Can't get it right since I met you

17. ledna 2010 v 16:57 |  co se mi honí hlavou
Musim říct, že se mi po tom zkouškovym stýská. Ne, že bych se nějak bůhvíjak vyžívala v učení se miliardy dat a cizích pojmů, ale od tý doby, co mám zkoušky za sebou, se mi vede nějak podivně. Najednou mám zase před sebou dny bez předem daný náplně a bez řádu, kterej nutně potřebuju, když mám fungovat.

Potřebuju mít nějaký "velký" povinnosti a nejen takový ty kraviny jako vynášení odpadků a vaření večeře. Potřebuju dělat něco velkýho, čeho si taky někdo všimne a co přináší výsledky. Krom toho mě poněkud opustila tvořivá a uklízecí nálada. Dneska jsem se teda přiměla uklidit skříň a něco málo jsem z ní i vytřídila (už jsem pomalu začínala potřebovat skříně dvě), ale to je pořád nic a navíc mě to nebaví. Když nad tím tam přemýšlím, to je vlastně asi normální stav, když vás nebaví uklízet... ale já chci, aby mě to bavilo jako dřív, chci zase bejt fascinovaná tím, jak úžasně funguje cif na špinavej sporák a jak dobře se leštěj zrcadla se švédskou utěrkou. Chci si užívat dokonale setříděný komínky triček. Chci zpátky svou nenormalitu!

Na mém dnešním to do listu ještě stojí odstrojení stromku a vyluxování, takže se nedá říct, že bych neměla do čeho dloubnout. Problém je v tom, že se mi nic nechce :P Nesnáším záchvaty lenosti!

Abych byla upřímná, ta tvořivá mě až tak úplně neopustila. Zrovna včera v noci se do mě dala psavá, která mě teď chytá skoro každej večer, a vypotila jsem další kapitolu mýho nejnovějšího prozaickýho dílka. Ale stejně si zoufám. První kapitola, kterou jsem napsala a která se posléze stala kapitolou čtvrtou, je prostě dobrá. Vtipná a zajímavá. Ty před a krátce po ještě taky ušly. Ale teď už to stojí docela za prd. Budu to muset všechno nějak zkrátit a ucelit, protože už se moc vykecávám a nic se tam neděje. Jenže ono se to dělá těžko, když píšete příběh podle toho, co se zrovna děje vám. Musíte prostě čekat, jak se to vyvine, a ono se to teď nijak nevyvíjí. Nebo spíš ne podle mých představ, z čehož jsem celá rozmrzelá a ta rozmrzelost mě připravuje o moje "románový" nahlížení na celou věc, takže asi proto je to teď o hovně.

Včera jsem celej den poslouchala IAMX a dneska jedu už několik hodin Muse a stejně nic. Muse se nedostavuje. No tak snad zase večer. Teď se asi vrhnu na ten stromek, ať můžu usínat s pocitem, že jsem ten den tak úplně neprosrala.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The Puttytribe