Green Day, 29. 6. 2010

21. července 2010 v 12:36 |  co se mi honí hlavou

Uá, ani nevim, kde mám začít. Jsou akce, o nichž se vám prostě ani nijak zvlášť mluvit nechce, protože jste rádi, že jste je přežili, a to vám stačí. Ale dobře. Vy se mě ptáte, jaký to bylo? Bylo to náročný. A já vim, že si pořád na něco stěžuju, ale když čekáte na takovou věc pět let a pak zrovna v ten inkriminovanej den dostanete krámy se všema těma úžasnejma příznakama jako blivnost, bolest břicha a zad atp., tak už to prostě fakt zavání tím, že si z vás osud dělá prdel. Protože i bez týhle "třešničky na dortu" by to pro mě bylo těžký už proto, že nesnáším davy lidí (bože, jak ty se tam chovaly!) a horko (seděli/stáli jsme na tom přímym smažícím slunci x hodin bez přestávky a beze stínu, a skoro i bez pití) a taky že když dlouho stojim, strašně mě rozbolí v kříži. No prostě ta fyzická stránka neni úplně ideální, holt nejsem z azbestu a nevydržim všechno, i kdybych sebevíc chtěla.

A že jsem i tak vydržela docela nad svoje síly. Skoro do poslední chvíle jsem si pevně držela svůj flek téměř u podia, ale pak přišel moment, kdy už to nešlo a já musela pryč. Dusili mě lidi, motala se mi hlava z toho příšernýho vedra a taky jsem věděla, že dalších pět hodin to bez záchoda a stínu nevydržim - oni tam na nás sice kropili vodu, což bylo skvělý, ale na druhou stranu silně močopudný, a heleďte, bolest zad dokážu pár hodin vydržet, ale plnej močák je věc druhá. A tak jsem se odtamtud ještě s jednou dívčinou vydrala, a to téměř se slzama v očích, protože jsem věděla, že zpátky už se neprorvu - ty lidi tam byli fakt hnusný a měli kecy i když jste šli směrem ven, natožpak dovnitř. Ale co naplat.

Nakonec jsem teda koncert sledovala z mnohem větší dálky, než jsem původně doufala, ale bylo to tak mnohem přežitelnější. Lidi jsou hnusný vepředu i vzadu, ale u podia to muselo bejt fakt šílený, takže jsem docela ráda, že jsem se odtamtud vzdálila. Sice jsem neviděla úplně ideálně, ale oproti roku 2005 to bylo o sto procent lepší. Co jsem nestihla na podiu, to jsem pochytala na obrazovkách, a uteklo mi toho jen trochu.

O tom, jak hráli, nebo o playlistu nemá smysl se rozhovořovat. Hráli úžasně, byli úžasný a playlist byl skvělej, až bych brečela. Zvláštní spojení, já vim, ale bylo mi hrozně líto, že nejsem pohromadě s Maude a Wekou, který si hrdinně udržely svoje fleky vepředu, že jsem tak daleko, že nemám šanci dostat se na podium při vybírání "náhradní" kapely, a že vlastně nemůžu ani pořádně pařit, protože mě bolel celej člověk a nějaký skákání a řádění nebylo možný. Pořád jsem musela v duchu nadávat organizátorům - proč proboha před koncert, kterej je už sám o sobě dlouhej, dávaj dvě předkapely?! A proč ten areál otevírají tak dlouho předem? Dalo se to přece vyřešit i mnohem lidštěji, aniž bysme u toho všichni pochcípali vedrem a vyčerpáním ještě než se GD vůbec dostali na stage.

Ale to jsou holt nepříjemnosti, který k životu patřej. Já si z toho budu pamatovat, že jsem byla na koncertě Green Day a že to bylo krásný. To ošklivý člověk snadno zapomíná a zůstává to, na čem záleží - kapela, která mi změnila život, a její úžasná velkolepá show, jíž jsem se zúčastnila.

 


Komentáře

1 Bels Bels | Web | 23. července 2010 v 10:37 | Reagovat

Ty podmínky jsou někdy k nevydržení. Minulý rok jsem byla v Brně na Marilyn Manson a musím uznat, že po organizační stránce to bylo vpohodě. Přišla předkapela, která mě teda moc nenadchla, odešla, hodinu jsme přešlapovali, pak si náš bůh konečně přišel, zazpíval, způsbil bubeníkovi otřes mozku, a odjel. Naštěstí tam moc lidí nebylo, jen asi 5000. Bylo to začátkem června, takže počasí taky pohodička. Jen jsem měla strašnou žízeň, ale nechtěla jsem si jít pro pití, protože jsem si tam našla nejlepší možné místečko.
Ale u tadytěch velkých koncertů to bývá, nechápu, proč to otevřeli tak brzy..

2 m. m. | Web | 23. července 2010 v 11:53 | Reagovat

Mě ani tak netrápila žízeň - občas posílali zepředu kelímky s vodou a zeshora nás kropili hadicí - jako spíš ukrutná potřeba dojít si na malou, což se prostě nedá odkládat donekonečně, a hrozná bolest zad a břicha. Taky nohy mě bolely, ale to člověk pár hodin vydrží, i když to neni zrovna příjemný. Nejhorší mi ale přišlo to vedro a dusno, motala se mi z toho hlava a člověk si nemohl ani sednout aby si odpočinul, hned do něj začali lidi kérovat, že zabírá moc místa. Jako by na tom záleželo, jestli seš o deset centimetrů blíž podiu, na němž ještě hodinu nikdo nebude.

3 m. m. | Web | 23. července 2010 v 11:55 | Reagovat

A pak ty dvě předkapely, který stály víceméně za hovno. Ta první ještě šla, ale Billy Talent byl na nic, zpěvák nebyl vůbec slyšet a hudba mě prostě nezaujala. Kdyby byli jako jediná předkapela oni, tak by se to dalo, ale když ještě před nima někdo hrál, už jsem toho měla plný zuby a jen jsem se modlila, aby už vypadli.

4 Bels Bels | Web | 23. července 2010 v 12:36 | Reagovat

Jo, lidi jsou děsný prasata. Proto jsem fakt ráda, že Marilyn není zase až taková hvězda jak Green Day, takže nás tam bylo fakt relativně málo, tím pádem jsme se tolik nemačkali a tím pádem to byloc elý úplně o něčem jiným. Taky mě tam lidi štvali, ale ne takovým způsobem, s některýma jsem si i povídala, pohoda. Navíc jsem tam měla dva bodyguardy v podobě mýho táty a jednoho kámoše, takže si na mě ani nic dovolit nikdo nemoh.
Fakt, podle popisu to moc příjemný bejt nemohlo teda :) Táty kolega tam taky byl, ale říkal jen, že koncert jako takovej prostě neměl chybu.

5 m. m. | Web | 23. července 2010 v 12:53 | Reagovat

To ne, jen že byl dlouhej a vyčerpávající. Kdybych třeba seděla někde na podiu, taky bych to vnímala jinak :) Ale i tak jsem ráda, že jsem tam byla

6 Bels Bels | Web | 23. července 2010 v 16:30 | Reagovat

To jo, je to zase zážitek na celý život, byla jsi na Green Day :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe