Kterak jsem si brala Bena Afflecka.

5. února 2010 v 10:49 |  co se mi honí hlavou
Teda někdy ten svůj mozek fakt nechápu. Dnešní sen byl zase něco :D Byla jsem na nějakym táboře, myslim, že to původně bylo na lodi, a bylo tam snad tisíc lidí všeho věku a pohlaví. Snad nějaká seznamovací akce nebo obří zájezd, nevim. Každopádně se tam děly různý věci, například nějaká zvláštní taneční soutěž, na kterou jsem nemohla sehnat pořádnej ohoz a nakonec se ani nekonala. Ono se tam totiž začalo chystat něco mnohem většího, nějaká hostina, z níž se nakonec vyklubala svatba, a to ještě ke všemu moje :D Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem skrz rozestupující se družičky procházela uličkou k oltáři - na tomto místě bych ráda podotkla, že to bylo strašně živý a že si ještě teď pamatuju každej detail toho obrovskýho sálu, což vlastně nebyl sál, ale vnitřek jakýsi úchvatný zříceniny beze stropu. Všude, v lavicích kolem mě i na balkónech, seděli lidi a koukali na mě. Dělalo se mi mdlo, protože jsem vůbec nechápala, proč bych se měla vdávat, a hlavně za koho. Ale nějak jsem věděla, že toho ženicha mi vybrali ostatní. Chvíli jsem se bála a když jsem došla vedle něj, motala se mi hlava, ale když jsem se pak na něj podívala, zjistila jsem, že to je nějakej ukrutnej fešák - vypadal jako Ben Affleck :D A tak ze mě nervozita spadla, i když jsem pořád přemýšlela, jestli se vůbec chci vdávat. No a pak jsme se k sobě otočili a on mi na levý zápěstí navlíkl takovou stříbrnou kytku, no úžasnou - mimochodem jako svatební kytici jsem měla takovej maličkej svazeček slunečnic o velikosti sedmikrásek. Nebo sedmikrásek, co vypadaly jako slunečnice, to je jedno, jak se na to podíváte :D

Jenže jakmile jsme si řekli "ano", zvedl se obrovskej vichr a najednou se ten sen změnil. Ta už tak polorozpadlá zřícenina se začala bortit, celý čelo s balkonama spadlo a najednou byl všude kolem mě chaos, všichni křičeli, slyšela jsem jenom "utíkejte" ze všech stran a došlo mi, že to vlastně křičím i já sama. Běžela jsem teda v těch (nádhernejch) svatebních šatech pryč a vůbec se neohlížela. Cestou jsem nabrala do náruče nějakou holčičku, co tam stála na chodníku a brečela. Teď si ještě vybavuju, že zvenku ta stavba vypadala jako něco mezi koloseem a velkym kostelem, a že tam byly na ulici palmy.

Když se to uklidnilo, šla jsem teda hledat mámu tý holčičky a nakonec jsme ji našli u lékařů, kteří nám řekli, že bude v pohodě. Spadl mi kámen ze srdce, celou dobu jsem se hrozně bála, že může bejt mrtvá a co pak já s tim děckem. Nicméně myslím, že tam nikdo neumřel, akorát všichni ti lidi někam zmizeli a o mě se najednou nikdo nezajímal. Procházela jsem se ve svatebních šatech po ssutinách a po Affleckovi ani stopy.

Pak se sen změnil a bylo o něco později. Ten "sál" byl opravenej a byly v něm stoly jako v jídelně. Asi oběd nebo tak něco. Šla jsem mezi nima a zase se po mně všichni koukali. Jenomže tentokrát bylo v jejich výrazech opovržení, jako bych snad já mohla za to všechno. Když jsem si chtěla k někomu přisednout, tvrdil mi, že je ta židle obsazená, i když jsem věděla, že není. Nechtěli, abych si k nim sedala. Až nějaká starší paní mě k sobě pustila a pak mi něco hrozně důležitýho pošeptala, ale už nevím, co to bylo. Po manželovi se ovšem slehla zem a já ho nemohla nikde mezi těma tvářema najít. A pak mě zase vzbudila ta blbá řvoucí kočka.

*

Musím říct, že zážitek to byl zajímavej, jakkoli nereálnej. Nad tím, jak bude vypadat moje svatba, jestli někdy nějaká bude, jsem už párkrát přemýšlela a vždycky jsem si říkala, že by to mělo bejt něco malýho, komorního, někde v přírodě, třeba na louce. Tenhle sen na to všechno háže trochu jiný světlo, protože mít tolik lidí kolem sebe byl dobrej pocit. Taky ty šaty byly nádherný a to místo mělo jiskru (než se celý zřítilo). O fešnym ženichovi ani nemluvim :) Takže co teď? Budu odteď chtít velkou a honosnou svatbu někde ve Středomoří? No nevim, každopádně ať to bude kdekoli, chci tam mít statika, abych měla jistotu, že mi to nespadne na hlavu :D
 


Komentáře

1 wewe wewe | Web | 5. února 2010 v 10:52 | Reagovat

Super clánok :D

2 Zadat jméno (- kurva, komu tady rozkazujou???) Zadat jméno (- kurva, komu tady rozkazujou???) | 5. února 2010 v 12:15 | Reagovat

:D tvl, co ty před ulehnutim do postele děláš, to by mě zajímalo?:D Já měla taky sen a teda taky byl hodně "fantazijní" a "scifiovej", ale já se s timhle svěřovat neumim:D a ono je to možná dobře. a ten sen byl ještě děsně rozkouskovanej mym neustálym budění se kvůli "kose" - no noc jako hovado .. ale sen pěknej:P

btw chtělo by to ještě pokračování..(jako to tvoje)

3 m. m. | 5. února 2010 v 12:17 | Reagovat

Tak to řikej tý zkur**** kočce :D Já bych si dala říct, pokračovat s Affleckem. Ona se tam vůbec ještě děla spousta věcí, ale to už si nepamatuju

4 Zadat jméno (- kurva, komu tady rozkazujou???) Zadat jméno (- kurva, komu tady rozkazujou???) | 5. února 2010 v 14:58 | Reagovat

áno,je vidět, že svoje mazlíčky přímo miluješ:D

5 m. m. | 5. února 2010 v 20:16 | Reagovat

No to sice jo, ale tak kdo řiká, že nemůžeš bejt nasraná na někoho, koho miluješ? :D

6 Zadat jméno (- kurva, komu tady rozkazujou???) Zadat jméno (- kurva, komu tady rozkazujou???) | 5. února 2010 v 22:14 | Reagovat

nasraná bejt můžu, ale nenadávám do zkurvenejch:D

7 m. m. | 6. února 2010 v 12:52 | Reagovat

No a to já zase jo, po těch probdělejch nocích mám docela nárok :P

8 Zadat jméno (- kurva, komu tady rozkazujou???) Zadat jméno (- kurva, komu tady rozkazujou???) | 6. února 2010 v 12:53 | Reagovat

:D muhehe, tomu se řiká telepatie..:D

no dobře, ostatně je to tvoje věc žj, já ti to nezakazuju, neboj;-)

9 m. m. | 7. února 2010 v 12:28 | Reagovat

Ještě aby :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe