Milý deníčku

11. srpna 2010 v 11:37 |  co se mi honí hlavou
Začínám se dostávat do potíží s orientací v čase. Deník si nepíšu, do diáře nezaznamenávám a facebook teď taky trochu ignoruju, takže vlastně vůbec nevim, co jsem kdy dělala. Ještě že mám ten blog, je to teď můj druhej mozek :)

V pondělí jsem, myslím, nedělala nic objevnýho. Aspoň o tom nevim - což ovšem neni žádná záruka.  Jen k večeru mě pan Božský vytáhl do čajovny, což byla zase jednou docela příjemná změna. Další informace jsou nezveřejnitelné :D

V úterý jsme s Maude byly na nákupech - hned ráno jsme naklusaly do Palladia, kde nás zajímal především Albert (snídaně :D), drogerie (barvičky na vlasy) a galanterka - v tý měli takovej výběr bavlnek, že mi až oči přecházely a nedalo mi to - musela jsem se prostě zeptat, jen tak ze srandy, kolik by to stálo, kdybych vzala celej ten asi dvoumetrovej stojan :D Pani se na mě usmála a vytáhla jakejsi leták, podle nějž mají nějakou akci, že kompletní "kolekce" stojí 15 000,- a k tomu že dostanu velkou dřevěnou skříňku (naprosto nádhernou, starobyle vyhlížející) :D Tak mi trochu zaskočilo, takovou akci jsem v životě neviděla, ale jako zajímavej nápad, proč ne. Kdybych byla o něco víc zazobaná, snad bych nad tím i uvažovala - už kvůli tý skřínce :D

Chození po krámech nás ten den ale nijak zvlášť nebavilo, hlavně mně bylo nějak divně a dřela mě bota, takže jsme to nechaly na jindy a přesunuly se rovnou ke mně, nabarvit mi palici. To se neobešlo bez komplikací, jelikož moje vysněná zrzavá chytla do zářivě oranžova (příště se na ten peroxid fakt vykašlu) a bylo nutné přebarvit ji hnědým šamponem (díky bohu za prozřetelnost, díky níž jsem ho tu měla :D).

Na odpoledne a večer jsem pak měla nějaký plány, z nichž sešlo, když mi asi ve dvě odpoledne zavolala Klára, bývalá spolužačka, jestli prý počítám s večerním srazem lidí z Chorvatska (kde jsme byli asi dva roky zpátky). Ehm, no tak rozhodně s tim počítám a jsem na to nejvíc připravená, že :D Šla jsem teda rychle zrušit všechny domluvený věci (naštěstí jich nebylo zase tolik) a večer jsem dokonce i fakt dorazila do restaurace Na Kopečku, kde se sraz konal. A jsem tomu ráda, neboť to bylo milé a příjemné :) Chvílema jsem teda lehce usínala - nevyspalost z předešlé noci se projevila a dvě piva mě zrovna taky nenabudily - ale jinak to bylo fajn. Trochu jsem to teda zabila v momentě, kdy jsem si objednala večeři a tou jsem se neuvěřitelně přežrala :D Na svou obranu musím říct, že to bylo prostě smrtelně dobrý (krůtí prsa v bramboráku, k tomu tatarka, chili paprička a trocha jarní cibulky) a že kdyby se někdo z přítomných uráčil mi pomoct, nemuselo by to bejt tak dramatický. Jenže nikdo se neuráčil (což popřelo všechny moje dosavadní představy o lidech - obvykle se vám na to vrhnou i když je nežádáte :D), a tak jsem to do sebe skoro celý nasoukala úplně sama a jen maličkej zbytek (už to fakt nešlo) jsem s lítostí dovolila číšníkovi odnést. Musim říct, že se vůbec nedivim, že mi je tak blbě - takový žrádlo bych si normálně dala nadvakrát. Nj, jenže to já ne, já se prostě musim přežrat k prasknutí. Pak jsem si radši dala už jen kolu :D

Až o nějakou tu konverzaci později jsme se přesunuli ve zbylém složení (pár lidí se zdekovalo) ven na terasu, kde jsem si pak dala ještě jedno piviště a už mi bylo líp, i když vidina postele mě velmi silně táhla domů. Nakonec se mi nějak podařilo vydržet až do úplnýho konce, kdy jsme zaplatili (a nestačili se divit, že nic na lístku nezbylo - jsme dobrý XD) a pak jsme se pomalým krokem vydali směr Kačerov. Celá akce pro mě skončila v metru, kde jsem sice ještě jela pár stanic s jednou slečnou, ale prosimvás po takový baště po mně nikdo nemůže nic chtít, a tak jsme si pokecali už jen lehce. Usnula jsem pak, ani nevim jak.

No a dneska vstávám docela brzo, kupodivu. Asi hlavně proto, že včera večer jsem ve svym krku zaregistrovala jakýsi bílý fleky a hnána nemilou předtuchou jsem nemohla ráno ani dospat. Teď už je tam teda nevidim, což je ještě divnější, ale ono je to fuk, stejně půjdu brzo k doktorce. Jen mám trochu problém s tím nepsaním si diáře, protože teď naprosto netuším, kdy jsem brala který prášky a kdy jsem co vysadila. Jsem asi úplnej idiot, protože zrovna tyhle věci jsou dost důležitý a ona se na ně určitě bude ptát. Nehledě na to, že mě stoprocentně zjebe za to, že jsem vůbec něco vysadila - jenže jak já mám vědět, jak dlouho to mám brát, když mi ten pofidérní doktor nic neřekl? Dobrat celou tubu? To bych to žrala do Vánoc.

Je mi teď naštěstí docela dobře, tak doufám, že se to během dne nezhorší. Cca za dvě hodiny mám bejt na cestě na kapelní cottage, kde si s Maudětem chceme trochu zaběsnit. No, abych byla upřímná, vůbec se mi tam nechce jezdit. Je to strašně daleko a poslední dobou mě sere už i cestování mhd - a to je co říct. Ovšem hrát se mi chce, to zase ne že ne, takže pokud se do tý doby neozve nějaká přiblblá opice nebo tak něco, určitě jedu :) Yellow label žije!

 


Komentáře

1 Klára Klára | 13. srpna 2010 v 19:21 | Reagovat

Ještě, že tě znám ... mě bylo hned jasný, že si na to trošku pozapomněla :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe