na Blog.cz

No to by bylo fakt divný, kdyby mi tu chyběly čajovny. Co se mi na nich líbí? Asi ta útulnost, kterou mi připomínají něco důvěrně známého, já nevím, domov? Že se tam můžete válet po zemi, mnohdy je to dokonce nezbytnost a najednou to nikomu nepřijde špatný. Sebelepší restaurace, hospoda nebo jakejkoli jinej podnik, všechno je to super, ale má to tu velkou chybu, že je to všechno pořád strojený. Pořád, ať jste, kde jste, musíte dodržovat pravidla pro sebeprezetaci na veřejnosti. Jako že se sedí na židli nebo křesle, že se nedávají nohy na stůl, že se jí spořádaně příborem... Všechno je to fajn, ale chybí tomu přirozenost a jistota, s jakou se pohybujete po vlastním území, u sebe doma.

Nota k notě sedá

píseň nápěv hledá

melodie ukrajuje

kousek dortu, vyzpěvuje

však nášup raději si nedá

*

Prostřeno pod stolem, na stole

ještěs' mě nedostal do kolen

K večeři temná stránka věcí

povaha téměř rozpouštěcí

A o tom si budeme povídat přeci

*

Já vim, já vim, tohle je takovej pofidérní lajk, ale obávám se, že abych byla upřímná, nesmí to tu chybět. Fast foody jsou zlo, ale fakt hrozný zlo. Jenže kdybychom v tom neviděli nic pozitivního, nebyl by to takovej hit.

V podstatě jde o tytéž důvody jako proč mám ráda město. Je to v tý možnosti úplně zapomenout na svoje fyzický potřeby. Znáte to, jak si někdy řikáte, kdybych já nemusel jíst a chodit na záchod, tolik bych toho stihl? Koncept fast foodu se do značné míry postaral o tu první věc. Ne že bychom nemuseli jíst, ale nemusíte nad tím strávit tolik času. A ta úspora je neskutečná. Moje generace si to moc neuvědomuje, protože ruku na srdce, kdo z nás normálně vaří, ale dřív bejvalo úplně normální strávit půlku dne právě nad touto činností, a někdy tomu tak je i dodnes. Vidim to třeba na svojí babičce. U ní je vaření jednoho jídla otázkou i několika dní. Na začátku máte myšlenku, pak musíte sehnat suroviny, ty se musí nějakym způsobem zpracovat, třeba se i nechat odležet a pak se to vaří, peče, smaží a kdovíco se s tim ještě dělá, než se vám to dostane ve finální podobě na talíř. To je neskutečně dlouhej a v podstatě komplikovanej proces, kterej samozřejmě má svoje kouzlo a nechci ho nijak zlehčovat, ale v dnešní době, kdy existuje tolik lákadel, tolik věcí, co můžete dělat, kdo má zájem trávit tolik času vařením a vůbec myšlením na jídlo? Já teda ne.

Tak mě odpoutej

ať už se se mnou nemusíš tahat

odřízni mě

ruká tva ať je rukou vraha

Budu jen sdrce odřízlé od mysli

je mi fuk, co si vymyslíš

pořád ty stejné nesmysly

Pořád jsem tady, marná snaha

*

Ženský se mi vždycky líbily, dávno předtím, než mě svět informoval, že existuje něco jako bisexualita a že se mi můžou líbit nějak jako že vážně. Líbily se mi prostě proto, že jsou tak krásně vymyšlený. Že vypadaj jako housle. Jako rukojeť, jako něco, co můžeš vzít do ruky nebo obejmout a všechno zapadne na svoje místo. Ženy byly stvořeny k objímání. K potěše oka. Žádnej chlap se nedokáže pohybovat s takovou krásou jako dobře vymodelovaná ženská. Jak se nesou, jak boří světy jenom těma svýma bláznivýma křivkama, co se houpou a kolébají ze strany na stranu jako lístek na vodě. Pávice. Královny. Dárek od boha, jestli v něj věříte, pro potěchu, pro radost, aby svět vůbec věděl, co je to krása, co je to umění.

Je to boj

když mám co říct a nevím jak

a vím, že mi zas šplouchá na maják

když doufám v místo ve tvých myšlenkách

Vibrace srdečního svalu, toť mdlé tóny baskytary

ty psí kusy důkaz, že jsem ještě tady

A co je mi vlastně do veršů? co do lidí?

ať hodí kamenem ten, kdo se nestydí

vždyť pro vás ten život nežiju

a co bude, až se zabiju?

...už nic...

Jen rakev, kondolence a možná dary

*

Nejde jen o to ovoce a jeho chuť, ale o celej ten koncept, co ta limetka představuje. Že v tom žádnej nevidíte? Tak já vám něco povim.

Kdysi jsem byla členem něčeho, čemu se říkalo Lime club. Bylo to sdružení takovejch těch alternativních, divnejch, v něčem originálních a výjimečnejch lidí. Každej z nich měl něco do sebe a byl skutečným "předmětem na zkoumání", takže asi chápete, proč mě bavilo se toho účastnit. Miluju divný lidi!

Ten klub měl velice zajímavou představu o tom, co je to limetka, a znělo to přibližně takhle. Limetka je víc než citron. Citron je kyselej, hnusnej, divnej, mainstreamovej, nezáživnej, fádní. Limetka polechtá na jazyku, povzbudí, je neotřelá, osvěžující, bláznivá, originální, svoje, žhavá, fascinující, alternativní, je prostě jiná. Limetka jako člověk je někdo úžasnej, někdo s vlastním názorem na svět a dávkou něčeho, čemu můžete říkat originalita nebo ozvláštnění. Limetky jsou takový ty lidi, u nichž si řikáte "ten člověk fakt vybočuje z normálu a je úžasnej" nebo "chtěl bych bejt takhle hustej"-

Každá limetka v klubu měla nějakou svou "specialitu", někdo třeba sbíral fakt divný věci, psal zvláštní povídky nebo skládal poesii, limetky byly sečtelé, světaznalé a vtipné osobnosti, a vůbec ten klub měl sáhodlouhej popis, kterýmu měla odpovídat každá limetka, ale já myslim, že si to už dokážete představit.

Když jsem hrávala Sims (jedničku), mojí specialitou byly minidomky. Dávno předtím, než jsem slyšela něco o minimalismu, nesmírně mě bavilo navrhovat domy tak, aby zabíraly co nejmenší plochu, aby místnosti byly co nejmenší a nejekonomičtější a aby v nich bylo všechno. Aby simíci měli všechno na dosah ruky, aby museli udělat co nejmíň kroků. Vždycky mě bavilo, že nemusím nikam daleko posouvat obrazovku. Všechno se mi to vešlo do jednoho záběru.

Mám za to, že život ve městě je právě životem v takovym minidomku. Máte tu všechno, nahňácaný jedno na druhym, a nemusíte se skoro hnout z místa. To se mi na tom městě hrozně líbí.

První dojmy?

Iron man je evidentně jedinej avenger, co má smysl pro humor. Nebejt jeho, ve filmu by se v podstatě neobjevila jediná vtipná hláška, což z toho filmu dělá cosi jako Iron Man 3. A to je slabý, s tím námětem by se dalo dělat mnohem víc.

Černá vdova má úchvatný červený vlasy, přesně ty samý vlasy jako moje RPG postava (:)) a hraje ji Scarlett Johansson. To jsou všechny kvality, který potřebuje. A taky tak nějak všechny, který má.

Hawkeye není Legolas. Legolasovi by nedošly šípy.

Hulk je fajn, ale jaktože se mu sakra neroztrhnou kalhoty, když se zvětší? Košile to odnese a kalhoty ne? Wtf? Ne že bych ho chtěla vidět nahýho, ale nedává to prostě smysl.

Loki má nejkrásnější úsměv ever O.o Dlouhý vlasy mu seknou. A ať mi nikdo neřiká, že je slizoun. Takhle slizouni nevypadaj. I když možná že jo, nevim, jsem zaujatá. Loki je boží. Doslova :D A jedna z mála postav, co je skvělá i dobrá, i zlá.

Thor je naprosto useless. Mám pocit, že ho do toho filmu přizvali jenom proto, že v něm hraje jeho brácha Loki. Kdyby se v něm aspoň potkal s Portmanovou, mohla tam bejt nějaká love story a něco, ale takhle? Boooooring. Next!

Captain America je skvělej kluk. Je to slušňák, má dobrý srdce a epesní pozadí. Ale je trochu nudnej a moc vážnej. S jeho postavou se dalo udělat mnohem víc (a teď nemluvím o postavě jako o těle, i když s tím bych taky věděla, co dělat XD)

Nicméně, bylo to velice příjemný, takhle na nedělní večer. Fakt mě bavily souboje superhrdinů mezi sebou i se záporákama - asi už mě nudí normální filmový souboje, jak v tom nejsou superschopnosti, přetáčím to, ale tady superschopnosti byly a hele, hned to mělo šťávu a bylo to děsně sexy. Rozhodně se nedá říct, že bych se celou dobu válela smíchy a pochybuju, že se na to podívám znova, ale teď zrovna mi to sedlo, docela mě to pobavilo a mám zase o čem snít (Looookiiii... <3). Tak teda dobrou :)