Doma z chaty

8. srpna 2010 v 19:11 |  co se mi honí hlavou
To byl teda vodvaz. Včera celej den chcalo, takže jsme strávili celej den zavřený v baráku, čučeli do zdi, případně do televize, pospávali a chvílema debatovali. Jediná možnost něco dělat se naskytla při vaření oběda a následném mytí nádobí, ale to bylo tak všechno. Využila jsem toho k tomu, abych si prošla nějaký studijní materiály do práce, a zabrala jsem se do nich natolik, že jsem pak zalitovala, že jsem si jich nevzala víc. To by bylo určitě záslužnější než chrnět dvě hodiny v křesle - ne že by to nebylo příjemný.

Večer jsme koukali na všechny zprávy, který v televizi běžej, takže jsme se toho dozvěděli víc než dost. Nestačili jsme se divit a já se zase rozvztekala, jako ostatně vždycky, když koukám na zprávy. Tenhle svět je šílenej, fakt ho nechápu.

Skořice - kamení
Dneska to zase vypadalo jako střih o měsíc později, sluníčko šajnilo a nebe bylo modrý, a tak jsme se pustili do práce na zahradě - vykopávání obří díry, kam bude později usazen bazén. Musím říct, že nechápu, jak nám na tý zahradě může vůbec něco růst - opět jsme vykopali víc šutrů, než kolik se tam fyzicky může vejít, kromě nich tam byly jen hrsti písku a hlíny je tam minimálně. Táta má pravdu, to fakt neni zahrada, to je kamenolom.

Dřina to byla taková, že jsem si opět musela připomenout bráchův návrh, kterej prosazoval už před x rokama, a sice že by tu zahradu vybetonoval a byl by pokoj. Já souhlasím, pane emeritní.

Naštěstí po pár kolečkách hlíny a spoustě kýblů šutrů ani táta neměl nějak zvlášť chuť pokračovat, a tak jsme toho docela brzo nechali. Bylo už po třetí hodině a jelikož se máma opět chystala řídit, bylo zapotřebí vyjet časně, jestli jsme teda nechtěli přijet do Prahy zejtra ráno. Máma nemůže na dálnici, a tak jsme se k Praze přibližovali velmi pozvolna přes všechny možný okresky, vesnice a prdele. Naštěstí jsem sebou měla mp3ku, a tak jsem si do ucha pustila Keany a IAMX, aby mi to rychleji uteklo.

No a teď už jsem doma, jsem hrozně rozežraná, unavená a taková, že nevim, co bych. Dneska teda asi nic, ale zejtra bych ráda vyrazila do Holešárny za trochou toho nakupování - voda se nám blíží a já pořád nemám požadovanej slamák a sandály, a taky by se hodily nějaký džínový kraťasy a nový tepláky. Ty se mi totiž slušně rozpadaj. Ovšem tyhle nákupy nerada podnikám sama, takže to bude hodně záležet na tom, jakou náladu bude mít máma - a jestli půjde se mnou. V opačném případě bych s tím asi počkala do úterka, jestli nebude mít chuť Maude. Zkrátka, to se ještě všechno teprve uvidí :) A jakej byl váš víkend?
 


Komentáře

1 Veronika Veronika | Web | 8. srpna 2010 v 21:12 | Reagovat

Páni, tolik šutrů? Jste dobří... vydržela bych tak tři kýble a pak bych to vzdala :D Ale zas vize bazánu vás aspoň trochu žene dál, ne? =)

2 m. m. | Web | 8. srpna 2010 v 21:34 | Reagovat

Tak ta fotka je hodně stará a spíš ilustrační, příště vyfotim tu správnou hromadu, ta je mnohokrát větší :D I když dneska jsme toho zase tolik neudělali, pokročili jsme asi tak o čtvrtinu vykopávek. Ale ano, vidinu bazénu nám to přibližuje, a to dává člověku sílu zvednout se a odnýst další tunovej kýbl :) Nemůžu se dočkat, až se budeme mít kde koupat. Si piš, že sem pak budu házet jednu fotku za druhou, abyste patřičně záviděli :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe