Love song for a vampire

9. srpna 2010 v 13:14 | m. |  co se mi honí hlavou
Zajímalo by mě, kde se ve mně bere ta vášeň pro nadpřirozeno, která mě spaluje už snad od dětství. Když jsem byla malá, hrávali jsme si s kamarádkama na to, že jsme víly, princezny nebo vílí princezny, a že máme bílýho jednorožce a že umíme mluvit se zvířatama a já nevim co ještě. Postupem času to u mě nabralo trochu jinej rozměr - snad s pubertou přišlo to zalíbení v mnohem temnějších věcech, ve všelijakejch záhadnejch bytostech se špatnou pověstí, ve vyvrhelích společnosti, co si to sami nevybrali. Nějakým způsobem jsem se s nima identifikovala a od toho momentu jsem si toužebně přála stát se jedním z nich. Mít nadpřirozený schopnosti, umět lítat, umět zabít - ne proto, abych to dělala, ale aby všichni věděli, že jsem nebezpečná, aby se mě báli. Jo, chtěla jsem, aby se mě svět bál a abych se mohla noc co noc utápět ve svý samotě, protože se to tak dělo i ve skutečnosti, jen bez těch zvláštních schopností. Toužila jsem získat ve světě nějaký místo, a kdyby to bylo za jeho hranicema, tím líp. I tak jsem byla outsider, tak jsem tomu chtěla dodat punc nadpřirozena.

Vážně si nevzpomenu na první zmínku o upírech, která mě potkala, ale myslím, že jeden z prvních impulsů byl Batman. On sám sice upír neni, ale rozhodně má co dočinění s nocí, s temnotou, samotou a netopýrama, což jsou fascinující stvoření, byť bych si je domů rozhodně nepořídila. Později si pamatuju, jak silně na mě zapůsobil Dracula 2000 a Underworld. V té době už jsem ale byla blázen do všeho, co s upíry souviselo, a vyhledávala jsem je všude - dokonce i nepatrná zmínka v Harry Potterovi, o setkání profesora Quirrella s upírem, mě nadchla. Samozřejmě že když se na scénu dostal Twilight, Queen of the damned, True Blood a Vampire Diaries, pustila jsem se do toho všeho jako hladovej upír do jehněte.

Nebudu se pouštět do recenzí na filmy a seriály, to kdyžtak později, teď mi jde hlavně o to, vyjádřit lásku a vášeň, kterou pro tyhle a další nadpřirozený tvory chovám. Jestli je to upír, vlkodlak nebo mantichora, všechny tyhle potvůrky ve mně vzbuzujou pocity, který odjinud neznám - je to zrychlenej tep, radost, adrenalin, spalující touha potkat je naživo a být ten "vyvolený", s kým budou chtít mluvit o svym životě neživotě. Je to nekončící fantazírování, kdy si každej večer před spaním představuju, že jsem upírem v tomhle světě. Zvažuju možnosti a měním fantazie podle toho, jak si myslím, že by na ten fakt zareagovalo moje okolí. Předně - jak bych se chovala a jak bych vypadala čerstvě po proměně? Jak by vůbec vypadala ta proměna? Poznali by rozdíl? A kdyby ne, řekla bych jim to? Jak by se zachovali? Jak by se zachoval svět, kdyby se něco takovýho skutečně objevilo - kdyby se doopravdy našel upír, kterýmu funguje tělo i když je mrtvý? A co by bylo dál? Jak by se k tomu postavili mí přátelé, moje rodina, známí? Zabíjela bych lidi z hladu? Dokázala bych se s tím vyrovnat? Jak by vypadala moje věčnost, jak bych se dokázala koukat na to, jak všichni mí bližní pomalu umírají, a jak by se mi líbilo v budoucnosti bez nich? Zachovala bych si vůbec svou lidskost, když bych ztratila všechny, které miluju?

Je milion otázek, který bych na případnýho upířího zájemce o rozhovor měla, a asi to navěky zůstane mým snem, abych je jednou mohla položit a dostat odpovědi. Do tý doby mi nezbývá než válčit s realitou a věřit, že někde existuje něco, o čem nevíme, ale co je krásný a temný a kvůli čemu má tenhle svět smysl. V to já věřím.

Mimochodem, nejednou se mi zdálo, že jsem upír. Snad to bylo jen tou mou vášní pro ně, ale je to zajímavý, jelikož moje sny se velice často vyplňují. Že by? :)
 


Komentáře

1 Reni Reni | Web | 9. srpna 2010 v 13:41 | Reagovat

Zajímavý, někdo si představuje, že je upír, já si zas vždycky představovala, že jsem seslaná Božstvem jako tajnej špion, abych později mohla podat zprávu o tom, jestli je vhodné tento svět zničit, nebo ne xD Musím říct, že se mi ta představa celkem líbí.
Jinak o nadpřirozeno jsem se takky vždycky zajímala a protože jsem neměla zájmy, jako ostatní děti, taky jsem byla outsider. Různý přezdívky jako: gothic, emo a Satan mě neminuly XD

2 m. m. | 9. srpna 2010 v 15:03 | Reagovat

Taky dobrá představa :D Já vždycky chtěla bejt upír nebo geneticky upravenej člověk s nadpřirozenejma schopnostma nebo tak něco :D Tak až budeš podávat zprávu, řekni jim, že je tu spousta věcí na hlavu, ale čokoláda, sex a rock'n'roll stojí za záchranu ;)

3 Netty Netty | Web | 9. srpna 2010 v 17:36 | Reagovat

Já už odmala milovala upíry,ale od doby co je twilight,tudíž od doby co je miluje každej,je nemusím no..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe