu přestala věnovat. Navíc to původně mělo končit špatně, jenže jak jsme se dali dohromady, trochu mi to ten unhappy end nabouralo :) Ironií je, že zrovna teď, kdy bych se s chutí mohla pustit do toho nejdepresivnějšího psaní, na to nemám sílu. Dostat se z toho rozchodu mi jí ubírá příliš mnoho, než abych o tom ještě dokázala psát. Prozatím se vylejvám v písničkách, ty nejsou tak dlouhý a táhlý, tak mě tolik neničí, ale psát o tom nějak zdlouhavěji, to prostě nejde, ještě ne.

A ještě pár dalších věcí mám rozděláno, ale než já se k tomu dostanu... No, doufám, že jednou se mi povede všechny tyhle věci dokončit aspoň tak nějak rámcově. Zatím to mám jako jeden velkej rest.

Dneska jsme mimochodem byli znovu v Ikee, mám konečně matrace a rošty a asi bych se měla pustit do sestavování, ale ani to se mi teď nechce, jen si tu dřepim a čekám bůhví na co. Teda já vim moc dobře, na co čekám, ale to se nestane a asi bych si to konečně měla uvědomit. Na druhou stranu, možná že právě ta naděje mě udržuje naživu a zabraňuje mi v tom, abych se z toho zbláznila. Naděje a nějaký ty prášky. Bleh. Zkurvenej život.

 


Komentáře

1 Dalarius et Laixi Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 30. srpna 2010 v 17:48 | Reagovat

Připomínáš mi mně, s těmi povídkami. Taky několik rozepsaných, a dokončit to? Ani náhodou. Budu Ti držet palce, ať nedopadneš jako já.
Btw, taky se Ti zdají sny, které by snad i šly zfilmovat?

2 m. m. | 30. srpna 2010 v 19:30 | Reagovat

Si piš :) Právě ta Kronika je založená na snu, a ještě několik dalších takovejch věcí mám různě po šuplíkách. Ale většinou to brzo zapomenu nebo to nedává smysl, když jsi vzhůru. I když třeba ve snu ti to přijde úplně neuvěřitelný

3 Dalarius et Laixi Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 30. srpna 2010 v 23:19 | Reagovat

No, co se těch snů týče, tak to je fakt, to se blbě pamatuje. A když jsem se to snažil rekonstruovat, tak to nebylo ono. Mozek ve vypnutém stavu to umí líp…
Btw, nedělají Ti problémy rozhovory?

4 m. m. | 30. srpna 2010 v 23:44 | Reagovat

V jakym smyslu? Já si obvykle zapamatuju nějakej pocit, kterej v tom snu panoval, a když se do něj pak za vzbuzenýho stavu opět dostanu, nějak samo mě napadá, o co asi šlo

5 Dalarius et Laixi Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 31. srpna 2010 v 0:03 | Reagovat

No, já jsem to myslel trochu jinak. Jde mi o to zapamatovat si celý ten sen. Všechny obrazy, celý děj. Takhle si z jednoho pamatuji, že civilizaci postihla jakási nemoc, odpal obrovské jaderné střely, a pak po „konci světa“ čistou přírodu a bývalé elektrické vedení bez napětí. A s tím toho se svým umem moc nenadělám.
Ale je fajn, že na tom nejsi jako já. :-D

6 m. m. | 31. srpna 2010 v 12:11 | Reagovat

No, takový věci se mi zdaj docela často, s tim ale opravdu moc neuděláš :) Má to sice jakoby kompletní námět, ale rozvést ho, to už chce nějaký vlohy. Já si takový věci prostě zapisuju, třeba se jednou budou hodit, ale sama se věnuju jenom těm, kde se mi aspoň kousek děje zdál kompletně s rozhovorama a detailama. Sice si po probuzení zdaleka nepamatuju všechno, ale aspoň se to dá nějak zaznamenat a třeba i kousek, jedna kapitola, pak může znít dobře. A od toho už pak můžeš odvíjet další děj, když se ti chce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe