O výhodné nabídce a blogerském dilematu

27. července 2010 v 14:52 | m. |  co se mi honí hlavou
No jestli jsem to neříkala! :D To číslo mě prudilo i dneska ráno, i když až potom, co mě vzbudila ukrutná bolest břicha - taky jediný jejich štěstí. Začala jsem teda přemejšlet, jestli to neni někdo z práce, ale to by byl spíš mobil nebo by se ozvali víckrát za sebou, tohle prostě ukazovalo na nějakýho nabídkáře. A taky že jo. Když mi před pěti minutama volal potřetí, nasrala jsem se a zvedla to. Byla to nějaká slečna, co se ptala, jestli mám pár minut na monitorovanej rozhovor (no jasně, já mám třeba celej den na monitorovanej rozhovor, po ničem jinym netoužim!), a posléze mi nabídla zaslání holicího strojku "zdarma" s tím, že platím "jenom poštovné 70 korun". Tak jsem jí slušně odpověděla, že nemám zájem, že tady nějakej takovej strojek mám a ani ho nepoužívám a nashledanou.

Jak jsem to zavěsila, začala jsem si hned říkat, že jsem vlastně hrozně hodná a že jsem si jí mohla mnohem víc vychutnat. Že jsem jí klidně mohla seřvat za to, že mě buzeruje už dva dny a na závěr bych dodala něco jako že nemám zájem o její úžasnej holicí strojek, protože zastávám přirozenej styl života a nohy ani nic jinýho si neholim :D Vzpomněla jsem si samozřejmě na tu historku s tim pánem, co byl na ulici zastaven s nabídkou na pánský parfém a když k němu čuchnul, prohlásil:"To radši budu smrdět!" Takovýhle lidi miluju :D Něco podobnýho kdysi udělal můj táta jedný slečně, co se ho otázala, jakýho má operátora, a on na to:"Úplně normálního, šestnáct centimetrů."

No, abych se vyjádřila ještě k něčemu dalšímu, tak musim říct, že dneska asi porušim svůj obden uklízecí režim, protože kvůli tý příšerný bolesti břicha nemám na nic sílu ani chuť. Už pár hodin jenom dřepim u blogu a dumám, jestli smazat nebo nesmazat všechny ilustrační fotky z článků - teda ty, který nejsou moje vlastní. Ono se to v AK hrozně řeší a já nechci dělat vlny, ale na druhou stranu mi ty články bez toho přijdou suchý, protože jsem prostě měla nějakej důvod tam tu kterou fotku dát, a bez ní to nebude ono. Když se na ní podívám, vyvolává ve mně nějakou vzpomínku nebo pocit, s nímž jsem ten článek psala. Bez toho spouštěče atmosféra článku upadá a mizí kdesi v nenávratnu. Proto jsem zastáncem ilustračních fotek a jasně, jsem tisíckrát raději, když můžu použít vlastní, ale ke všemu tu pravou nemám, zase takovej fotograf nejsem.

Tak tolik moje dilema o třetí hodině odpolední. Jinak dneska večer jdu na Gorana Bregovice a jsem na to ukrutně zvědavá. Podle obrázků z oficiálních stránek události to bude hodně unikátní a krásnej zážitek. Podám samozřejmě report, ale doporučovala bych všem, kdo můžou, ať se seberou a jdou se radši sami podívat. Report nikdy neni tak dobrej, jako událost sama.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe